Novoroční 'oslava'

Protočil očima a klekl si k ní "Opravdu teď budeš brečet, prcku? Opravdu? No tak nedělej mi to ještě těžší a usměj se...to s tebou dělá ten alkohol tak se sakra usměj aspoň pro mne, když už si nalitá více než nějaká nacucaná houba a udělej mi to lehčí jelikož je tu více než polovina z vás nalitá a Kain tu pěje nějakou hroznou píseň. No tak, Abby já tě mám rád jako studentku a pokud máš z něčeho strach tak tě ochráním a to platí i pro Kaina, který to asi stejně neslyší. Každého co je tady klidně obráním před nějakým zlem" řekl a přitáhl si jí k sobě. Ano objal jí, aby se cítila o trochu lépe. No tak...kdokoliv přijďte a pomozte mi s nimi. Kdokoliv pomyslel si a konečně se odtáhl od Abby "Pokud nepřestaneš, prcku tak tě zlechtám a budu tě lechtat do doby dokud se třeba nepočůráš..." řekl a plácl jemně Kaina přes záda jelikož k němu byl docela blízko "Kaine...vyzpíváš si hlasivky a další den ti bude ještě hůře takže toho nech. Neříkám, že zpíváš hnusně, ale nemá se to přehánět" řekl a pak se koukl na Abby, která před ním stále seděla jak hromádka neštěstí. Povzdechl a snažil se si srovnat myšlenky v hlavě. Fajn mám tu vedle sebe úžasného pěvce, brečící holku, další opilé motající se lidi a pak tu jsou někteří co se asi přišli jen najíst nebo kouknout na opilce...no to budou docela slušné tresty co se budou rozdávat po té co se lidi proberou z toho nejhoršího...měl bych to překazit, ale na tohle já rozhodně nejsem...no tak budu mít s nimi trest pořád lepší než, aby tu tyhle dva byli sami pomyslel si a koukl na stále zpívajícího Kaina což mu lezlo docela i na mozek. No hold se tolik toho nedá zvládat a u mnoho lidí obdivoval jejich trpělivost. Chytl se za hlavu a upřel své ledově modré oči na Abby "Už nebudeš brečet?" zeptal se jí pro jistotu, když už mu to drásalo nervy ještě více.

Podívala jsem se na Kuroka a popotáhla jsem. Celou dobu jsem ho jen pozorovala a nic jsem neřekla. Setřela jsem si slzy a popotáhla jsem. ,,Co za to když přestanu brečet?" Podívám se na něj a pousměji se. Pak se kouknu na Kaina zpívající nějakou píseň, i když byla falešná. ,,Dobře. Budu už klidná." Špitnu a vzhluboka se nadechnu a začnu si prozpěvovat španělsky jednu z mých oblíbených písní. (https://www.youtube.com/watch?v=lrgYRlRiNyY&t=3s)

Poškrábala se zezadu na krku a pohlédla na všechny přítomné. Tedy,v její společnosti. Trochu nejistě se usmála -opět- a zavrtěla hlavou k nabídce alkoholu. Nějak neplánovala pít. Nikdy dřív nepila, tak proč teď? Dobrá, tak možná tak jednou. Ale to se stane každému. Snad.
Nakonec se zvedla ze země, když Kuroko a Abby kamsi odběhli. Tedy, prve jen Abby a Kuroko šel za ní. A když je viděla vracet se, tedy Kuroka, nesoucí ji, raději se vypařila. Šla trochu stranou, dál od nich a celkově trochu dál ode všech. Nicméně i tak byla stále mezi davem. Táborák už se zaplnil. Celá ta plocha byla víceméně pokryta polobohy. A Perrie se jen zmateně ohlížela kolem sebe a snažila se dávat pozor na cestu, aby do nikoho nenarazila.

Povzdechl si a konečně přestal civět na místo, kdo ještě předtím dívka stála. Jen nad tím pokrčil rameny a opřel se o kmen celými zády. Popravdě... neplánoval tu být moc dlouho, jelikož vidět některé lidi nelité do takové míry, že mohou jen klečet u záchodu, či někde schouleni u stromu a ukazovat lidem kolem co právě vypili... to zrovna nemusel. Na to měl svůj vlastní žaludek až příliš rád. Otřásl se, zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. Opět si zapálil, neb měl potřebu něco držet v prstech a nechtěl si hrát s větvičkami lámanými ze stromků. Sklopil hlavu a následně i pohled zakotvil na zemi, než se pomalým krokem začal sunout pryč. I když by se opravdu rád napil, nepotřeboval se tak příšerně zřídit a sám moc dobře věděl, že by se jednoduše neuhlídal. Odklidil se více dozadu, ne proto že by přímo nechtěl zrovna teď s nikým mluvit o tom, jaká byla jeho projížďka na duhovém jednorožci, o čemž s ním diskutovala jeho tyranizovaná sestra. Chtěl odsud pryč. Sednout si do kavárny a jen nečinně popíjet kafe. Jo, to by mu šlo dobře už takový rok, kdy ho život přestal bavit a on se uchýlil k tomuto zoufalému činu, přičemž si v palici utvořil svůj vlastní svět, do kterého velice rád utíká i teď.

