Novoroční 'oslava'

Měla pocit, že se svět deifinitvně zbláznil. Novorční oslava? Nový rok neslavila ani doma. Natož tady. Ale dobrá, měla by se asi začlenit. Bude to jen nevinná oslava. Pár táborníků se sejde, budou popíjet nektar, cpát se a povídat si. Perrie bude sedět na lavičce s nimi a bude předstírat úsměv a smích, aby úspěšně zapadla. Takhle se adaptovat mezi 'své' by nemuselo být na škodu. Započítat se do houfu oveček, které se jen tupě smějí nevtipným poznámkám. Tímto být obklopena. No, nějak to přežije.
Konečně dorazila na místo konání, tedy k táboráku a rozhlédla se kolem. Lidi teprve začínali přicházet, tudíž jich zase tolik nebylo. Ale plnit se to začalo. Plamínky ohně pálily do všech směrů. Vůně jídel se roléhala všude kolem. A táboníci se začali kupit. Perrie si sedla na lavičku dál od ostatních a rukama si podepřela bradu.

Slyšela jsem o tom že tu bude nějaká novoroční akce. Tak proč se tam nejít kouknout? Třeba tam bude zábava a já si tak najdu někajé přátelé na víc. Posadila jsem se na posteli a porozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem tu sama. Postavila jsem se z postele a vyšla jsem ven ze Srbů v tom co jsem měla Věra na sobě jen jsem se navonila abych "náhodou" nesmrděla a rozešla jsem se pomalu k místu, kde jsem cítila jídlo. Když jsem tam došla jen jsem se kolem sebe rozhlédla. Moc lidí tu tedy nebylo. A to jsem čekala více. ,,Asi ještě dorazí." Řeknu jsk si pro sebe a všimnu si dívky na lavičce o něco dále než byly ostatní. Přešlápla jsem z nohy na nohu než jsem se k ni pomalu rozešla. ,,Ahoj. Je tady místo?" Ukážu vedle ni a pousměji se.

Odfrkl si, když musel vylézt z postele. Dneska nikoho moc netrénoval a tak měl hodinu volno, jenže ne on musel jít hlídat nějaké děti, aby se neopily z nektaru. Protočil očima a začal na sebe házet nějaké to slušnější oblečení jelikož to co měl na sobě bylo zpocené z tréningu, který zahrnoval šplh na stěnu. Prostě se rozešel po té co si na sebe vzal džíny s nějakou rudou košilí na místo kde to všechno mělo probíhat. Šel klidně a nějak moc extra nespěchal přeci jen tam musí být někdo starší kdo by pohlídal případnou rvačku a nebo ještě za takovou chvíli lidi co tam zatím byli se nezlili do nějakého hrozného stavu. Konečně tam došel a mohl se kouknout okolo sebe "Tak kvůli tomuhle sem jdu? No to si ze mne snad Jashin dělá srandu..." zamručel a svůj pohled zaměřil na dvě dívky nižšího věku než byl on. Jedna z nich byla ona dívka, které slíbil onen tréning na který se mu ještě nedostalo času. Protočil očima a pomalu se k nim vydal blíže jelikož si chtěl svého vybraného svěřence pohlídat. "Ahoj Abby a ahoj dívko co ještě neznám" řekl docela milým tónem jelikož se znuděnost v jeho hlase dala poznat, však snad to dámám nebude vadit, že je trochu znuděný tím, že tu budu muset stát a hlídat jestli se zase nebudou rvát. Silvestr většinou strávil odpalováním petard alkohol ještě v době kdy byl mimo tábor nemohl což ho docela mrzelo, ale zvládl se tu opít na své asi jo asi 20 narozeniny pořádně a od té doby se již nechce dostat znovu do toho stavu jelikož mu to stačilo jednou. Řeč docela stála což mu nevadilo byl za to docela rád.

