Tábor a okolí

Táborák
"A to víš jak, když jsi to ještě nezkusil?" Povytažené obočí, nakrčená ramena, pohled plný provokace, kdy s Mattem jedná jako s malým dítětem, ačkoliv je to častokrát ona, kdo se chová jako malý harant, co by potřeboval rodičovský dozor. "Vážně Lolo? Takhle si přátele neuděláš." Znovu ten hlásek u ucha, za nímž se otočí, odháněje ho od sebe jako protivnou mouchu. Nechtěla, aby se jí Audrey takto připomínala, chtěla ji tu mít - hmotnou a živou. Všechno tohle bylo jen v její hlavě, věděla to a přesto si někdy přála, aby tomu tak nebylo. Aby tu skutečně stál její duch, co jí bude pronásledovat i do sprch. Jako by na tom záleželo. "Zkus kopanec, ten funguje vždycky," zamručením připomíná medvěda, sama se o ně párkrát prakticky přizabila, když se jí připletli do cesty a v půlce se rozhodli odpadnout. Kdo je má věčně překračovat?
"Hodnej," spokojeným přikývnutím ohodnotí souhlas na svá pravidla, která si tu určila, jako by tu vládla železnou silou. Což není ani možné, na to je tu slabší snad víc než čerstvě příchozí nováčci. Nikdy nebyla ten typ bojovníka, snažila se jen kvůli jisté dceři Athény a teď? Už nebyl důvod se snažit. Zaostávala a to silně, několikrát jí bylo pohrozeno vyhazovem z tábora, pokud se sebou nehodlá něco dělat. Jenže kdykoliv to zkusila, skončila akorát s namoženými svaly, sedřenou kůží na dlaních a kolenou a podlitinami rozmístěnými všude po těle. Nehezký to surealistický obraz se z ní stával.
Jenže v momentě, kdy ji Matt nazve kočičkou, se spokojený výraz změní na čistý chlad a nevraživost, jíž pociťuje k mužské populaci snad odpradávna. Tráva kolem zaševelí, jako by se jí prodíralo něco plazivého, co se vzápětí ukáže být šlahouny vinné révy, pomalu se stáčejícími za Matthewem. "Tu kočičku a chudinku odvoláš, pokud nechceš skončit spoutanej po celou noc tady venku. A uvidíme, jak by se ti to líbilo po večerce," hlas nabere ostrého syčivého tónu, nesnášela tohle škatulkování, pro které ani nebyla vhodnou kandidátkou. Chlapi a jejich oplzlosti, všichni jsou stejní. "A možná, když tě ogrilujem, tak si na tobě i nějaká ta harpyje pochutná." Výhružky? To bylo její. Umět se schovávat za své schopnosti ale přímý boj? Ne, že by nebyla schopna jednu ubalit, ale na dlouhodobou šarvátku nestačila. A už vůbec ne s klukem, který sice mohl vážit podobně jako ona, ale pořád byl mužského pohlaví. Jediné plus by mohlo být, že odmítá uhodit ženu. Jenže tady se na to fakt nehraje. "Řekni mu, že nejsem žádná kočička," poznámka míří na Holdena, nevlastního bratra, co byl splozen krátce před ní - no dobře, prakticky dva roky před ní, ale to je detail.
V tu další chvíli už nakrčí nos. "Bleh," neboť představa Holdena, že by jí jenom šáhl na zadek? Nepřijatelná. Tak hluboce opovrhující, že se Lola na místě oklepe, jako by Holden přenášel pohlavní nemoc nesoucí vředy a vypadávání vlasů. "Ten ví, že to nemá cenu. A není to jen proto, že jsem jeho sestra," brouknutí je stále krapet znechucené, furt má tendenci se ošívat nad těmi nechutnými představami. Ona a skončit s chlapem v posteli? To tak. A zrovna s Holdenem, který jí dokáže neuvěřitelně brnkat na nervy. "Vrať mi to. A hned. Holdene-... Ty jedna děvko," že by zrovna mírnila svoji slovní zásobu, to se říct nedá. Stejně tak jako o nečinnosti, která jí je vyčtena, protože v další chvíli už po něm chňapne, skákaje mu na hřbet, jako by se Holden proměnil v její kobylu. "Koukej to udělat, pokud nechceš, abych o tobě roznesla mezi holkama, že máš pohlavní nemoc, darebáku. Hej, ty... Pojď mi s ním pomoct."

