Tábor a okolí

Jídelna

Seděli tam mlčky a při Hollyiném nynějším stavu to příliš nevadilo. Bolela ji hlava. Zakašlala a sáhla si na čelo. Zřejmě na ni něco leze. Asi půjde navštívit jezero -jako kdyby voda dokázala vyřešit všechny problémy. Hah. Nebo dá vědět Cheironovi, že se to zhoršuje. Ale to rozhodne později, teď nemohla ani na nic myslet. Hleděla nepřítomně do desky jako před tím, než ji tu Cameron našel, když došel. Poprvé. Až teď si uvědomovala, jak asi zmateně se musí cítit po tom, co se dozvěděl, že jeden z jeho rodičů je bůh. Tedy alespoň u ní to tak tehdy bylo.
Zeptal se jí, jak dlouho tu je, což ji naprosto dokonale vytrhlo z myšlení. Prudce zvedla hlavu a zrak přesunula k němu. "Pár měsíců." Řekla tiše, jako kdyby to bylo tajemství. "Vlastně skoro rok." Dodala s vřelým úsměvem a dopila čaj.

Jídelna
 Stejně jako ona jsem dopil zbytek svého čaje a na její odpověď jsem chápavě přikývnul. Brzy si tím kýváním ukroutím hlavu. Letmo jí stále pozoruju, nevypadá vážně dobře. Dokonce jsem jí přistihl jak si kontroluje teplotu, ale to už není moje věc.
 "Jsi v pořádku?" zeptám se aspoň pro ujištěnou, abych nevypadal jako nějaký necitelný morous. Mně samotného bolela hlava ale nebylo to natolik vážného. Teď jde o to co odpoví a podle toho se zachovám.
 V jídelně už se hromadili neznámý lidé a mě začalo být čím dál hůř v tak velké společnosti cizích lidí. Už jsem to chtěl mít všechno za sebou. Zjistit kdo ten kentaur, můj otec a potom si jenom v klidu lehnout do svého srubu.

Hlavni budova
"Hmm..." poznamená klidně.. "Říkal si že se bojíš ohně... proč se bojíš ohně? V čem ti přijde děsivý?" zeptal se. On jako syn Hefaista měl s ohněm blízko velice blízko. Koukl na Kaina když se zvedl "Asi si takhle líp zapamatuješ..ale nechtěl bych aby ses tu rozkýchal" řekl a zvedl se, "Něco bych ti řekl moc bytostí to o mě neví.." začne tedy a podívá se do očí.. "Máme totiž spolu něco společného uhádneš co?" zeptá se

Hlavní budova
Kain se na něj otočil "Oheň? Bojím se ho, protože sem se o něj jako malý popálil když začal hořet táborák a dostalo se to až na trávu nedalo se to zastavit a kdyby tam nebyl táta tak už dávno čichám ke kytkám ze země." řekl a znovu kýchl. "Moje paměť pracuje na ukládání snímků teď nevím jak se tomu řekne...fotografická paměť? Asi se to takhle řekne...pokud si to nezapamatuji pořádně tak se pak mohu ztratit často se mi to stávalo někde na novém místě kde sem si nezapamatoval jen jednu hlavní věc a byl sem mimo...bratr tomu říká také zvířecí paměť jelikož to je na podobném principu...zvířatům stačí pach a trefí na jedno místo s jistotou" řekl a koukl mu do očí, byl vyšší než on což se mu nelíbilo, cítil se jako prcek. "Co by spolu buzna a normální muž měli společného? Ano sem k sobě hodně kritický jelikož vždy vše pokazím" řekl Kain docela dotčeným hlasem a stále koukal na Marcuse. Vždy vše jen pokazím tak proč bych s ním měl něco společného? zeptal se sám sebe do ticha své vymleté hlavy.