Když dorazíme k táboráku, všude je hodně lidí a proto ani nechybí žádný nehezký i velice pobavený pohled. S těžkým dopadem si vcelku nemotorně sednu a natáhnu si nohy před sebe, přičemž jimi začnu různě mávat a houpat, což mi vymaluje úsměv na tváři.
„Jo? Už hledám ale ne s tebou Holdene! Jsi silný konkurent.“ Mluvím vážně, ale přitom se culím jako sluníčko. Odněkud mezi davy se ozve různý zpěv nebo rozruch. Takže asi nejsem jediný, kterému přišel do ruky alkohol. Nakonec se rychle zvednu a ztratím se Holdenovi mezi lidmi. Zamířím si to někam, no někam jinam. Prostě si najít někoho s kým bych se mohl bavit, popřípadě skamarádit s novými tvářičkami.
Po bloudění, hledání a zdravení si nakonec sednu na zem. Normálně na zem mezi lidi, ne třeba na místa určené k sezení ale sedl jsem si na zem a začal popíjet další alkoholovou dávku. Po cestě jsem potkal různý lidi, takže i děti Dionýsa, který mají asi na svědomí všechen výskyt alkoholu na téhle akcičce.
Nohy si skrčím do tureckého sedu s láhví v ruce, koukající na nohy ostatních lidí. Pár kolemjdoucím sáhnu na lýtka, štípnu nebo pohladím. Má rád, když má někdo pěkný lýtka, ať už kluk nebo holka.

Už celé dny se plánovala oslava nového nadcházejícího roku. Alex původně plánoval tam nejít, ale nakonec ani jemu to nedalo a tak se vydal ze svého srubu k táboráku, kde se to mělo konat. Už z velké dálky slyšel hluk a hlasy táborníků, které však neuměl poznat. Když se přiblížil pomalými kroky ještě blíže, zjistil, že někteří jsou až příliš veselí na to, aby byli střízliví. Při bližším pohledu zjistil, že měl pravdu. Hodně z táborníků drželo lahve od alkoholu. Alkohol byl v táboře zakázaný, takže to sem pravděpodobně propašovali Dionýsovi potomci, kteří byli v tomto ohledu velmi šikovní a vynalézaví. Jakmile se dostane mezi lidi, začne se proplétat mezi nimi a hledat jemu známé tváře, ke kterým by se mohl přidat. Sem tam někoho zahlédl, ale nechtěl jim kazit zábavu a tak nasadil úsměv a vydal se dál.
Jakmile zahlédne osaměle sedícího Matta s flaškou v ruce, vydá se za ním. Sice se nějak dobře neznali, ale to mu teď bylo jedno. Těsně před ním zastaví "Čau" prohodí směrem k němu. "Můžu?" zeptá se když usedl vedle něj. Vypadalo to, že na nikoho stejně nečeká, kdyžtak se hold zvedne a odejde. "Vypadá to, že je oslava v plném proudu..." poznamená aby konverzace nevázla, ale vlastně to byl kec, který byl naprosto jasný. Podívá se na něj a pak směrem k ohni.

Chytl se za hlavu a raději se zvedl "Co za to? Mírnější trest než dostaneš...to by se mohlo zdát docela jako fajn nabídka" řekl docela tiše a držel se, aby doslova neokřikl oba dva. Chování opilců mu vadilo, ale stejně by mu to povaha nějak moc extra nedovolovala čili tu jde spíše o to dodržování pravidel, které vlastně kvůli těmhle porušil i on. Stálo mu to vůbec za to? Proč se k těmto mladistvým zachoval takto? Opět znovu již po několikáté povzdechl a sedl si raději na zem Ani nevím proč to kvůli vám vůbec dělám...dostaneme tu trest stejně všichni jelikož i já sem kvůli vám porušil pravidla a toho si musíte vážit..." řekl si spíše pro sebe a sledoval ty dva jak tu pějí písně ke kterým se moc nechtěl přidávat, jelikož na to nějak moc extra neměl náladu. Teď mohl sedět stále ve svém srubu nebo dále někoho trénovat, aby se stal silnějším a mohl znovu potkat svojí rodinu, ale on tu místo toho tvrdne jako magor a nechává je dál porušovat tohle všechno.