Procitl z konečně normálního spánku a jo nevadilo mu se konečně pořádně prospat bez nějakých nočních můr. Posadil se do sedu a koukl okolo sebe ani mu nevadilo, že je okolo něj menší bordel z předchozí noci a to si jen četl tu onu sladkou romanťárnu kde on nejdříve nechtěl jí a pak ona chtěla jeho a nakonec se dali dohromady. Protočil očima a smetl knihu z postele k tašce "Nechápu proč to ještě vůbec čtu ani mne to nebaví" zamručel si pro sebe a protřel si unaveně oči. Líně se zvedl a došel k tašce ve které se jako pokaždé začal přehrabovat a hledat něco slušného na sebe, však stále nic nenacházel co by se na něco takového hodilo no a tak si prostě vzal ony černé džín co se mu tak líbili, nějaké bílé triko co ještě nebylo zmuchlané a šedivou mikinu co našel ať teď a docela k tomu vypadala slušně ne jako kdyby si vzal tu svojí chlupatou žlutou. Koukl na ten bordel co udělal okolo sebe a začal to tedy skládat což mu zabralo nějakých deset minut i s ustláním postele. Nakonec si jen nazul černé kotníkové boty a vyrazil na ono místo. Cestou se snad asi desetkrát ztratil, ale je zase už nějak od věci důležité je, že tam konečně došel. Oddechl si a koukl se okolo sebe, aby zjistil kde je nejvíce sympatická skupinka lidí však jeho plány se změnily po té co uviděl vysokého mladíka s černými vlasy. Bez váhání se za ním vydal Ne to není možné...Kuroko by tu jistě nebyl pomyslel a došel ke skupince lidí, kterou tvořil onen mladík a dvě další dívky. "Zdravím" řekl nejistě a pousmál se na ně. Nikdy se nechtěl moc seznamovat se skupinami čítající více než dva lidi čili jeho pocity byly smíšené. Nejistě přešlápl a upřel na ně modré oči.

Zvedla hlavu, když k ní došla nějaká dívka. Neznala ji, ale to skoro nikoho tady. Mile se usmála a přikývla, když se zeptala na místo.
"Ahoj." Pozdravila a trochu se posunula, aby měla více místa.
"Jasně, sedej." Uculila se. Nicméně v tom přišel i někdo další. Tuto tvář už vůbec neznala.
Zamrkala a trochu nejistě nakrčila čelo. "Jo, ahoj." Mávla mu na pozdrav s nesmělým úsměvem.
"Perrie, jmenuji se Perrie." Představila se, aby se nemusela prezentovat jako 'ta holka kterou nikdo nezná.'
A ani se nenadála a ke skupince se přivalil ještě jeden klučina, který se zdál poněkud... jak to říci? Asi ne úplně ve své kůži.
"Taky zdravím." S přikývnutím ho tedy též pozdravila a všem pokynula k přisednutí na lavičku. Přeci nebudou stát.

Přisedla jsem si k ni a pousmála jsem se. Než jsem ale stihla říct cokoliv dalšího, všimla jsem si další postavy. ,,Ahoj Kuroko." Kouknu na něj a pak na další postavu, která se k nám připojila. ,,Také zdravím." Usměju se na kluka a kouknu se na Perrie-jak se již představila, pak na flašku na stole s alkoholem a potom na Kuroka. ,,Přišel jsi za zábavou nebo někoho hlídat?" zakloním hlavu s podívám se na něj pak přejedu pohledem toho kluka a usměju se na něj mile.

Koukl na obě dvě dívky "Já jsem Kuroko...Kuroko Garmadon jestli tě zajímá i příjmení" řekl a pak svojí pozornost věnoval Abby. "Musím bohužel hlídat lidi tady Abby, aby nedošlo k otravě alkoholem nebo nějaké rvačce čili bych alkohol neměl na jazyku ani cítit...jinak jak ses vyspala?" zeptal se a usmál se na ní. Pak se však otočil na chlapce co k nim přišel "Kaine? Jsi to ty? Dlouho jsem tě neviděl a docela si vyrostl" řekl a chytl ruku onoho chlapce, který vypadal příliš zmatený. "Jinak měl by tu být ještě někdo, ale spíše tu s vámi budu tvrdnout jako jediný a nebudu se moc ani dotknout alkoholu" povzdechl a upřel pohled na onu Perrie, která jim nabídla ať se posadí. "Pokud vám to nevadí tak postojím" řekl a koukl na prstýnek co nosil na ruce, mohl si vyvolat hůl k tomu dlouhému stání, ale tak měl docela i mladé nohy takže by vydržel tak dvě hodinky postát a pak by si mohl sednout na nějaké to místo co se uvolní. "Klidně se napijte...nebudu vám bránit do doby než uvidím, že to s vámi jde z kopce...každý se musí opít aspoň jednou v životě" řekl úplně s klidem a upřel na ně vážný pohled "Hlavně to nikomu neříkejte jinak bych dostal nějaký problém za to co se tu stalo a že se vás ani nehlídal" řekl vážným hlasem a ušklíbl se.