Hlavni budova
"Hm..přemýšlím jak bych tě toho strachu mohl aspoň trochu zbavit..Já jakožto syn Hefaista mám k ohni docela blízko" podá mu mírné vysvětlení. "Normální muž? Nejsem normální už v tom že můj otec je bůh ohně kovářství a sopek..ale myslel jsem to tak že mě už ve škole přitahovali kluci, holky na mě no neměli vliv" řekne náhle zcela narovinu. "Jak vidím budeme muset začít od něčeho jiného.. a to tak že ti zvedneme sebevědomí..jinak ...tě asi zlechtám aby jsi měl aspoň lepší náladu" usměje se na něj,

Hlavní Budova
Koukl na něj nechápavě "Ty jsi Gay?" zeptal se nechápavě a naklonil hlavu na stranu. Tak jestli se mi tohle nezdá tak je to nějaká největší kravina...on, že by byl stejné orientace? tak to mi rovnou dejte obojek a povězte mne za krk někam do průvanu...tohle bude asi nejlepší řešení pomyslel si a dal si ruce v bok "Moje ego je stále nižší než sebevědomí čili sem za to rád...aspoň jediná věc co se mi povedla" poznamenal a začal si znovu prohlížet místo. Ještě, že ho Marcus nevážil protože nom na svojí výšku měl sice váhu 55 kg, ale podvýživa nebyla poznat čili byl zatím v suchu, ale svaly žádné neměl čili se mu to asi nebude hodit v žádném boji. Ještě že neví, že tohle mám z toho, že sem si hrál do pěti let na psa...boha já sem tak divný člověk pomyslel si Kain a začal znovu chodit po místnosti.

Jídelna
Sledoval ji. Občas. Nebo celou dobu. Nevěděla. Nicméně, zjišťovat to nehodlalo a vlastně jí to bylo docela jedno. Rukou se držela za spánek a měla ji podepřenou o stůl. Dívala se do prázdného šálku, tedy, bylo tam možná tak pár kapek, které jí unikly. Ale to byla další věc, kterou neřešila.
Potom opět zvedla hlavu a podívala se na Camerona. "Ne." Zalhala a zavrtěla hlavou. "Jen jsem unavená." Usmála se a rozhlédla se po zaplňující se jídelně, načež se zvedla.
"Chceš zavést k Cheironovi?" Zeptala se a obešla stůl k němu.

Hlavni budova
"No ano, jsem gay" opověděl mu "Ale no tak jestli budeš takhle pokračovat nedáš mi jinou možnost.." usmál se tajemně Tenhle kluk je zvláštní, ale přesto mám vysoké nutkání mu pomoct, aby si uvědomil že tento svět není tak špatný jak vypadá pomyslel si, "Promiň" uculí se nevině, a sice hodně riskuje ale začne ho lechtat.

-> Táborák
I přes to, že jsem se právě probudil, energicky přihopkám k táboráku, který není až tak prázdný ale zrovna takhle po 'ránu' nemám chuť se s nikým bavit. Obzvlášť, když se mi tak špatně spalo.
Loudavým krokem zasednu volné místo, kde je nejméně lidí a nohy skrčím do tureckého sedu. Je celkem smutný, že i přes dobu co tu jsem tu mám méně přátel něž těch, se kterými v podstatě nevycházím ale nemůžu tomu říkat nepřátelství. Když jde o kejhák, tak jsme všichni přátelé? No, není to tak?
Prohrábnu si rozcuch na hlavě ve snaze mu dát nějaký tvar ale po nahmatání v jakým stavu jsou mé vlasy, iluzi o perfektně upraveném účesu opustím a radši se rozhlédnu po naskupinkovaných lidí všude kolem.

Jídelna
I přes její odpověď jí zcela nevěřím. Nevypadá zrovna nejlépe a ani se tak nechová, aby mě ujistila o tom, že je doopravdy v pořádku.
Když se mě ale z ničeho nic zeptá, jestli nechci zavést k Cheironovi, lehce sebou škubnu a rychle na t přikývnu. "Samozřejmě." dodám abych nevypadal jako idiot, co umí jenom vrtět hlavou.
Rychle se tedy zvednu, přehodím batoh přes rameno a přistoupím blíž k Holly s pohledem, že můžou vyrazit. Tahle otázka byla přesně ta, na kterou čekám celou dobu. Všechny moje otázky na které jsem se nezeptal jí se zeptám přímo jeho a třeba mě usvědčí, že je tohle místo bezpečné.