Přestala jsem zpívat a pootočila jsem se na něj. Postavila jsem se a došla jsem k němu ze zadu. Pověsila jsem se mu na záda a začala jsem se smát mírně přiopile. Zvedla jsem ruku, kterou jsem měla okolo jeho krku a prohrábla jsem mu vlasy. Zase jsem se začala smát. Sklonila jsem se k němu a kousla ho do krku. Chvíli jsem si s jeho kůží hrála a sála ji než jsem se odtáhla a nad svým dílem jsem se usmála. ,,Hej Kuro.." Zavrním a zkousnu mu ucho. ,,Pojď si hrát." zavrním sladce a odtáhnu se od něj s položím si hlavu na jeho záda.

Zamručel a chvilku jí nechával se na něj lepit. Na tohle byl zvyklí zvlášť, když nějaká dívka byla opilá "Abby, jsi opilá a nevíš co říkáš takže toho nech...vztah mezi opilým žákem a cvičitelem je zakázán" řekl nějak rychle nějakou lež i když věděl, že tomu ta malá mrcha moc věřit nebude. Nemohl říct, že se mu nelíbila byla přesně jeho typ, ale byla opilá a hlavně jí znal jen krátce takže si to nemohl dovolit. Setřásl jí ze sebe a otočil se na ní s přísným pohledem. Musel se držet, aby jí neřekl nějakou vtipnou poznámku však asi jinak se její úchylnosti nezbaví. Nahnul se k jejímu uchu "Jestli na to máš hodně chuť tak mám na ruce pořád svojí tyč, která je ti plně k dispozici miláčku" špitl jí do onoho ucha a foukl do něj. Pak se raději rychle zvedl jestli se ona malá mrška nenaštve.

Když jsem zaslechla onu větu, tak jsem napřáhla ruku a chtěla mu dát racku, ale to už se zvedl, takže jsem máchla do prázdna. ,,Tuhle poznámku..si nech." Zavrčím a postavím se. Nejdříve se mi zamotá hlava než jsem našla rovnováhu a zaklonila hlavu. Zavrčela jsem a prudce jsem se otočila a někam jsem se rozešla pro jídlo. Alkoholu se nedotknu. Toho už mám dost.

Chm... slyšel jsi už někdy o tom, že... Nenechal vnitřní hlas větu dokončit. Brouku, je mi jedno, co jsem slyšet měl nebo ne. Tvé názory mě nezajímají. To už jsme si vysvětlili a teď mě omluv. Potřebuji se alespoň chvíli soustředit. Zavrčel, přičemž se zády opřel o kmen stromu, založil si ruce na hrudi a zavřel oči. Soustředit se na další psychopatické výlevy směřované na okolní svět? Teď už toho měl vážně akorát dost. Neodpověděl, pouze se posunul kousek stranou, neb jej zrovna tady kůra tlačila do zad. Kdyby se mu naskytla alespoň malá možnost někoho přetáhnout po hlavě udělal by to, jelikož ten idiot mu do hlavy nahrával jednu z písniček. Nebyl flash disk ani nic podobného, aby si tohle nechal líbit, ale co jiného mohl dělat? Maximálně se soustředit na něco jiného a snažit se jej ignorovat, jenže to šlo velice těžce. Otevřel oči s rozšířenými zornicemi, takže mohl vypadat jako někdo po požití drogy. Opět si zapálil. Nejlepší způsob jak se ho zbavit je... vypláchnout si hlavu, jenže to si pro dnešek zakázal. Nešel svému otci příkladem, ale což. Jednou se to nezblázní. Pokud v tom budeš pokračovat dál takovouto rychlostí, krabičky ti dojdou... za... Přestal poslouchat jeho složité filozofování a matematické výpočty do takové míry, jak to jen šlo. Velice nadšeným pohledem přejel přes dav polobohů a opět se ráčil sklopit pohled k zemi. Nechtěl se na to dívat, stačilo mu, že to slyšel.