Zašklebil se, když zjistil, co se chystá. Ano, předtím to měl být pokus o úsměv, ale jaksi se to zvrtlo. Smát se smál jen občas, když mu to přišlo vhod. Teď jen zavrtěl hlavou a pomalu se došoural na místo konání zkoprněl. Ihned sklopil pohled k zemi a dostavil se do osamělého koutku. Musel by si docela hodně přihnout, aby s těmito lidmi navázal nějaký kontakt. Tedy... více jak s jedním člověkem najednou. Odfrkl si a založil si ruce na hrudi. A s tímhle se mám přátelit a podobné věci? Opravdu to myslíš vážně? Tázal se v duchu svého otce a přitom nevěřícně protočil očima. Pak jen naklonil hlavu ke straně a přejel shromáždění napůl pobaveným pohledem. Ne, tohle prostě nepůjde. To věděl až příliš dobře.

Fajn tak tohle se mu přestávalo líbit, ale tak dívka se představila tedy jedna z dívek a pak se představil Kuro...dobře takže tu zná jen jednoho člověka u kterého ví, že by mu nic neudělal. "Já sem Kain.." řekl tak, aby ho slyšeli jen lidé co byli v tom jejich kruhu. Pak však byl kázaný od Kuroka, který vypadal velice šťastně, že jej uviděl v dobrém stavu a ne někde domláceného v aréně. "Ano Kuro...jsem to já a jsem tu krátkou dobu a jo vyrostl sem, když si mne naposledy viděl ve 13 letech a to sem měl ještě jebáky po celém obličeji a úplně mastné vlasy ještě takové té odbarvené žluté barvy." řekl jelikož s ním jediným si asi tady bude rozumět Kde je Marcus, když ho člověk potřebuje? Zase někde úplně jinde než by mohl být...snad se má na tom svém místě kdesi v tramtárii fajnově jelikož já tu docela dost trpím pomyslel si a protočil očima. Ani jednu z dívek neznal a jak to tak vypadalo tak ani nikoho dalšího. Povzdechl a koukl na láhev něčeho čehosi co mělo asi sloužit jako alkohol "Fajn takže nebude vadit, že se tu napiji jelikož už fakt nevím co bych tu měl krom pití dělat" řekl a sedl si vedle dívek, které vypadali docela mile.

Na Perrie to bylo moc lid. Ne že by byla samotářka, ale nějak nestíhala vnímat všechny najednou. Pokývala hlavou na oba dva, Kuroka a Kaina, když se jí představili. Se zdrženlivým úsměvem. Pohled poté zabodla do země. Zrovna si přišla jako ten nejpodivnější člověk na planetě. Sama se příliš ve své kůži necítila. Na Kurokovu poznámku o alkoholu se jen uchechtla. To raději ne, bůhví, jak by to dopadlo. A potom se s Kainem začali bavit o něčem, co už tak úplně neposlouchala a soustředila se na sledování půdy, jako kdyby byla zajímavá.