Hlavní budova
Kain se sice v první sekundě drží na novou, ale pak sebou sekne na zem a začne se smát. Ani ten dopad mu tak nevadil však to lechtání mu vadilo. Smál se a svíjel se na zemi jako červ "Budeš mít tu budnu špinavou takže toho nech jestli to nechceš" řekl a pokusil se vyškrábat na své již vratké nohy. Marcus pro něj byl něco jako starší bratr i když možná ani starší o moc nebyl "Kolik ti je?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Tohle byl jeho zlozvyk, který se nemohl odnaučit ani když by mu někdo hlavu držel. Tohle byl prostě malý Kain co nikdy nedospěl a ani snad nedospěje, protože by tu jinak nebyla sranda a vůbec by nemohl být tak vystrašený a řadit se mezi dámy s extra překvapením mezi nohama, fajn mohla bych o něm přestat vtipkovat a psát co dál dělal. No snad bylo jasné, že se koukal na Marcuse s úsměvem na rtech a rozcuchaným vrabčím hnízdem na hlavě. "Můžeš být rád, že mi není pět let" řekl a odfrkl si. Konečně nějak rozdýchával lechtání.

Táborák
Nohy natažené před sebou, v hlubokých smutných očích se odráží plápolání táborového ohně, který by se klidně hodil na zapalování čarodějnic v temném středověku. Prsty křečovitě svírají krabici od džusu, v němž se sotva něco podobného nachází - vždyť už z pouhého nádechu je z jejích rtů cítit alkohol, stejně jako opojná vůně vinné révy vznášející se kolem ní. Prokletí dětí boha vína, tak tomu Audrey se smíchem říkala. Audrey... Myšlenka na tmavovlasou dívku zabolí, Lola se stiskem rtů do úzké linky snaží zamezit blížícímu se návalu slabosti, kdyby se snad mohla rozplakat. Počkat, pláč? Ona a tady? Nikdy. Avšak gestu, jímž si otře oči, tomu nešlo zamezit. Jen pro jistotu.
To až pohyb v její blízkosti přinutí zrzavou vysokou dívku tiše popotáhnout, jako by se pouze nachladila a u ohniště se jí spustila rýma jako hrom, pomněnkové oči těknou k tajemné postavě, co se zhroutí na jedno z volných míst dál od ostatních. Mystičnost je rázem zapomenuta ve chvíli, kdy si Lola uvědomí pravou podstatu tohohle človíčka - syn Afrodity, také známý jako... Mhmm, už jsem to zapomněla. "Čekala bych, že děti Afrodity neumí chodit jinak než načančaně, i když vylezou z postele," v hlase zaznívá kapka jízlivosti spojená s hořkostí, avšak to drobné rýpnutí od ní muselo přijít. Pro všechny zde platila za ochlastu, která to nikam nedotáhe. Ne jako její přítelkyně, co už se nikdy nevrátí domů. "Těžká... noc?" Co jiného si také myslet o jeho mírně zanedbaném zevnějšku.

Jídelna → Táborák

Přikývl a hned na to dodal souhlas i slovný. Usmála se a pomalými kroky se začala šourat z jídelny. Jako kdyby šla na popravu. Nicméně na tváři jí zářil lživý úsměv. Kdo by mohl poznat, že je falešný? Měla ho skoro pořád.
Zrovna když procházeli kolem táboráku, Holly zahlédla Cheirona, jak se baví s nějakým táborníkem a ukazuje kamsi k lesům a potom k jídelně. Netušila, co říká a bylo jí to upřímně naprosto ukradené.
"To je on." Pokynula k němu hlavou. Když poslal táborníka pryč, chytila Camerona za zápěstí a stáhla ho k sobě. Pár kroky už byla u Cheirona.
Ehh, dobrý." Pozdravila s kývnutím hlavy a postrčila před sebe Camerona. "Před pár hodinami dorazil." Oznámila a Cheiron si ho přeměřil pohledem.
"Dobrá, provedu tě a potom můžeš jít k táboráku." Řekl a podíval se na Holly, která se v tu chvíli jako kdyby probrala.
"Fajn, já jdu. Uvidíme se jindy." Usmála se na Camerona a zamávala mu. Sama odešla do srubu. Potřebovala spát. A to pěkně dlouho.