Rychle si jí zase přitáhl k sobě "Kam si myslíš, že půjdeš? Jsi moje opilá princezna a já si tě tu budu chránit" špitl jí do ucha a stále jí držel u sebe "Myslím, že by bylo dobré umínit, že sem ti kecal...není tu žádný pravidlo, aby instruktor neměl nic se žákem takže pokud mne ještě budeš provokovat tak můžu udělat velice nepěkné věci takže být tebou bych byl rád, že si tě tu takhle hlídám jelikož několika chlapcům leze nedostatek sexu na mozek a byli by schopní tě ohnout i tady takže se drž u mne" znovu jí špitl do ucha teď vša neudělal to co dříve byl pouze na ní namáčklý a sledoval okolní dění. Když zjistil, že se není vůbec ničeho bát a nikdo na ně moc nekouká tak se odtáhl a upřel na ní ledově chladné oči. "Jinak řeči o své tyči si mohu říkat kde chci a komu chci...sem svobodný člověk, sweatheart" řekl takovým slizkým tónem což na něj nesedělo, však chtěl jí udržet u sebe.

Pootočila jsem se na něj a skřížila jsem si ruce na hrudi. ,,Neříkej že jsi ten typ kluka, který se honí za holkama, svádí je a když se s nimi vyspí tak je pak odkopne a nechá je bez toho aniž by bral ohled na to jak moc jim ublížil." Zašeptám a skloním pohled dolů. Zase jsem začala vzpomínat. To je špatné. Otočila jsem se čelem na Kuroka a zaklonila jsem hlavu. ,,Potřebuju začít trénovat." zašeptám.

Tak tohle ho bolelo. Nikdy nebrečel před nikým však teď se mu do očí nahrnuly slzy, kterých se nemohl zbavit "Jak si tohle můžeš myslet? Já bych žádnou holku co neznám netahal do postele...hnusí se mi to, ale jestli si to myslíš tak fajn..." řekl a pokusil se zahnat slzy co se mu nahromadily v očích Proč si tohle myslí? Rose bych tohle nikdy neudělal...sic se mi pár dívek líbilo, ale vždy sem se k ní vracel s láskou...nemám pravdu Jaxy? zeptal se hlasu co v něm pořád byl vězněný i když si s ním moc často již nepovídal 'Opravdu se mne ptáš na můj názor? Rose si miloval a až moc si se o ní staral...je lepší, když jí necháš mrtvou a nebudeš se do toho montovat' sykl uvnitř něj Jax a Kuroko si setřel slzy. Ten hlas v něm měl pravdu, někdy na té dívce byl až moc natisknutý a ona na něm vlastně taky a proto je skoro nikdo neviděl držet se od sebe dál. Chytl se za hlavu a koukl se na Abby "Co jsi říkala o tréningu? Neposlouchal sem tě" řekl tónem bez života, jako by ho vzpomínky někdy pomalu ničily, ale on to na sobě moc nedával znát.

,,Nic. To máš jedno." Polknu a chytnu se za hlavu. Co jsem to zase řekla? zvedla jsem ruku a chytla jsem se ho za tričko. ,,Omlouvám se..za to co jsem řekla. Jsem blbá a nalitá." Zašeptám a polknu. Chtěla jsem objetí. Cítila jsem se taková prázdná. Bez života vzpomínka toho jak mě nikdy neobjímal ani mi neprokazoval lásku a já jsem byla do něj slepě zamilovaná. Ach bože jsem tak blbá. Skloním hlavu dolů a snažím se udržet slzy, které se mi snažili vehnat do očí kvůli vzpomínkám.

Bez života se jeho oči upíraly někam úplně jinam než chtěl "Nemohla si tušit co jsem si prožil...nemohla si tušit, že sem ztratil jedinou, která mi pomohla se dostat z ledových pařátů toho co sem dělal...moc sem se o ní staral a je jen moje chyba, že teď tak trpím" řekl a snažil se zahnat všechny ty vzpomínky co se draly na povrch. Musel být silný už jen kvůli tomu, že tu je několik lidí a nebylo by dobré před nimi brečet. Zatnul ruce v pěst a snažil se vytrhnout z krutého sevření minulosti, které okolo něj utahovalo onu svou smyčku. 'Přece tu nebudeš brečet jako nějaká malá holka...bů, bů bů Kuroušku nezapomeň si tu vylívat srdíčko nepotřebnýma informacema, které nikoho stejně nezajímají a raději se věnuj té dívce co je tu smutná nebo snad chceš, aby na tenhle večer nepamatovala? Připomíná ti jí tolik povahou tak co si nevyrazit? Je úplně mimo tak dělej! Ubliž ji jako většina mužů!' začal Jax v jeho hlavě, však Kuroko ho zastavil 'Opravdu si myslíš, že bych jí ublížil? Chci jí chránit...ne jí zničit!!!' sykl na něj Kuroko a upřel pohled na Abby. "Dělej co potřebuješ prcku...klidně i breč" řekl jemným hlasem bez náznaku úzkosti co v něm panovala.

