Holly O´Donnel, Mateo Lewis - Aréna

Srub - aréna
Dnes byl jeden z těch dnů, kdy měl Mateo úplný volno. Nemusel plnit táborové aktivity a mohl se jen poflakovat ve srubu.
Už od rána se jen válel a dělal si co chtěl.
Sem tam za ním přišla jeho nevlastní sestra a snažila se ho vytáhnout ven. Asi až po padesátém pokusu se jí to povedlo.
Pár hodin s ní bloumal po táboře. Když šli kolem arény, Teo se zastavil a řekl své sestře, že tu zůstane. Ona byla moc zaujatá něčím jiným a tak jen přikývla a odešla.
Mateo se šel podívat do arény. Pár táborníků tam bylo, ale zase tak strašné to nebylo. Bylo tam ještě hodně místa.
Na chvíli si sedl opodál a koukal se na pár nových táborníků, co asi drželi meč po prvý v ruce.
Jo Teo byl před třemi roky stejný, ale naštěstí se zlepšil.

Aréna

I když chtěla překonat panický strach z výšek, tentokrát raději na lávku nelezla. Bůhví, co by se stralo. Mohla by spadnout. Mohla by si něco udělat. Něco vážného a nepěkného. Nechtěla to riskovat, možná proto raději zůstala na pevné zemi. Trénovala si doskoky a především vrh dýkou. Jelikož s kuší to uměla, ale dýka byla něco jiného a nikdy se netrefila přesně tam, jako chtěla. Což ji štvalo. Už po několikáté naštvaně sebrala dýku ze stromu. Zase mimo střed. Tak to zkusila ještě jednou. Ale jako kdyby se to mohlo podařit. Přesně tak, nemohlo. Zaťala zuby i pěst a vyrvala dýku ze stromu o který se poté opřela a sledovala nenávistným pohledem dýku, jako kdyby něco provedla.

Aréna
Jak tak seděl a sledoval táborníky okolo, všiml si jedné dívky, která se snažila vrhat dýkou.
Sledoval ji jak ji to nejde, ale jelikož se na ni díval zezadu, neviděl ji do tváře. Až to ta holka vzdala a opřela se o strom, pak si Teo všiml, že tuhle holku zná.
Stoupl a šel k ní.
"Ahoj Holly. Co ti ta dýka udělala, že ji tak hypnotizuješ?" Pozdravil ji.
Samozřejmě odpověď znal, ale nechápal, proč tak naštvaně zírá na dýku.
Natáhl k ní ruku. Chtěl se na tu dýku podívat. "Můžu?"

Aréna

Jak sledovala dýku, ani si nevšimla, že k ní někdo přišel, až když na ni promluvil a ona málem dostala infark.
"Probohycotosakra!" Vydechla a polekaně se podívala na kluka. Teo, Mateo, tak nějak. Příliš ho nebavila. Moc se s ním neznala. Vlastně ho akorát párkrát viděla. A...to je zhruba vše.
"No nazdar." Zasmála se a poškrábala se na čele. "Ta dýka nic, jenom já jsem levá a nedaří se mi hodil na střed. S kuší mi to jde líp, asi bych u toho měla zůstat." Odfrkla si naštvaně a stiskla v ruce pevně... rukojeť? Bůhví jak se tomu u dýky říká.
Přikývla a podala Mateovi dýku. Teď už jen chybí aby jí ji vrazil do srdce -asi se doma dívala příliš na filmy.

Aréna
Teo se pousmál a prohlídl si dýku. Pak se natočil k terči a namířil ji na střed. "Vždyť na tom nic není. Taky s tím moc neumím a moc jsem to nezkoušel, ale nemůže na tom nic být." Uchechtl se.
Tohle byla pravda. Mateo za ty tři roky nejvíce trénoval výdrž a boj s mečem. S dýkou házel opravdu jen párkrát a střílení z luku je na tom stejně.
Ale co, když mi bude přát štěstí... Pomyslel si v duchu a vrhl dýkou směrem k terči. Ta se zapíchla ne sice úplně do středu, ale tak o pět centimetrů dál. Ale pořád ta dýka byla zabodlá v červeně vyznačeném prostoru.
Pousmál se. Jo tomuhle se říká štěstí.
Pak se koukl na Holly. "No nic na tom není." Usmál se. "Chceš s tím pomoct?" Zeptal se ji.