Jídelna -> Táborák -> Tábor
Holly vůbec nevypadá v pořádku, v žádným případě. Když se jí zrovna zeptat a ujistit se, jestli je opravdu v pořádku, promluví a stáhne mě k sobě blíž. Nadzvednu nechápavě obočí ale když uvidím Cheirona a jeho... No jeho podobu, vykulím oči, div mi nevypadnou.
Přejdeme k Cheironovi a Holly mě popostrčí před sebe. Letmo se na ní nechápavě podívám přes rameno a potom zase svůj pohled věnuju Cheironovu koňskému tělu, na který přímo zírám. Jeho lidská část, přesněji hlava přikývne a řekne, že mě tu ještě provede a potom mám jít k táboráku. Mlčky přikývnu a rozloučím se s Holly.
Po chvilce mlčení se mu představím a vydáme se znovu na známou obchůzku.

Hlavní budova
"Tak se to vypere no.." pokrčil rameny však pak ho tedy přestal lechtat. Nechal ho se znova postavit aby tu neležel. "Je mi 21 kolik tobě?" zeptá se Kaina, a usmál se přitom se mu stále díval do očí. Nebral tohle nijak vážně nebo tak, prostě se mu snažil pomoct aby to tu neviděl tak černě, ale když nemá ani moc vysoké sebevědomí tak musí přijít na jiné myšlenky. "Jako že kdyby ti bylo pět let tak by ses tu počůral jo?" ušklíbne se na něj "Tak co jak se cítíš?" zeptá se ho

Táborák
 Párkrát se protáhnu, zívnu, udělám všechno abych se pořádně probudil a hlavně, abych zabil čas kdy jsem o samotě. Ano, netrvalo to ani půl hodiny a už mám nutkání mít někoho u sebe a bavit se s ním. Holt je někdo závislí na cukru, elektronice, alkoholu, ale já jsem závislý na společnosti, až je to nehezky špatné.
 Z mých myšlenkových pochodů a číhání na svou oběť na uspokojení své společenskosti, mě vytrhne hlas dívky, která pravděpodobně sedí nedaleko ode mě. Pomalu se otočím a změřím si pohledem zrzavou krásku, která prohodila jízlivou poznámku o mé... Dejme tomu rodině. Tuhle dívku já moc dobře znám, i když si nejsem jistý, jestli ona zná mě, což se až tak moc nedivím, vzhledem jejím častým opileckým stavům. Je to nevlastní sestřička Holdena, syna boha vína. I ona sama teď v ruce svírá jednu z nějakých krabic, nepochybně plnou vína, protože ta opojná vůně alkoholu jde cítit až sem.
 Můj neutrální výraz se ihned změní v usměvavý, div se že se nerozzářím jako sluníčko a poposednu si tak, abych k ní neměl nepříjemně otočenou jenom hlavu.
 "V tom případě jsem tvůj důkaz toho, že umíme chodit jinak než načančaně."nadzvednu v rychlosti jedno obočí a hlavu skloním lehce do strany. Poté se mě zeptá, jestli jsem měl špatnou noc a já se podrbu na zátylku.
 "Jak se to vezme. Pro mě je každá noc špatná." pokrčím rameny a ruce si položím do klína.

Táborák

Mimochodem, upozorňuji, jeho nynější pokřivený výraz nevnímejte. Jeho nálada se dostala do jakéhoi stádia zlomyslnosti a přesně tak působil i jeho úšklebek. Obvyklý naprosto ignorantský, avšak i tak dsti egoistický a sebevědomý pohled putoval po všech, kteří byli u táboráku. Zastavil se však u dvou osob, které znal. Teda, znal především tu červno vlasou a to jen díky faktu, že byla také dcerou Dionýsa. Holt měl sestřičku.
Pomalými, naprosto nenucenými kroky došel až k nim a přeměřil si je pohledem. Kývl hlavou na pozdrav klukovi, Matt se jmenuje, ne snad? Ale jistě že. Pamatoval si téměř všechny -ač spíše z opačného pohlaví. Ale což.
"Jsou jen dva důvody, proč tě neplácnu přes zadek." Začal se svým chytráckým výrazem naprosto dokonalý hovor.
"Jedním je, že sedíš." Mlask a podíval se na ni. "A pak je tu ta maličkost, že jsi v podstatě moje nevlastní sestra." Odfrkl si, jako kdyby byl snad naštvaný.

