Skye Castellanou a Kuroko Garmadon | Tábor

Předmět: Skye Castellanou a Kuroko Garmadon | Tábor Mon Jan 02, 2017 4:16 pm

Polštář letí na spící postavu zkroucenou přes celou délku postele, aby jí na nohy netáhlo. "Vstávej," zahučím odbojně a mrsknu po svém spolubydlícím z rodu nelítostných válečníků další z nepoužitých polštářů, jehož majitelé se ještě nestačili objevit. Bylo mi jedno, že je starší jak já, vyšší jak já a nejspíš i ve větší váhové kategorii než moje maličkost, protože to já tu byla silnější. Možná za to mělo co dočinění, že trénuju každý den, kdežto tenhle vejtaha se předvádí před holkama a hraje si na rádoby trenéra, ačkoliv instruktor není.
"Co jsem řekla? Vstávej," hupsnu na něj a tím zminimalizuju jakékoliv zbývající místo na posteli s naprostým nezájmem. Na rtech pohrává pobavený úcul, jsem divoška, co si ráda dobírá svého drahého nevlastního bratříčka, ačkoliv to on je po většinu času ten na zabití. Já jsem hodná, mě mají lidé rádi. I Holden, i když u toho je jasné, že je to díky mému pohlaví, jiný fakt tam ani hrát roli nebude. "Co jsem to slyšela, že ses zase včera vytahoval před nějakou holkou, hm? Chápu, že se snažíš být hrubý jako otec, ale nemusíš to všem otloukat o hlavu. Takhle akorát utečou a my tu budeme mít o dalšího poloboha míň. Taky chci přátele." Šup, jeden z polštářů po něm mrsknu ještě jednou, jen tak pro zopakovanou. "Tak už vstáváš, lenochu líná?"

Otevřel líně jedno oko chladné modré barvy "Být tebou bych mne nechal spát jelikož sem se dostal na rozdíl od tebe na pozici trenéra a budu konečně trénovat jednu dívčinu, kterou sem urážel jak si to mohla slyšet i když nevím od koho si to zase slyšela ty nové zprávy..." řekl a posadil se. Protáhl se a koukl na ní takovým chladným pohledem však stále bez emocí. Nikdy neměl rád, když ho někdo budil o hodně dříve než chtěl vstávat a tahle dívka ho hodně začínala štvát a to jí znal...fu jak dlouho jí vlastně znal? Ani vůbec netuší, proč jí ještě nezavřel někam, aby už sakra držela tu její tlamu jelikož ho její hlas opravdu hodně vytáčel "Přestaň mluvit...měli by ti dát zbrojní průkaz na hlasivky jelikož sem otravnější hlas ještě neslyšel a to sem se ještě nezmínil o tom jak bych tě nejraději zabil, protože lidi jako ty nemám rád...jste moc hyperaktivní i po ránu a vůbec nedáváte možnost starším lidem se vyspat" sykl nepříjemně a chytl se za hlavu. Tohle bude ještě na dlouho, jelikož jej ta dívka neskutečně štvala. Konečně se zvedl z postele a líně přešel k tašce s oblečením "Mohla bys mi dát aspoň trochu toho soukromí, abych si mohl vzít jiné věci na sebe než tílko a tepláky na spaní? Bylo by docela blbé v tom jít cvičit souboj" řekl a začal se přehrabovat v tašce pro nějaké lepší věci. Čím mladší táborníci jsou tím více jsou otravní a nedá se to s nimi vydržet a živoucí příklad toho všeho byla ona a ještě několik dalších lidí, který by nejraději zakopal někde za srubem.

