Cameron Feris,Holly O'Donnel, Erik Chace | V aréně

Aréna
Tentokrát došel do arény, rozhodl se že se od té Umbrakineze na chvíli odpočine nebo se z toho sesype. Ono jako cestování stíny není nic příjemného. To už vám Erik může jenom potvrdit.  Ačkoliv jeho nálada byla přinejmenším příjemná a trochu  veselá. Což  už je co říct,  trénoval umrakinezi, pak tedy předtím to byl běh. Nyní přišlo na věc něco zásadnějšího, boj s mečem nebo dýkou. Prostě boj na blízko. A to že se s někým porve to opravdu nemyslí. Prost třeba s mečem. Ale v tomhle by bylo lepší kdyby si  došel za nějakým instruktorem. Došel do arény hezky doprostřed. No tak s čím začnem

-> Aréna
Po dlouhé době, i přes to, že stále nevím kdo je můj božský rodič abych mohl rozvíjet své schopnosti, se vydám do arény, trošku si zatrénovat a zkusit si boj na blízko i s něčím jiným než jenom s pěstmi. Dorazím na kraj arény, kde stojí pravděpodobně jeden z instruktorů a vedle sebe má na stojanech různé zbraně, asi k vypůjčení. Přejdu k němu a zeptám se, jestli bych si nemohl nějakou ze zbraní půjčit. Přívětivě přikývne a řekne ať si něco vyberu a ať dávám pozor.
Nakonec si vyberu obyčejný, pěkně kovaný meč, který není jak pírko ale ne těžký, abych ho musel táhnou po zemi. Je to přesně taková váha, která mi vyhovuje jak při držení tak při šviháním jím kolem sebe. Více mi vyhovují těžší zbraně, už jenom kvůli tomu, abych měl nějakou důvěru v to, že v ruce něco mám. Slušně poděkuji a instruktor mi pokývne, abych měl prý štěstí.
Nad hlavou se mi tu sbíhají různé překážkové tratě, ať už pevné, po lanový můstek nebo pár prken po kterých bude potřeba s opatrností a mrštností přeskákat. S hlubokým nádechem a výdechem se rozhlédnu kolem sebe, jestli náhodou nenajdu nějakou dobrou duši, která by si se mnou trošku zabojovala ale byla při tom ohleduplnější, že jsem nováček. Jenže to by nebylo ono. Měl by na mě taky pořádně útočit, takhle bych se nic nenaučil.

Aréna

Ono se to řekne jednoduše, ale přejít po jakémsi provizorním mostě upevněném ze stromu na strom, který se neustále vyklá není nic jednoduchého. Ještě vzhledem k tomu, že má Holly neuvěřitelný strach z výšek. Raději se ani nedívala dolů. Jen co vstoupila na třesoucí se most, vystartovala jako tornádo a ve chvilce byla na druhé straně -bude to možná tím, že její kroky byly velké jako samotná New York a také si s radostí poskočila, aby nemusela státa na těch prknech. Poté pomalu -tedy neuvěřitelně rychle- slezla dolů a chvíli klečela. Zase pevně na zemi. Zvedla se a rozešla se raději trochu dál, tam už nikdy nejde!
Místo toho tu raději bude poskakovat, aby alespoň s její sílou měla šanci se vyhnout útokům -boj na blízko nebyla její silná stránka. Takže se rozeběhla -jo, to jí šlo. Běžet. Hvězda, nebo salto. Spíše něco mezi tím. Sotva dopadla na nohy, dýku svírala v ruce a ve stejném momentu, co se podrážky bot dotkly země, dýka vyletěla ke stromu naproti ní. Bohužel jí tam vlezl známý syn Háda a kdyby uměla pořádně mířit, zřejmě by mu udělala dírku na naučnici. Sice se dýka zabodla do stromu, ale trochu bokem a ne do středu, jak chtěla.
"Promiň." Omluvila se a věnovala mu úsměv, zatímco si šla pro svou dýku. Vytáhla ji ze stromu, prohlédla a vrátila zpět do pouzdra na stehni. Rozhlédla se, zda je tu ještě někdo, příště už by to mohlo dopadnout hůř, že ano. A také že byl. Příliš lidí sice ne, ale zahlédla Camerona, na kterého také zamávala.