Hlavní budova
Zašklebil se "Tak 21 jo? Jsi o rok starší ty prevíte...ale jistě tu jsou mladší lidé než já" řekl a pokrčil rameny. Topil se v těch očích barvy jantaru a nemohl se odtrhnout ani kdyby chtěl. Kaine dělej...koukej se někam jinam nebo se něco ještě stane a potvrdí se, že si kluk...ach boha! Jeho úšklebek je boží!! Fajn sakra Kaine dost nebudeš fanynka pomyslel si a divil se, že ještě nezačal slintat. "Ne jistě bych tě hryznul a bylo by mi jedno jestli i do rozkroku...choval sem se totiž až do pěti let jako pes...pak mi bratr chtěl prodat přes internet a tak sem toho nechal" řekl a pokrčil rameny. "Jestli se mám líp?" zeptal se a zamyslel se Hm...měl bych mu říct své myšlenkové pochody? Ještě, že má ten svůj ohníček a neumí číst myšlenky pomyslel si a zašklebil se "Ne...pořád se cítím jako emo co se chce nejraději za doprovodu depresivní písně zabít a ukončit své trápení...jo a ještě tím chci vyvolat Satana a krále jednorožce" řekl tak, že nebylo poznat ten skrytý vtip v tom.

Táborák
"Ten důkaz by potřeboval vyprat a vykoupat. O zázračných účincích vody jsi nejspíš neslyšel," sarkastická poznámka splyne ze rtů dřív než ji stihne zachytit. I kdyby se o to pokusila? Ne, je jí to jedno, teď už je všechno jedno. "Měla bys být na něj hodnější, nemyslíš, Lolo?" Něžný hlas zašveholí do ouška, je to jako by byla u ní, přímo vedle ní. Jen natáhnout ruku a dotknout se, chytit ji za ruce, proplést si prsty, přitulit se k ní. Instinktivně hrábne do míst, kde tuší svou Audrey, ale prsty prohrábnou čirý vzduch, nic víc. "Měla jsem pocit, že bez hygieny nedáte ani ránu. Stejně jako bez všech těch čančátek a vonítek," tiše zabrblá do noci, zatímco se ramena nenápadně zachvějí nad tou odpornou představou, že by něco podobného našla ve své části srubu. Fuj. Vždyť i ze své Audrey si utahovala kdykoliv to jen šlo, že má kolem sebe hromadu kartáčů na vlasy, voňavek a toho nepřeberného množství retro šatiček, které si momentálně uskladnila ve své vlastní skříni.
"Proč neřekneš Hypnosovejm?" Hlavou pokývne směrem ke srubu se znakem boha spánku, kolem něhož se nachází pár velmi mátoživých postav porůznu sesunutých na stolech, zapřených o zábradlí nebo ležících před prahem. "I když... máš recht. Vzbudit je, tak hned usnou." Snad nejhorší možná skvadra, co se tu nachází. Bez pardonu.
Modré oči se zvednou ve chvíli, kdy se nad ní ozve halekající hlas nevlastního bratra. Už jen při představě jeho frajerských hlášek, jimiž se snaží balit půlku tábora, co nosí sukni, musí protočit pohled, neboť na ni? Jaksi nikdy nic podobného neplatilo. "A je jenom jeden důvod, proč já tě nekopnu mezi nohy. Je to ten, že jsi moc daleko. Pojď blíž a pocítíš lásku své sestřičky," jízlivá poznámka opustí rty téměř v mžiku, s Holdenem se kočkovala pokaždé, když to jen šlo. Věděl, že nemá šanci a přesto se zdálo, že ho neopustí touha ji dobýt. Což se mu nepovede. Možná i proto, že je to takové štěně. "Už jsi přestal nadbíhat těm novejm?" V hlase se projeví kapka zájmu, ten však přebije natažená ruka směrem k němu a v ní? Lahev od džusu. S jediným pokynem pro něj - doplň. A nejlépe vlastní schopností. "To zase bude haló, tejden se nebude mluvit o ničem jiným. A ty," prstem ukáže na Matta v gestu matky, co kárá své děti. "Se k tomu od Háda ani nepřiblížíš. Žádný rady ohledně toho, jak se má oblíkat nebo se česat. Nehodlám poslouchat žádný vzdychání těch holek tady jen díky tomu, že jsi to nevydržel a zpřehrabals mu šatník."