Pobaveně si skousnu ret při tom jeho mručení, jímž by se dokázal zařadit k medvědovi v zimě. Velmi hladovému medvědovi. "Vážně? Že by zrovna tobě dal Cheirón nebo pan D. pozici instruktora, když se neumíš chovat? Nevěřím," můj chladný hlas naplní celý srub, převzala jsem titul ledové královny, která si nenechá nic líbit a rozhodně nesouhlasí s takovýmhle výmyslem. "Tak na to se podívám," brouknu nesouhlasně s rukama založenýma na prsou. "Dokud to neuslyším od samotného Cherióna, tak tomu neuvěřím. Tudíž podle mě jenom kecáš," neodpustím si povýšeneckou poznámku na Kurokův účet. Mohl by mi vyhrožovat a ani by to se mnou nehnulo. V táboře jsem déle, cvičím od nevidím do nevidím a to bych se na to podívala, aby tohle štěně bylo instruktorem dříve než já.
"Mhmmm od jednoho Hermova synáčka. Tak trochu vás pozoroval," utrousím do větru se rty našpulenými odmítavým gestem, co se však brzy změní na pobavení. Co jsem se dozvěděla, samozřejmě po patřičném výslechu třetího stupně, tak se s ním holčička nijak zvlášť nepárala. Přesně moje gusto. "Ta holka se mi líbí. A ty bys měl příště nechávat na našich rodičích, jak se rozhodnou, pokud si s nimi nechceš zavařit. Ne, že by se mi nelíbilo mít další volnou postel. Aspoň bych se zbavila tvých krámů." Konec konců bohové si nenechají do ničeho kecat a to je zvykem už od dob antického Řecka. Každý, kdo se o to pokusil, skončil mrtvej a já nemám zájem tuhle linii obohacovat svojí vlastní mrtvolou.
I proto mi unikne pobavený smích nad výhružkou, kterou by nesplnil - tomu věřím z celého srdce. V boji jsem jedna z nejlepších a dávám si záležet na tom, aby to tak zůstalo. "Skončil bys na zemi dřív než by ses vůbec pokusil o nějaké zabití," brouknu nadneseně, z jeho výhružek si nikdy nedělám přílišnou starost. Připomíná otce, alespoň tolik, co jsem o něm četla v knihách, i když ty mě nikdy nebaví. Ale o papínkovi je třeba se něco dozvědět. A Kuroko je naprosto stejný. Nedivím se, že jsem z nás dvou ta lepší.
"Bojíš se, že bych tě snad okoukla?" Nadzvednu obočí v pobavené odpovědi, tenhle kluk je vážně primadonna a za těch sedm let se vůbec nezměnil. "Ti chlapi. Není divu, že tu není žádnej pořádnej, se kterym se dá vyrazit." Zvednu se plavmo z postele, nechávaje za svými zády toho nevrlého ospalce, zatímco seběhnu schody srubu a z vesela mávnu na místní táborníky. "Ne aby ses flákal moc dlouho. A být tebou, uklidim si postel, jsou kontroly," ještě na něj houknu než se zády otočím ke znaku našeho otce nade dveřmi a nechám bratříčka bratříčkem.

Protočil očima, ona mu nikdy nesedla. Hodil na sebe nějaké to oblečení během chvilky a pak jen ustlal postel. "Můžeš si nechat ty poznámky od věci? Hele nikdy jsem neříkal, že nemám vychování a to, že se před tebou nechovám podle své povahy neznamená sakra, že se neumím chovat k lidem na kterých mi pak záleží. To, že se před tebou nechovám tak jak bych měl mi je úplně u prdelky jelikož si mi prostě nesedla. Myslíš si, že si něco více již od začátku co sem se k tobě chtěl chovat podle své povahy a ne se k tobě chovat jako chladný zmetek to ti klidně doporučím Jaxe co je ve mne pořád zalezlý a někdy mi kecá do hlavy jelikož jste si velice povahově podobní a pokud ještě uslyším jedinou urážku na svůj účet tak ti říkám, že to už nevydržím. Dlouho sem po sobě nechával šlapat, ale teď už na to nemám náladu. Nejsi nic více...jsi polobůh jako každý jiný a to, že si hraješ na ledovou královnu je někdy velice trapné. Možná si silnější, ale já mám něco jiného na rozdíl od tebe a nebojím se to v sobě držet do chvíle než naposled vydechnu. Nikdo nikdy nebude více ať už je silnější nebo slabší jde o to jak se chováš a ne jak moc silný jsi. Jenže ty si pořád hraješ na sílu. No a co, že se před tebou nechci obléct nebo převléct nejsi má rodina ani když nás pojí krev jednoho poloboha a nikdy jí nebudeš pokud se budeš stále chovat takto. Měl sem s tebou velkou trpělivost, ale poslední dobou si na mne dovoluješ více a více a jestli se dotkneš Abb tak ti slibuji, že poznáš co sem dříve byl za monstrum" Řekl s pohledem upřeným na ní. Tohle měl celou dobu na srdci a bylo mu jedno jestli ho bude urážet on po sobě nenechá jíž více šlapat, tohle neměl v lásce. "Jo a je mi jedno jestli mne teď chceš urážet, jsem zvyklí přijmout vše tak pojď do mne, ale nech Abby hlavně na pokoji je to nováček a neví co od tohohle světa očekávat. Jestli chceš někoho zmlátit tak jdi do mne máš unikátní šanci, ale nikoho jiného se v tomhle táboře bez jeho dovolení ani nedotkneš jelikož vím, čeho jsou potomci Árese schopní...myslel sem, že bych se k tobě mohl začít chovat normálně, ale nenávidím lidi co soudí bez toho, aby znali pravou povahu" řekl pevným hlasem a upíral na ní stále své chladné oči, neměl náladu se prát a také neměl náladu nechávat po sobě šlapat. Chtěl se k ní opravdu začít chovat podle povahy, ale prostě na to neměl náladu jak mile začala mluvit o Abby.