Ano, věděl jsem, že bude novoroční oslava. Ano, věděl jsem, že tam budou instruktoři hlídat táborníky, aby se neopili do němoty. Ano, jsem Matthew Austen. A co se od takového Matthewa mé maličkosti očekává? Přijít na tuhle akci se vší parádou.
Dneska jsem se nějak chytl Holdena, který zrovna popíjel a já jsem se s ním tak trošku vsadil, že se z vína prostě neopiju. Omyl. Opil jsem se a zrovna teď s podporou Holdena míříme na novoroční oslavu k táboráku, kde se mi naskytne další možnost pití. Pravděpodobně budu mít problém, ale nevím, jestli by se řešil vzhledem k tomu, že jsem se neopil na hlídané oslavě.
Lehce zavrávorám ale držení od Holdena mi bohatě stačilo na to, aby se případný pád vůbec neuskutečnil.
„Holdene?“ Otočím se na něj se strašně rozcuchanými vlasy.
„Asi jsem tu sázku prohrál, jsem totiž opilej.“ Mluvím pomaleji, jako bych si slova musel nejdřív zvolit a až potom je vyslovit. Jsem si zcela jistý, že mu můj podnapitý stav došel, protože by mě tu nemusel z části podpírat.
Na půli cesty se od něj odtáhnu a už jdu zcela sám. Nohy se mi nemotají, hlava už taky ne, takže jsem schopný jít normální chůzí, i když byl můj mozek stále zužován alkoholickým opojením.

,,Vlastně docela dobře." Kouknu se na Kaina a sleduju jak si bere flašku. Jen jsem se pousmála a došla jsem si pro svou vyhlédlou Vodku. ,,Tak když mi to tedy dovoluješ." Uculím se a kouknu se na Kuroka. Pomalu otevřu víčko a přiložím si vodku, ke rtům a zakloním hlavu do zadu spolu s láhví, takže tekutina mi vtekla do krku. Třikrát jsem si lokla než jsem se zase nenarovnala a láhev si ne položila mezi nohy a stehny si ji přidržovala. Hřbetem ruky jsem si setřela rty a koukla se na Perrie. Vzala jsem flašku a nabídla ji. ,,Dej si." usměju se na ni zářivým usměvem.

Možná se neměli sázet. Ale co to plácám. Holden se alespoň pobavil. O nic jiného mu nešlo. Matthew na něj byl moc... moc kluk. Jo, to je ono.
Pobaveně ho sledoval, zatímco ho podpíral a společně šli na jakousi párty či co. Pro něj jen příležitost, jak opít další chudinky a zblbnout je.
Když ho oslovil, věnoval mu další z jeho pobavených úsměvů a povytáhl obočí. Potom pokračoval. No nekecej.
"Jo hele, všiml jsem si." Zasmál se. Nakonec se rozhodl jít po svých, jak vidno jest, ze začátku se mu to nedařilo, ale potom už si našel stabilitu.
Došli tedy k táboráku. Holden se rozhlédl a založil ruce na bocích. Nebo tak nějak.
"Jdu vyhlížet oběti, přidáš se?" Zeptal se a pohlédl na opilého Matta. Asi ne.

Pokud se mu předtím přeci jen do něčeho chtělo, chtít se mu přestávalo. Jen tam nečinně postával a prohlížel si osoby. Tedy... alespoň to, co z nich bylo vidět. Věděl, kdo je jeho rodičem, takže tušil, že pokud se k alkoholu moc nepřiblíží... nebude mít ani tu nutkavou potřebu honem rychle všechno ochutnat. Ano, i to se mu občas stávalo, hlavně pokud toho na stolech bylo více a nikdo nehlídal jak jeho, tak vyskládané flašky. Povzdechl si a opřel se o nejbližší strom, který u sebe našel. Vymýšlel pár dalších slok ke své rádoby básni, což byla spíše óda pro smrt, či jak jinak to chcete nazvat. Popravdě, asi zamyšlení nad oněmi slokami byl jeden z mála důvodů, proč se nepřipojil ke skupinkám polobohů, u nichž to vypadalo, že se vcelku dobře baví. Otřásl se, přičemž přejel prsty po kůře stromu. Poslepu a bez zájmu ji pak začal pomalu odlupovat. Další otřesení přišlo se zjištěním, že by zde nedej bože mohl potkat někoho z nevlastních sourozenců. Sám měl doma mladší sestru a nejprve se překvapivě vyžíval v jejím tyranizování. Ano, bavilo jej týrat malé děti. Od té doby však nesnáší ufňukance, takže... to též mělo své negativum. Avšak myšlenkami na to, co dělal v časech minulých se teď hopem přestal zabývat. Ne, že by kvůli tomu, že jej vyhnali začal brečet nebo něco podobného. Spíše mu působili nepříjemnou kopřivku.