Hlavní budova
"Kolik sis myslel že mi je?" zeptal se ho tedy, Kain je zvláštní kluk, ale připadá...ne je to táborník a já jsem instruktor takže dost pomyslel si vážně, "Předpokládám Kaine že to jenom předstíral... Nejspíše jenom nevěděl jak ti říct že mu tvé chování vadilo" pokrčil mírně rameny. Pak se však Marcus poněkud zamračil "Opravdu o tomhle vtipkuješ? Myslíš, že zahazovat si se zdravím je milá věc?" zeptal se poprvé jeho hlas zněl poněkud přísně.

Hlavní budova
"Tobě? Fuu...asi tak okolo 28 let opravdu vypadáš o hodně starší než si" řekl a pokrčil rameny. Fajn Kaine získáváš cenu za první místo ve věci 'Kolik lidí si o vás bude myslet, že jste vadný do prvního dne od poznání' v některých věcech si prostě dobrý Kainíku... pomyslel si a povzdechl. "Byl sem malé dítě sakra...děti si občas hrají na něco čím nejsou...navíc hodně lidí říkalo, že mi žlutá vlčí ouška sluší" řekl a pokrčil znovu rameny. Však začal couvat hned jak jeho hlas zvážněl "Já sem nechtěl vtipkovat...opravdu moc mne to mrzí" řekne a otočí se k němu zády. "Vždy něco musím zkazit...jak si takhle najdu kamarády tady? Bude to stejné jako ve škole...vyvrhel společnosti co si o sobě vždy myslel, že se neměl narodit jako člověk...už mne to nebaví být všude poslední i když se snažím....vždy buď osoba umře nebo odejde nebo řekne že sem divný a začne se mi smát...myslíš, že sem nikdy nepřemýšlel o tom odejít taky někam úplně pryč? Chtěl sem ti slíbit, že se začnu snažit, ale jak vidím tak vše pokazím kvůli tomu, že si nevěřím a když už si věřím tak se akorát lidi naštvou...tak asi..." špitl Kain a sundal si ze sebe jeho bundu. Kain...přírodní katastrofa... pomyslel si a sklopil pohled do země.

Táborák
Znovu se mi dostane sarkastické poznámky, která mě nějak nezasáhne ale naopak se na to jenom usměju. Sice jsem syn Afrodity ale nepatřím k těm, jak řekla sama zrzečka, načančaným polobohyním, které by se tu sesypaly na zem v epileptickým záchvatu s pěnou u pusy, že si vůbec někdo jako ona dovolila prohodit takovou poznámku o jejím zevnějšku.
Nedokážu si nepovšimnou jejímu hmatavému gestu vedle sebe, jak prsy pročísne vzduch a zase vypustí nějakou větu o jejích pocitech vůči Afrodiťanům. S ní nikdy nemluvil, tedy co si pamatuje. Tohle je jeho poprvé, co se baví s Lolou, dcerou Dionýsa. Když už mám na jazyku nějakou smyslnou větu, kterou jí odpovědět, tak mě znova přeruší, takže na svou větu v klidu zapomenu a na její otázku pokrčím rameny. S dětma boha spánku jsem nikdy nemluvil. Vlastně jsem neměl ani tu čest s někým z nich pořádně mluvit.
"Třeba proto, že by mi to nijak nepomohlo. Tedy pokud by se mi je podařilo vzbudit." promluvím do vzduchu, protože v té chvilce přijde Holden. Ano, jména si znám moc dobře, stejně tak i tváře. Začnou konverzaci mezi sebou. Ach, ta sourozenecká láska. je tak stejně krásná jako mezi mnou a pár nevlastních sester. Od Afrodité jsem tu jediný kluk já, proto si moc nerozumím se sestrami, protože mě mají jenom za sukničkáře, nechutného perverzáka a člověka, který nemá žádnou úctu k lásce. Vlastně, abych pravdu řekl, tady Holden se ode mě moc neliší, i když mohu v klidu podotknout, že on tu měl více dívek než já. u sebe budu počítat i pár klučinů.
Lola ukáže na mě a já zvednu ruce nad hlavu jako bych se vzdával, protože právě teď nemám moc tušení o čem se baví ale i tak poslušně přikývnu každému jejímu příkazu nebo jak to mám vlastně brát. Hlavní na tom je, že aspoň vím, že ručkou ve které drží láhev žádá o další várku vína.
"Alkohol ničí mozkové buňky kočičko. Byla by škoda, aby se tu z tebe stala mentálně zaostalá chudinka." ruce dám konečně dolů a opřu se jimi za zády o pevnou lavici či co to je, na které sedím.
"V tom případě bych si dával pozor nebo se tady Holden chytí příležitosti." zazubím se na ní.