Hlavní budova
Chvilku k němu stál otočený zády jenže pak prostě začal chodit okolo místnosti a nevnímal ani jedno slovo. No tak Kaine....nejsi přece až takový uplakánek...to, že si měl takovou minulost z tebe nedělá hned největší chudinku pod sluncem....pokud budeš dobře pracovat na sobě tak se jednoho dne staneš silným a každá fóbie se dá překovat pokud chceš a z dvaceti můžeš mít třeba jen čtyři...tak se sakra seber je tu pro tebe a dokáže tě vytrénovat k dokonalosti pokud se však budeš snažit dokážeš všechno jelikož máš schopnost se kterou se dá pracovat sice není nejlepší, ale ty to s ní prostě zvládneš...není snad jedno co si o tobě myslí ostatní? Ty si musíš být sám sebou jistý a pokud to s tebou Marcus nechce vzdát tak máš ještě naději jen se začni chovat podle své povahy a všechno bude v pořádku! No tak nikdo se hned nestal silným a chtělo to pevnou vůli a hned to šlo jako po másle tak proč bys to nedal ty? Nesmíš být takovej such a cry baby a musíš se začít snažit jinak ničeho nedosáhneš...vzpomeň si proč máš onoho havrana na zádech...protože spravedlnost má křídla a ty pokud uvěříš v sebe tak je můžeš mít taky...takže se začni sakra snažit zajímat o to co ti nabízí a ne, že se tu budeš stále litovat jako ta největší mr*ka...ano musíš si nadávat jinak se do toho ani nedostaneš...tak pojď to dáš! Nádech a výdech a řekni mu k čemu si došel pomyslel si Kain a zastavil se. Takže začneš se snažit nebo tohle celé bylo k ničemu? Jo to musím zvládnout! Ukážu mu jak silný sem! rozhodl ve své hlavě a koukl na Marcuse s odhodlaným úšklebkem. Došel k němu a povytáhl jedno obočí "Jdu do toho...už více nebudu nějaký uplakánek a začnu se snažit snížit své fóbie takže bych byl rád kdyby si do toho šel se mnou jelikož sám to nedokážu" řekl Kain a natáhl k němu ruku. V jeho očích bylo vidět, že je naplněn odhodláním a že tohle asi deseti minutové chození okolo celé místnosti něčemu pomohlo.

Táborák
Její proměnlivost nálad mě vcelku překvapila. Z jediné poznámky, spíše oslovení kočičko krásně změnila svůj výraz na pohled chladu, který mě zamrazí na zádech až mi po těle přejedou mrazíky s husí kůží ale strach mi to nenahání, ba naopak, vzrušení ale takové, které nepodtrhuje sexuální touhu. masochista zase nejsem. Skrčené nohy, pulsující mravenčením natáhnu před sebe a překřížím. Bez pochyby se jedná o feministku, zahořklou a opileckou, krásná to kombinace. Možná bych měl přestat provokovat, jinak mi každou noc přijde dopis nenávistných feministických básniček. Možná. jestli by to vůbec zvládla.
Její pohled se nijak nemění a koutkem oka si povšimnu vlnící se trávy. Pravděpodobně její moc. Já nemám fyzickou moc jako třeba něco vytvořit a tak dále. Spíše tu psychickou, kde prý pouhým hlasem dokážu svést kohokoliv, vytvářet vztahy, ničit vztahy nebo také ničit vášeň a chtíč.
Poznámka o pogrilování mě pobaví tak, že se nahlas zasměju s zakloním hlavu dozadu. Byla by mě vážně škoda, kdyby mě sežrala nebo zabila nějaká harpyje. Nemilou příhodu s nimi už mám. Jednou když jsem se vracel ze srubu jednoho z Áresovců, neuvědomil jsem si že je noc a jedna z harpyjí si na mě nějakou tu minutku záležet dala dokud nepřiběhl instruktor a nějak to neokecal.
"Nechutnal bych jim. Nezdá se to ale jsem plný tuku, to by jim neprospělo." zakřením se svému 'vtipu' a kouknu na Holdena, který začne konat svoje a Lola si mu stěžuje, že není žádná kočička. Je to kočička, každá taky je kočička. Krása žen by se neměla urážet, naopak je chválit a trošku jim zvednout to sebevědomí a naleštit ego.
Holden jí ukradne láhev, kterou v mžiku naplní vínem a poté vypije, což se Lole nelíbí a začne se po něm sápat, až mu skočí na záda. Začnu se smát a lidé se na nás začnou otáčet. Jediný kdo se dokáže pořádně porafat kvůli prkotině - alkoholu, jsou Dionýsovci. Dokonce se vážená kočička obrátí na mě a... No spíše mi rozkáže abych jí šel pomoct.
"Ty chceš pomoct od muže?" položím si dlaň na hruď pokrytou bílým tričkem.
"Nepříčí se ti s tvýma zásadama, řádem a pravidlama feministky?" prohodím pobaveně a celá pozornost všech už je jenom naše.