Aréna
Co by to na to řekl,  když už ho napadlo že nejspíše půjde do lesa si zaběhat že s mečem půjde trénovat s někým jiným. Takže úkol první,  najít někoho aby ten někdo jiný vůbec byl že?  V tu náhle  však uslyší podivný zvuk zmizí ve stínu jedné slaměné postavy a  objeví se o kus dál. Ohlédne se ..Holly páni ta holka má dobrou ránu pomyslel si a došel k ní. "Pohoda  nic vážného se mi nestalo" usměje se kupodivu přátelsky,  otočil se , byl zde ještě někdo toho kluka neznal. Ale Holly nejspíše ano. Tak uvidíme co se z toho vlastně docela muže vyklube.

Aréna
Rozhodoval jsem se, že půjdu trénovat sám, vylepšit si rychlost a mrštnost ale upoutá mě nějaký hluk po mé pravici. Salto či co to bylo, hod, rána a dýka zabodnutá ve stromě, všechno co udělala nevinná dívka Holly, která byla úplně prvním člověkem, co mě tady provedl a se kterým jsem tu vlastně i mluvil.
Přidá se k ní nějaký kluk a zamává na mě. S letmým úsměvem na tváři se k nim vydám a v ruce držím meč, jeho špičkou směřující k zemi. Pomalým krokem dojdu ke dvojici polobohů a pohledem si změřím neznámého kluka.
"Nazdar." pokusím se aby to znělo trošku přátelsky nebo přívětivě, jenže tón hlasu ovládne neutralita, takže to vypadá, že je mi vcelku ukradený, že se s nimi vidím. Rychle nadzvednu obočí a kouknu na Holly s rozhodně milejším výrazem než s mým tónem v hlase.

Aréna

Pro její překvapení jí Erik nevěnoval žádný káravý, temný, nebo polopsychopatický pohled, nýbrž se na ni dokonce i... usmál?! Úsměv mu okamžitě překvapeně oplatí tím svým vlastním hřejivým a milým -ten měla na tváři ale skoro pořád. Do temných životů táborníků bez rodiny nutno vnést trochu světla, ne snad? Na jeho reakci už neodpovídala, jen se usmívala a po chvíli i kývla, aby to nevypadalo, že ho snad i ignorovala. To ne.
A nakonec se k nim přeci jen připojil Cameron. Znovu se neusmívala, protože víc už to snad ani nešlo. Pořád se totiž tvářila jako sluníčko. Bolest hlavy byla ta tam. Asi se potřebovala prospat a proběhnout.
"Ahoj." Pozdravila ho tedy. Chvíli přemýšlela, jestli si ten nezaujetý tón má brát osobně, ale byla naprosto přesvědčená, že to ani jinak neumí. S jeho dalším výrazem jí spadl kámen ze srdce, nechtěla ho nějak zdržovat, nebo otravovat.

Aréna
Co by na to řekl, "Řekněme že už tomuhle místo přicházím na zub" usměje se, protože viděl ten překvapivý pohled. Co by mohl říct že? Podívá se podivným pohledem na toho kluka neznámého. No jo když ho nezná, nebude hned přátelský to je prostě pravidlo. Jeho pravidélko, protáhne si ruce a ne příliš důvěřivým pohledem obdaruje neznámého příchozího.
"Ahoj.." odpoví mírně , opravdu mírně přátelsky jelikož se snaží chovat aspoň trochu normálně.