Les -táborák
Pomalu začínal měnit názor, bavil se s několika polobohy, vážně mu to zde nepřipadalo až tak zlé. Nyní byl v lese, trénoval. před pár dny se totiž něco stalo, pod nátlakem se u něho objevila schopnost, když se poptával zjistil jak se to jmenuje, Umbrakineze. Cestování stíny, Tedy zkoušel to trénovat, ale mnohdy mu bylo hodně špatně. Bylo to podivné cestovat stíny, jako temnotou. Mnohdy však děkoval bohu, no vlastně otci spíše za to že se neobjevil stovek kilometrů daleko ale jen pár metrů nebo spíše byl v lese a najednou u jídelny. Nebylo to příjemné ale po několika dnech to dostával aspoň trochu pod kontrolu. Už se mu z toho netočila ani tolik hlava, to bylo plus. věřte že to BYLO plus. Začal se soustředit když stál ve stínu stromu na táborák, a prostě puf. Objevil se u táboráku o trochu dál ale někdo si toho musel všimnout. Zavrtěl hlavou a vydechl . Páni..jestli si na to zvykne

Táborák

S pobaveným, stále však namyšleným pohledem sleduje svou sestřičku, sypající ze sebe jednu vtipnou poznámku za sebou, div se tu neválel smíchy po zemi. Ač mu k tomu příliš nechybělo.
"Sestřičko zlatá." Mlask nespokojeně a zakroutil párkrát hlavou. Původně ani nevěděl, co chce říct, ale to by bylo, aby něco nedodal. Vtipný jako klíště. Takže si tím vyhradil chvilku na přemýšlení. I když v hlavě mu strašili pavouci. Přemýšlení na něj bylo moc namáhavé.
"Vidím, že seš líná po mně." Zašklebil se sarkasticky a založil ruce na hrudi. A jeho věta se potvrdila, když po něm beze slov žádala doplnění 'džusíku.' Ušklíbl se šibalsky. Chtěl jí říct, že ho ani nehne, ale napadlo ho něco mnohem lepšího. Přiskákal k ní tedy s jednou rukou před svým kamarádem, ukrývajícím se v kalhotách a jen co si vzal nádobu, osdkákal zase zpět, kousek od ní. Protože je moc líná na to, aby se zvedla a šla mu nakopnout prcinu. Nebo kámoše. Naplnil tedy nádobu po okraj a místo toho, aby ji podal své sestřičce, hltavě většinu vypil. Potom opět přiskákal stejně jako předtím, podal sestřičce, odskákal a neřešil, že jí tam nechal jen na dně.
"Tvůj princ k službám." Zakřenil se ironicky.

Hlavní budova-před hlavní budovu
"No dovol" odpověděl na to s tím věkem. Fajn, musím na Kaina jít jinak protože jinak se nikam nepohneme ale jak? pomyslel si přemýšlel. Pak si povzdechl takhle to nešlo, dobrácky nemůže jít, tak tedy jinak ."Hele Kaine takhle to nejde. Chci ti pomoct, ale ty se očividně vůbec nesnažíš a takhle to tedy nejde, musíš chtít, takže se seber a až si to rozmyslíš tak mě najdeš.." řekl jednoduše, však bundu tam nechal ne že by ji vyložene potřeboval. Ale potřebuje aby se Kain nějak rozehjbal.