Sleduju jeho monolog bez jediného přerušení, jen občas povytáhnu obočí nad nějakou nesrovnalostí, kterou si tenhle chlapeček nedokáže pořádně zapamatovat. Ale bohové, jak je to únavné, na zdlouhavé řeči nikdy nejsem. Jak řekl Holden, jsem ten typ, co jde do boje, neohlížím se za sebe, nedokážu se zastavit.
"Skončils?" Utrousím otázku na půl úst, zatímco si prohlížím stav nehtů, na nichž nevidím nic špatného. Je to přesně ten typ gesta, jímž přehlížím takové, kteří se mi snaží ukázat, že proti nim nejsem nikdo. "Tak aby mezi námi bylo jasno, chlapečku," zdůrazním poslední slovo, ačkoliv je to on, kdo je tu starší - sice o necelé tři roky, ale pořád se to počítá. Ruce stále založené na hrudníku a je mi jedno, že nás při této debatě může pozorovat více lidí z tábora. "Jsem sice polobůh, ale taky si dávám na sobě záležet a rozvíjím schopnosti, abych mohla ochránit svůj domov, tedy tenhle tábor. Jsem uznávaná a respektovaná mezi ostatními, i když s nimi pravidelně vytřu zem. To ale neznamená, že je zesměšňuju. Naopak jsem to já, kdo ocení jejich snahu se mi postavit, což ty zjevně neumíš." Neberu si servítky a v tuhle chvíli pouštím hrůzu. Tatínek by byl spokojený.
"A když už jsme u toho, pojí nás božská krev, ne polobožská. Příště, až se budeš snažit hrát si na chytrolína, tak si aspoň zjisti vše potřebné. Táta by nebyl nadšený z toho, že ho nazýváš polobohem," úsměv mi zvede koutky úst, na první pohled hravý, nadnesený jeho slovům, z nichž si nic nedělám. Hluboko můžu soptit, ale na první pohled jsem stále stejná, stále nezdolná.
Nakonec si svážu tmavé vlasy do drdolu na temeni hlavy, jen pár pramínků mi spadá do očí, ale těch se velmi rychle zbavím zastrčením za ouško. "A co se týká té nové... Abby, bylo to tak? Je jen čistě na mě, jestli ji nechám na pokoji nebo ne. Ty mi nemáš co zakazovat. Můžeš být fyzicky starší, ale služebně jsem tu déle já. A narozdíl od tebe se umím chovat." Usmívám se na tohle zlatíčko jedno sebestředný jak nejlépe dokážu než se otočím a zamířím skrz shromáždění táborníků rovnou do arény.

Nebál se jí, nikdy se nikoho nebál kdo si hrál na něco čím není "Mysli si co chceš...každý chráníme něco jiného a já chráním svojí rodinu a ty mne tu jedině ponižuješ a myslíš si jak by na tebe byl tatínek pyšný jenže on není tvůj otec." řekl s úšklebkem. Tak holka si myslela, že je něco více než on či jakým tónem mluvila. "Pořád si myslíš, že si z tebe každý sedne na zadek nebo někoho musíš poučovat? Mne je jedno co onen velký Áres je, ale můj otec není a nikdy ho za otce nepřijmu i když se o to snažím...nadělá si dětí které jsou nepříjemné a uznávám, že se občas chovám jako namyšlený spratek a nebo jako on a upřímně se za to nenávidím, ale nehraju si na miss nakopu všem zadek jako ty...svojí povahou se snažíš všechny opravovat Skye, ty se snažíš být silnější v síle, ale já se snažím uspět svojí duší a pokud se Abby dotkneš tak klidně zemřu, aby ses jí znovu nedotkla, protože ona tady má svojí budoucnost na rozdíl ode mne, který se musí chovat jako zmetek jen, aby ho lidi neviděli jako slabého a nenechám si od tebe do ničeho kecat" řekl klidně i když v něm vířili emoce, které s těží zklidnil. Nechtěl jít za ní, však musel tam jít.

Poèet pøíspìvkù : 43 Join date : 26. 12. 16

//. Milá Skye, tohle ber jako varování. Tvoje chování vůči ostatním a hlavně vůči intruktorům, je poněkud víc drzé než by asi mělo, takže bys ho měla respektovat jako my ostatní. Taky se chování tvé postavy zdá jako chování OP postavy. Vrať se tam, kde tento příběh je a uvědom si, že tvá postava je polobůh, nikoliv bůh. Pokud takto tvoje chování bude pokračovat, budeme muset zakročit jinak než pouze upozorněním

//: Ráda bych dodala maličký ale zcela důležitý detail, když už mě někdo takto varuje. U Kuroka NEBYLO předtím napsáno, že je instruktor ale pouze muž ve věku 24 let, nic víc. A i když to bylo psáno v rámci hry, copak můžu vědět, zda si to nepřizpůsobuje sobě a nedělá si z ní OP postavu?
V čem je teda rozdíl toho, že já mám silnou postavu a Kuroko určuje ostatním sruby na základě toho, co si přečte hráč v jejich registraci? Na to by neměl mít právo, ale já jsem ta špatná, protože se to prostě hodí Ale budiž, přijímám vaši výtku a beru ji jako konstruktivní a Skye se bude chovat spořádaněji.

Poèet pøíspìvkù : 43 Join date : 26. 12. 16

// jsem odkázána na mobil odpověď na Tohle ti pošlu zítra protože už musím jít spát

» Tábor a okolí