Zvedla jsem k němu hlavu. ,,Tady přece brečet nebudu." Zasměju se a setřu si hřbetem ruky slzy. Zkousnu si ret a zadržím další nával slz. Jsem tak naivní." Zašeptám v tichosti mé hlavy a vrhnu se Kurokovi kolem pasu a rozbrečím se jako malé dítě. Nechtěla jsem aby mě někdo viděl, ale co jsem měls jiného asi tak dělat? Dneska mám toho už prostě dost.

Nudil se. Nuda ho teď začínala pomalu užírat, takže nakonec sklouzl do dřepu a zamyšleně před sebou začal vyrovnávat klacíky. Když se to tak vezme... neměl opravdu co jiného na práci. Vždy jen na pár chvil zvedl pohled, aby se podíval na nalité polobohy a opět se věnoval své... velice zábavné činnosti. Už srovnal větvičky podle velikosti a tloušťky. Teď z nich začal sestavovat jakýsi obrazec. Už chyběli jen barvy, aby mohl přesně určit, co to bude. Nakonec z toho vznikla jen dost úhledně poskládaná kupka větviček. Povzdechl si a jednu z nich zapálil. Zvedl si ji před oči a pozoroval tancující plamínek požírající dřevo. Protočil nad tím očima a na svůj soukromý oheň sáhl. Potlačil nutkání ihned ucuknout rukou, když se mu začala škvařit kůže. Sevřel nepolapitelné oranžové světlo v prstech a tím jej zhasil. Zapálil proto další z větviček a pokračoval ve svém konání. Rád si takhle pohrával, i když moc dobře věděl, že by to dělat neměl. Rodiče mu už před lety otloukali o hlavu, že tomuto se říká sebepoškozování, což vás může přivést až do blázince. No, jejich výklad pokaždé usilovně ignoroval, až se z hašení plamenů prsty stal jakýsi zlozvyk, kterého se prostě nemůže zbavit. Když již poněkolikáté zvedl pohled, aby se podíval na polobohy, donutilo jej to ušklíbnout se. Nemohl jinak. On by teď nejraději seděl v kavárně, či u sebe doma a lil do sebe jeden šálek kafe za druhým. Někteří by si snad mohli myslet, že si na tomto nápoji vypěstoval závislost a... překvapivě by ani nebyli moc daleko od pravdy, i když na několika šálcích kávy denně rozhodně nebyl závislý tak, jako na několika cigaretách denně. Překvapeně ucukl rukou, když zjistil, že plamen na větvičce zatím nezhasl. No jistě. Zapoměl jej sevřít. Zavrtěl hlavou a větvičku konečně v dlani sevřel.

Potichu kráčala oblečená v tmavo modrej ktorá zvýrazňovala jej dlhé blonďavé vlasy ktoré mala dnes voľne rozpustené a mierne viali za ňou. Tvár mala pokojnú no pohľad ostražitý a očami behala po svojom okolí. V diaľke začula hlasy ktoré patrili viacerým osobám. Nemala chuť tam ísť no nemala zároveň ani chuť byť zavretá kdesi v zrube kým ostatní oslavujú a tešia sa, možno si dávajú novoročné predsavzatia ktoré však ona nepoznala. Tichým no rýchlym krokom kráčala smerom k črtajúcej sa skupinke hoci nie úplne zo svojej vôle, nechcela však aby ju ohovárali alebo ktovie čo. Nechcela byť znova tou prebytočnou a zbytočnou. V ľavej ruke pevne stisla bronzový kľúč, jeho chlad sa šíril do jej tela viac ako tie zbytky snehu na zemi. Týmto pohybom však iba zvýraznila jazvu ktorá už poriadne dlho zdobila jej ruku. Ticho si vzdychla a spravila zopár krokov k skupinke. Tak... vôbec nemám záujem pútať na seba pozornosť ale keďže nechce umrieť od nudy... možno sa tu nájde niekto aspoň trochu zaujímavý, nováčikovia vždy stoja za to. Teda, kým sú aspoň trochu normálni. pomyslela si a tlmene si odkašľala. ,,Ehm, zdravím." pozdravila ticho a jemne placho na čo jej líca nadobudli jemne ružový odtieň. Nech ma ignorujú, prosím všetkých gréckych bohov, prosím! dúfala v duchu.