Aréna
Mimo pozdravu od Holly mě pozdraví i ten neznámý kluk. Změřím si ho pohledem a meč si přehodím do druhé ruky. Ne, nechci abych ho nějak zastrašil nebo byl nepříjemnej, tohle je holt můj způsob seznamování. Nakonec můj výraz ve tváří zjemní a krátce se na něj usměju.
"Cameron, těší mě." řeknu místo pozdravu a natáhnu k němu ruku, ze slušnosti, kterou mám tak trošku stále od mých adoptivních rodičů vsugerovanou v hlavě.
"Přišel jsem si zatrénovat, ale nemám žádný zkušenosti s bojem s mečem." dodám abych nezněl odtažitě a aspoň trošku společensky, protože jestli tady budu žít, bylo by přeci fajn si udělat nějaké přátele, popřípadě dobré přátele.

Aréna

Oba byli takoví nedůvěřivý a svým způsobem působili chladně a odtažitě, ač se to očividně snažili nějak eliminovat. Ale Holly má oči i vzadu, pozor na ni! Byla by je i navzájem představila, ale oni to zvládnou, umí přeci mluvit.
Zhluboka se nadechla s lehkým úsměvem a snažila se vymyslet nějaké téma hovoru, což udělal Cameron z ani. Zvedla ruce v obranném gestu. "Já střílím z kuše, v boji na blízko jsem na tom na linii začátečníka." Uculila se a spustila ruce zpět k tělu. Pohlédla na Erika s medovým úsměvem. Mohl by s ním potrénovat on, ne snad?

Aréna
Co by na to asi řekl. Minimálně to, že kluk asi nebyl nejspíše komutativní. A nebo , ne fajn, v tu chvíli Erika nic jiného prostě nenapadlo. Ovšem když se na něj ten kluk usmál, mírný úsměv mu oplatil. Přeci jenom nebude tu on ten za suchara že ano.
"Erik Chace, taky mě těší" usměje se ještě jednou, a tedy podá i on ruku a potřesou si v tom přátelském gestu, Cameron mohl tedy vidět Erikovu jizvu na ruce. Pak svoji ruku stáhl, poslouchal Jo jsme na tom podobně pomyslel si. Koukl na Holly, ten její pohled pochopil. Byl by blbec kdyby ne. "Holly nedívej se na mě tak já meč ještě v ruce neměl. Do dneška jsem trénoval rychlost a no ještě pár dní Umbrakinezi ale to je vše"

Aréna

Přijme mou ruku a v přátelství si se mnou potřese. Představí se pod jménem Erik Chace, celým jménem, což jsem samozřejmě já ještě neudělal. Tedy kromě seznámení s Cheironem, ten celé moje jméno zná, ale žádný tajemství to není. Erik, pravděpodobně taky začátečník v boji se zbraní, objasní své zkušenosti Holly, která tu na něj před chvílí házela očička a pocukrované úsměvy.
„Tak aspoň víš kdo je tvůj otec a co přesně pořádně trénovat.“ Podotknu přívětivě, nemyšleno nijak vyčítavě. Sám jsem byl moc línej dojít k táboráku, vlastně trochu ze strachu zjistit kdo je můj rodič a proto si tu vlastně stěžuju.
Pohledem těkám mezi nimi. Mezi Holly a mezi Erikem. Holly dcera Poseidona a Erik syn některého z bohů. Na můj úsudek by mohl být syn třeba Árese nebo co já vím… Třeba Niké. Nijak temně na to aby byl synem Hádese se mi nezdál, ale třeba zdání klame. Jako většinu případu, když se na moje úsudky spolehnu.

Aréna

Založila ruce na prsou a zamyšleně se chvíli dívala do země před sebe. Meč... to jí bohužel nic moc neříkalo na to, aby tu učila Camerona, sama s ním uměla zacházet možná tak jako s koštětem. Z čeho se nedá střílet, k tomu je nepoužitelná. Ale vařit umí! Alespoň to. Je skoro ve všem úplně levá. Nicméně vzhledem k tomu, že její teta byla doktorka, ví něco i o tom... a to už jsme úplně odbočili. Takže se vraťme zase pěkně zpátky.
"No, s mečem ti sice nepomůžu, ale s kuší, nebo lukem bych to zvládla." Nabídla se Cameronovi, když se dozvěděla, že ani Erik nebude ten pravý k boji s mečem. Šerm ji sice táhl, ale lukostřelba, nebo celkově střelba jí šla mnohem lépe. Raději se u ní držela.