Aréna

Zamračila se na něj s podezřením v očích. "Moc nezkoušel? No jasně, bla, bla, bla... Já se tu pokouším trefit střed už několik měsíců a podařilo se mi to-" Zadrhla se a sledovala jeho hod. -To nemůže myslet vážně. Ale klid. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
"A podařilo se mi to s krásným kulatým číslem." Odfrkla si, tentokrát však s úsměvem, načež teatrálně rozhodila rukama. Nakonec si však jen povzdychla a založila ruce na prsou. Tak v něčem nebude nejlepší, ale v čem taky je. "Prosím." Zažadonila a přikývla, když se jí zeptal, zda chce pomoct. Spustila ruce podél těla.

Aréna
Teo se usmál a došel k terči pro dýku. "Ale trefovala jsi se, to je úspěch. Hlavní je se do něčeho trefit." Řekl ji s pobaveným úsměvem ve tváři.
Opravdu v hodu s dýkou mu to šlo jen občas. A podle všeho mu to dnes jde.
Vytrhl dýku z terče a došel zpátky k Holly.
Teorii toho, jak na to, znal dobře.
Dal Holly dýku do ruky a chytil ji za tu ruku. "Uvolni trochu zápěstí a namiř si na terč." Radil ji. Pak její ruku pustil.
"Teď už je do toho hodu dej přesnost a sílu." Dodal ještě a názorně ji ukázal pohyb ruky při hodu.
Jo z lekce od instruktora si toho pamatoval hodně.
Pak trochu poodstoupil, aby to náhodou neschytal. Ale popravdě, pokud ta holka má dobrou mušku, nic se nemůže stát.

Aréna

Podal jí dýku, kterou chytila tak jako vždy. Radil jí, co má udělat. Ale jako kdyby to už neslyšela od instruktora. Cítila se dost nesvá. Nebylo to přítomností Matea, to jí bylo docela ukradené, spíše pro ni bylo nepřirozené, že jí nejde trefit se do terče. Vždy jí to šlo. Jistě, z kuše, nebo luku, ale i tak.
"Fajn." Zamumlala a hodila dýku. Co čekáte? Co myslíte? Zabodla se do středu, nebo ne? Samozřejmě, že ne. Buďto neměla štěstí, nebo jí to prostě nešlo. Něco dělala špatně. Tiše zavrčela a zamumlala si něco pro sebe.
"Díky za pomoc, ale" Povzdechla si a podívala se na dýku zabodnutou v bílém kruhu. "Asi to nemá cenu." Pokrčila rameny a došla si pro dýku.

Aréna
Mateo se usmál. Chvíli byl zklamaný, ale pak ho ještě něco napadlo. Něco tam musí být špatně. Vždyť holka co to umí s lukem nemůže být tak levá při hodu dýky.
"Hele, aspoň jsi se trefila do terče, to už je nějakej pokrok. Teď už jen zapracovat na větší přesnosti hodu." Usmál se. "Zkusíme to znovu. Hm?" Zeptal se ji.
Popravdě chtěl přijít na to co je špatně, ale pokud ona nebude chtít, tak se na to vykašle.
I když měl pocit, že stačí jen jinak pootočit zápěstí a hned by se trefila.

Aréna

Uchechtla se Mateově poznámce. Ale vlastně měl i pravdu, jelikož se mohla trefit i úplně mimo terč. Ale bohové, to by se asi studem do země propadla.
Jo, aspoň něco." Zasmála se a pohodila dýkou -ale to jí šlo. Pche. Docela ironie.
"No, proč ne." Pokrčila rameny a opět vzala dýku stejně jako předtím.
Jestli se to nepovede, tak se na to asi vykašle, zítra je také den, že ano.

Aréna
Jakmile se Holly připravila k dalšímu hodu, Teo se pousmál. Nechtěl znít jako nějakej instruktor, protože on je taky trochu lajk, ale i přesto tak zní.
"Představ si, jako by jsi mířila při střelbě s lukem, ale akorát vrhneš s dýkou." Poradil ji ještě.
Popravdě on to ani s lukem neuměl, ale přišlo mu to jako dobrá rada. A pokud se ani tak netrefí, tak co učený z nebe nespadl ne? A pořád to může ještě zkoušet příště.
Pak Teovi něco docvaklo. Je v aréně a sám netrénuje. Kdyby tak našel někoho, který by si s ním dal menší boj s meči. To by se mu líbilo. Ale jak se tak rozhlížel, v Aréně byli nováčci a Holly.
Pořád se na ní díval, no spíše na tu dýku. Pokud se ji to teď nepovede, tak fakt už neví co je špatně.