Teď se ukáže jak se ukáže jak Kain neumí pít a jak se při tom skoro zabije jelikož nikdy moc nepil. Popadl flašku oněho něčeho a otevřel jí načež si hrdlo přiložil k ústům a začal lemtat. Chudák to musel dát na několikrát, aby v něm zmizela celá flaška. Svůj pohled upřel na ty lidi co okolo něj byli a prohlídl si je ještě jednou pořádně, jestli je někdy potká ty holky v lepší situaci tak si s nimi jistě promluví lépe. Oddechl si a položil flašku kamsi, aby mu nepřekážela "Doufám, že to není nějak moc silné...jinak to dopadne špatně" řekl a začal zkoumat další nápoje na stole, kdyby mu ona záhadná tekutina nějak extra neulevila od toho všeho co se na něj sesypalo, ne každý zvládl krutou pravdu polobožského života a u něj to dopadlo takto. Seděl tu a koukal po flaškách s tekutinami co byly na stole a váhal jestli by si měl dát něco ještě. Vůbec mu nevadilo, že je tam Kuroko na tohle prostě potřeboval zapomenout a popravdě v tuto chvíli mu bylo jedno jestli by ho Marcus načapal jak se tu opijí a nebo po tom co se stane, až na sebe přivodí ten stav uvolnění. Naklonil hlavu na stranu stále měříc si flašky s alkoholem.

Chvilku sledoval spíše dívky pak však svojí pozornost přesunul na Kaina, který právě vypil láhev oné tekutiny co zrovna jemu nechutnala. Ušklíbl se "Dobrou chuť ožralo...další alkohol nedostaneš jelikož nechci, aby ses mi tu plazil po zemi...ještě někdo chce pokračovat z vás dvou do stavu plazení se po zemi?" zeptal se a upřel pohled na Abby, u té věděl jak jí domluvit, aby toho nechala a vůbec si nevšímala oné láhve jelikož se mu nelíbilo, že právě tady porušují pravidla. Odkašlal si a dal ruku Kainovi na rameno "Přeji ti krásné ráno strávené na záchodě voláním do Ameriky a následným nadáváním na prezidenta neboli užij si problité ráno" řekl a koukl na Abby, která stále držela flašku vodky v ruce "Ty chceš taky dopadnout v nějakém dobrém stavu, abych tě pak musel vláčet k chatkám?" zeptal se a založil si ruce na hruď. Sledoval všechny takovým pohledem a ani nekomentoval, že někteří další děti nebo spíše mladiství jsou již také na káry. Tak tohle bude potřebovat ještě někoho, aby mi s nimi pomohl pomyslel si a sledoval Kaina, který se od té doby co ho viděl naposledy změnil a to k horšímu.

Protáhl se, zívl a z kapsy od bundy vytáhl krabičku cigaret. Věděl, že nemůže kouřit tolik jako předtím, ale bral to prozatím na lehkou váhu. Zapálil si, potáhl a s přivřenýma očima pomalu vypouštěl kouř z úst, přičemž ony obláčky vznášející se vzhůru dlouho pozoroval. Teprve, když mu zmizeli, musel potáhnout znovu. Sám nevěděl, jak se k tomuhle dostal. Jestli ho ke kouření přivedla jen frajeřina ve škole, ale kouřil už dlouho a jen tak s tím přestat nehodlá. Dokonce ani tady v táboře. Ne, že by chtěl nějakým způsobem očkovat mladé, i když... jestliže se napije a přepískne to, bude z toho docela velký problém.
Zavrtěl hlavou a konečně se od stromu odlepil. Došel k nejbližšímu stolu, který našel a na kterém se, osvětlené ohněm, vyjímalo několik flašek. Každou z nich nejprve přejel zamyšleným pohledem, než se po jedné natáhl. No, buďme upřímní... alkohol ho opravdu zajímal více, než jakékoliv dění kolem něj, avšak i to se může během chvilky změnit. Nezdržoval se tím, že by četl, co stojí napsané na etiketě, ovšem i přesto byl dost opatrný. Nejprve si k obsahu přivoněl, teprve poté přivřel oči, přizvedl hrdlo lahve k ústům a napil se. Pak flašku postavil na stůl, u kterého zaparkoval a opět potáhl z cigarety. Jestli ti dojdou, víš co bude následovat? Ne vždy dával na hlas ve své hlavě, avšak tentokrát mělo nevyslovené slovo docela velkou váhu a překvapivě to věděli oba.