Aréna
No ano představil se celým jménem, nebral něco že by neměl nebo tak. Teoreticky, rád by Cameronovi pomohl, ovšem s mečem to jednoduše neumí sic rád by se s ním naučil. Ale ještě ho ani nedržel v ruce. "Nevím jestli je Hádes nějaká výhra" poznamená ke Cameronovi, když mu řekne že aspoň ví kdo je jeho otec. Ano neměl takovou tu temnou náladu, to protože že nynější minuty měl takovou poměrně dobrou náladu. Však Cameron nejspíše pozná, normální Erikovo chování, jednou. Ne že by mu to Erik přál, sám ví že je v tom momentě docela nepříjemný. Ale tak se chová celí život.
Než se dostal do tábora s výjimkou satyra a samozřejmě mámy k němu nikdy milí nebyl. Pak v táboře Perrie, pak Holly a nyní i celkem Cameron. Těm vděčil, no jo holkám za to že se na svět nedívá tak černě. A navíc, jste-li přívětiví k Erikovi, on bude přívětiví k vám když vám bude věřit teda. "Sice bych rád pomohl, ale nemám jak" dodá tedy k Cameronovi, teda možnost tu byla můžou se učit společně. Ale to nejspíše všichni skončí na ošetřovně, heh.

Aréna

Holly se přizná, že umí nejlépe s kuší nebo s lukem a Erik neumí s ničím, stejně jako já.
Erik na mojí poznámku ohledně bohů odpoví, že je to syn Hádese. Takže oni dva jsou ty dvě polobožské děti v táboře od Velké trojky. Překvapeně nadzvednu obočí.
„Tak je tu možnost, že nás Holly naučí střílet.“ Vypustím první nápad z toho, co bychom mohli dělat, a u každého nápadu zvednu jeden prst.
„Improvizovat a učit se zacházet s mečem společně.“ Zvednu druhý.
„Nebo si zahrát na opice a vyzkoušet naší mrštnost, rychlost a sílu v jednom.“ Zvednu třetí a poslední prst. Když zvednu hlavu a podívám se nad nás, tak překážkové dráhy nevypadají nějak bezpečně, takže by to mohla být i zábava.
„Třeba něco jako hra na babu.“ Dodám a s pobaveným úšklebkem ve tváři se na ně zpět podívám.
"Tak si vyberte."

Aréna

Erik poznamenal, že Hádes není zrovna výhra, ale tak co, člověk si nevybírá své rodiče, tedy, polobůh.
"Ale no tak, není to tak hrozné, alespoň si snáz získáš respekt, má to i své výhody, ne snad? Navíc i když je Hádes... Hádes, neznamená to, že ty musíš být stejný." Pokrčila rameny a konejšivě se na něj usmála. Nakonec svou pozornost přenesla na Camerona, který zrovna vyjmenovával možnosti.
"Pokud mě nechcete mít na svědomí, vyřadíme trojku. Bojím se výšek a tam už nikdy nelezu." Poznamenala a ukázala na jakýsi most, či žebřiny mezi stromy.
"Jsem pro první dvě možnosti." Řekla tedy nakonec a tázavě se podívala na Erika.

Aréna
Umí tak běhat a vyhýbat se překážkám, jo a teleportovat se skrze stíny, ale když se stalo poprvé jeho žaludek nebyl nadšený.  Jistě si umíte představit proč.  Uchechtl se, když Cameron zjistí že tu stojí před dvěma dítkami  od VT. Vskutku, podle všeho je to neobvyklé.  Zaujatě poslouchal,  Cameronovi možnosti .
První možnost že by nás Holly naučila střílet, no jestli má na to trpělivost proč ne.  Učit s meči? Jo to by bylo zábavný, tak na padesát procent, jelikož to ani jeden neumí tak se nejspíše něco stane . Ale jako bez risku není zisku. A ta třetí možnost se mu líbila nejméně,  do vzduchu se mu nijak nechce, a to se výšek nebojí. Mezitím koukl na Holly  "Však já vím že nemusím být stejný, chovám se tak..zvláštně většinou. Protože  no jsem měl nehezkou minulost" uzavře tohle téma, tak žádní kamarádi, s výjimkou satyra, který tam nebyl vždy. A Šikana, to není hezké. Pak je jasné že přátelský nebudete. "No..tak bych zkusil ty meče, přeci jenom bez risku není zisku" řekne a trochu se pousměje.

Aréna

Holly bezpodmínečně vyřadí poslední možnost, tedy možnost proběhnout se po překážkových dráhách a Erik dá přednost boji s meči, což by se mi taky hodilo, takže souhlasím Erikem.
„Takže meče.“ Řeknu a stisk kolem rukojetě meče upevním ještě víc. Nevím, jestli s tím bude stoprocentně souhlasit Holly ale každá nová zkušenost se hodí a mě více tedy vyhovuje boj s mečem než s lukem. Jsem spíše takový ten tělesný typ, který musí mít fyzický kontakt s druhou osobou, pokud jde o boj a hlavně mušku bych měl dost mizernou.
„Hlavně doufám, že Holly při každým střetnutí našich mečů neodletí…“ Řeknu spíše tak do větru s úsměvem, nemyšleno vůbec jako posměch. Sám vím, jak některé holky umí mít páru, znám to z vlastních zkušeností.

Aréna

Nakonec se kluci rozhodli pro boj s mečem a tak přikývla. Došla si tedy pro meč na cvičení a pokusila se s ním o nějaké otáčky, jako když se učila s instruktorem. Příliš jí to nešlo, ale tak snadha byla. Hned na to se zasmála a podrbala se ve vlasech, které si prohrobrála a pokusila se o malou úpravu culíku.
"Ale vím jak mám seknout! Asi..." Řekla s pobaveným úsměvem, jako kdyby se smála sama sobě, což vlastně byla pravda.
"Chcete prve bojovat spolu, nebo se do toho mám vložit já?" Ušklíbla se, protože představa, že se tady snaží ti tři neznalci šermu nějak probojovat byla opravdu směšná.

Aréna
A přesto, se naučil nepodceňovat. Všechny byl opatrný, a mnohdy mu to dávalo výhodu. Pomalu tedy došel a vybral si svůj meč, "Já bych Holly nepodceňoval" řekne Cameronovi, když řekl,
že doufá že Holly při každém střetu neodletí. Koukl na meč, hmm měl divný pocit opravdu divný.
Pousmál se
"Klidně se do toho vlož ty Holly, já si počkám. Stejně někdo z nás skončí na ošetřovně" ušklíbl se nad tím. Otočil se k nim, nevěděl proč, ale měl pocit, no...jestli pak Holly umí ovládat nějak vodu? Jestli jo tak Cameron nebo Erik končí jako zmoklý kohout

Aréna
Holly si došla pro meč, stejně jako já jsem udělal, než jsem sem přišel a vyzkoušela si různé otočky a máchání s mečem. Myslím si, že rozmach má dobrý, takže podceňování hodím za hlavu tak či tak, když mě ujistil Erik, který nechá první souboj na mně a na Holly.
"Dobře, začni." Přejdu blíž k Holly na volný plácek a postavím se do postoje, který jsem viděl častokrát v televizích, nebo když mi tady instruktor ukazoval, jak se stojí, jak se drží a jak se máchá. Prý je zbytek techniky na mně. To jsem zvědavý, protože improvizování mi nikdy nešlo.
Ale jako správný gentleman bych se nechal zranit, než abych zranil dívku. Pokud tu však takové pravidla neplatí a vážně se nechám zranit, budu si připadat jako hlupák s dobrým pocitem.