Koukla jsem se na Kuroka a odfrkla jsem si. ,,Narozdíl od někoho pít umím." Meknu na něj a znova se z flašky napiju. Poté vstanu a dojdu ke stolu, kde bylo jídlo. Samozřejmě jsem si nic nevzala. Ale jednu věc jsem našla. A to další velmi zajímavě tvarovanou flašku. Natáhla jsem se pro ni a otevřela jsem víko jednou rukou. Svou flašku jsem položila na stůl a napila jsem se z oné záhadné flašky. Tekutina mi sklouzla až do krku, kde mi ho zahřála. Bylo to velice sladké, ale přes to jako kdyby mi to chtělo rozežrat krk. Radši jsem to zavřela a položila na jeho místo. Místo toho jsem si vzala svou milovanou flašku a rozešla jsem se k ohništi, kde jsem se posadila mezi lidi, ale dlouho jsem tu nevydržela protože mi bylo příšerné horko. A tak jsem se zase postavila a už trošičku motavým krokem se rozešla ke stromu, ke kterému jsem se posadila na krásně ledovou zem a sledovala lidi před sebou mezitím co jsem popíjela svůj nápoj lásky.

Ani na to nemysli! Hlas v hlavě ho dost rychle vrátil zpět do reality, z níž se mu podařilo vytratit. Do oka mu padlo jedno pohybující se individuum s dlouhými vlasy. Sledoval jeho trasu, přičemž musel poslouchat dlouhá kázání od hlasu v hlavě. Nejspíše si bude muset vzít prášek proti bolesti, i když ten na vymývání mozků... zřejmě neúčinkuje. Na to tu bylo něco jiného, avšak... od alkoholu se chtěl alespoň pro tuto chvilku držet dál. Možná, až tu bude více lidí, co se budou jen a pouze plazit po zemi v marné snaze zvednout své tělo a odolat zákonům gravitace... napije se o něco víc. Zarazilo jej, když si ono zatím nepojmenované a nepoznané individuum sedlo na zem. Protočil očima. To si všichni, co začínají být nalití prostě na tu zem musí kecnout? Pomalým a dost rozvážným krokem, jelikož znal různé uštěkance se přiblížil téměř na dosah osobě sedící u stromu. Následně přišel ještě o trochu blíž. Přišel k ní zezadu, takže byl připraven kdykoliv prchnout, kdyby ji náhodou vyděsil. Ano, už dokonce poznal, že se jedná o ženu. Ramenem se opřel o kmen stromu a trošku se sklonil. "Nerad ruším, ale možná by bylo lepší sednout si někam jinam. Tedy, pokud chceš strávit pár týdnů ve studených zábalech... nemám proti tomu vůbec nic." Velice rád je zvedal ze země, tady... když to nebyl on, kdo se opil jako první a pak nemusel někdo ze země zvedat jeho samotného.

Trošku jsem sebou cukla, když jsem za sebou zaslechla hlas. Podívala jsem se na kluka sledující ho mnel samotnou a sedící na ledové země. Polkla jsem a pomalu jsem se postavila a odstoupila od něj. Byla jsem malá. Zase. Pomalu se podívám nahoru, tak abych na něj viděla a pak jsem couvla. ,,J..Já..omlouvám se." Otočila jsem se k němu zády a rozešla jsem se motavým krokem někam jinam. Začínala se mi vybavovat jedna scéna a tu jsem musela hodit teď za hlavu. Dopila jsem pr posledních kapek a flašku položila na stůl a natáhla se pro tu silnější dávku a začala ji do sebe lejt.

Protočil očima, když se Abby vytratila. Musel jí najít jelikož jak viděl tak do sebe nalila tolik alkoholu, že by se z toho opil i slon. Rozešel se jí hledat jelikož jí bude muset dát docela velký trest, který si bude dlouho užívat. Šel docela tiše a přemýšlel jestli nebude muset předtím zavolat nějakého onoho jiného instruktora, jelikož tohle přestával zvládat. Vytratil se tedy na takových deset minut předat někomu onu informaci o tom, že bude potřeba ještě někoho. S tím se vrátil raději zpět a znovu vyhledal Abby, které do sebe lila další flašku. Přišel k ní a chytl jí za pas načež si jí přehodil přes rameno "Být tebou tak bych tu flašku pustil jestli si to ještě neudělal nebo ten tvůj trest bude ještě vetší mladá dámo! Chtěl sem to ignorovat, ale v tomhle táboře je zakázáno konzumovat jakýkoliv alkohol takže si mne naštvala mladá dámo a po tomhle ti dám stokrát oběhnout tohle celé a ještě měsíc budeš drhnout záchody, aby sis tohle zapamatovala!" sykl a vydal se dál k ostatním i s ní přes rameno. "A jestli si myslíš, že sem byl takový ten váš kámoš co vám povolí vše tak se pleteš...jdeme ke Kainovi a té Perrie kde taky zůstaneš a nebudeš se pokoušet utéct nebo tě vezmu tyčí přes jakýkoliv orgán a je mi jedno jak moc tě to bude bolet" dodal, když se snažil najít Kaina. Konečně ho našel čili byl za chvíli u něj kde konečně hodil Abby na zem. "Ani jeden se alkoholu nedotknete nebo vás vezmu tyčí a tohle myslím smrtelně vážně" řekl a založil si ruce na hruď.

Povzdechl si a zavrtěl hlavou. To řekl něco tak naprosto příšerného, že prchla? Teď naklonil hlavu ke straně, přivřel oči a opravdu hluboce se nad tím zamyslel. Byla maličká, což ho poměrně překvapilo. Avšak většinou pro něj bylo všechno maličké automaticky zařazeno do kategorie roztomilých stvoření. Stále opřený o strom ji teď zamyšleně pozoroval... nebo alespoň to, co z ní ještě viděl. Fajn, tak se možná protentokrát netvářil zrovna nadšeně a příjemně, ale ještě se mu nestalo, že by od něj někdo takhle utekl, aniž by to on sám chtěl. Takže mu v hlavě nakonec zůstala jediná otázka... jestli za ní má tu cenu jít a zeptat se, co udělal špatně, nebo tady raději stát jako solný sloup a jen ji z dálky pozorovat.

Když mě někdo přehodil přes rameno jen jsem vyjekla a flaška mi sklouzla z tuky a spadla mi na zem a rozbila se. ,,Moje pitíčko." Popotáhnu a opřu se lokty o jeho ramena. ,,Pusť mě na zem ty neohrabaná Gorilo!" Křičela jsem na něj se slzama v očích. Byla jsem už mírně přiopilá a.. V depresi. Když mě "hodil" na zem jen jsem si sedla a přisunula si nohy k bradě a hlavu si položila na kolena. Snažila jsem se v sobě zadržet pláč. ,,Nenávidím tě." Zašeptám polohlasně.

Dál tam seděl a koukal okolo sebe jako nějaký feťák však nechtěl se dostat do problémů. Nakonec to vzdal a došel si pro další alkohol, který do něj tekl jak voda. Ani netušil kolik toho vypil, však dostával se do stavu kdy mu bylo dobře. Uslyšel kroky a naštvaný Kurokovo hlas. Hned toho nechal a otočil se na něj "Proč bych neměl pít? Ona je taky opilá...na tebe kašlu, já jdu hledat Marcuse..." řekl a udělal pár kroků po kterých si sedl na zadek. Protočil očima a raději začal zpívat opile nějakou píseň jelikož se nudil a docela dost tam hrál roli onen alkohol co vypil v době, kdy ho nehlídal onen jeho přítel. Píseň co zpíval se jmenovala 'Alphabet Boy' a měla docela prapodivný text na to, aby jí zpíval kluk co se, ale dalo dělat. Docela ho pobavil pohled na Kuroka se založenýma rukama na hrudi vypadal jako nějaký velitel tohohle ústavu do kterého se dostal díky své krvi, kterou začínal nenávidět, ale zároveň milovat. Vlastně kdybych nebyl polobůh tak bych nepoznal Marcuse a nepotkal znovu Kuroka...ach proč vůbec zpívám nějakou píseň? Je to divné pomyslel si a dále dozpívával onu píseň.