hlavní BUDOVA
vskutku rád by mu pomohl, ale to nemůže jestli se Kain bude furt chovat jako uplakánek. To prostě bylo jasné. stál před budovou a čekal jestli mu to tedy dojde. Když už to vypadalo že ne , chtěl odejít ale nakonec se tam Kain ukázal. Naštěstí. Koukl na něj, "Tak tedy dobrá, pro dnešek ber pokrok že sis to uvědomil.. s fobiema začneme zítra tak se na to běž třeba vyspat Kaine..Já mám ještě na prcá instruktorský věci" stiskl jeho ruku a pousmál se pak odešel

Táborák

Jejich rozhovor pobaveně sledoval. Musel bohužel podpořit nevlastní sestru, ač nerad. Ale stejně si neodpustil malý dodatek v duchu.
"Žádná kočička! One je přímo-" Nedořekl. Nechal tam pauzu, kdy se podíval na Lolu. Už viděl, jak ho vraždí. Takže radši zmlkl -tedy svým způsobem. On se jenom rozesmál, jako kdyby to byla ta nejzábavnější věc na světě.
A potom už byla na jeho zádech. Fajn, fajn. Co jiného by měl dělat? Tak začal pobíhat dokola a dokola a skákat, přičemž ji držel na nohy, aby mu nespadla ze zad, když už mu tak pěkně vlezla na hrb. Mohla by i na jiný. Vlastně ona ani ne. Možná někdo jiný -ale to nechme být.
Nakonec se ale přeci jen zastavil u Matta a snažil se ji setřást. "Kolik jsi toho do prdele vypila?!" Vyjekl a snažil se vymanit z jejího sevření. Víceméně sevření. "Já tě neunesůůůů" Zaskuhral a svalil se na zem, přičemž ji dokonale setřásl. Vzal si lahev, doplnil ji a tentokrát ji už Lole vrátil plnou. Přilezl poníženě k lavičce -provizorní, bylo to něco jako... prostě to na čem tam seděli- a sedl si na zem. Zatímco se nepřestal smát. Už jenom čekal, kdy to začne.
"Mimochodem, když už o něm byla řeč, támhle je Hádě." Prohodil a ukázal na Erika, kterého si teprve teď všiml.

Táborák
"Holdene, okamžitě mi to vrať, nebo ti rozpárám všechny polštáře," co jeho jméno, to nějaká výhružka, jíž je schopna učinit, ba co víc - vykonat vlastnoručně před jeho očima a ještě mu to celé omlátit o hlavu. Víno milovala, vždyť jejím otcem byl samotný bůh tohoto lahodného nápoje, a tak nebylo divu, že k němu od útlých let tíhne. Jenže čeho je moc, toho je příliš a alespoň v tomto měli držet při sobě. Vidno, že se obrátila na špatnou osobu, se právě potýká s tímto střevem v mužské podobě, pokoušeje se mu ublížit. Nebo minimálně ho donutit vyčarovat jí to víno zase zpátky.
"Pffff," odfoukne pramen zrzavých vlasů, co se jí vpletl do očí, které si s nevraživostí měří ty dva. Co na tom, že právě vzbudily půlku tábora a tu druhou přilákali tímhle naprosto dětinským chováním. "Neštvěte mě oba, nebo zavolám... Zavolám... Třeba Skye a ta vám už zadek nakope." Jaké to účinné vyhrožování, avšak v tomto si musela dát za pravdu - Skye tu platila snad za největšího postracha, co se boje týče. Našlo se jen málo polobohů, kteří by ji překonali, o instruktorech nepočítaje. Navíc to byla ženská, ta určitě bude stát za něžným pohlavím. Momentálně značně nakrknutý pohlavím se zrzavou záplavou vlasů, co se snaží uštědřit nevlastnímu bratrovi pohlavek za vyučenou. "Já nejsem feministka, pitomečku," na okamžik utne jakékoliv pokusy zničit svého staršího a (ne)milovaného bratříčka, ohnivý pohled pomněnkových očí upřený na Afroditina syna. "Vážně, to je tak blbej?" Teď? Teď si neodpustí nepatřičnou poznámku směrem k Holdenovi než protočí oči a pohledem se znovu vrátí k tomu klukovi, co se jim po celou dobu směje. Je pravda, že s ním snad nikdy nemluvila, kam až její mozková aktivita sahá. Na druhou stranu to nebylo až takové tajemství. "Buď jseš tak blbej nebo nejsi Afroditin chlapeček," zanotuje otráveně, zatímco slézá Holdenovi ze zad, podpořená jeho setřesením, ruce opřené o boky. Sotva vyzývavé gesto, ale taková je Lola celá.
"Zkus se soustředit. Zapoj ty svý čáry máry kolem lásky, touhy a těhlech blbostí, na který myslej třináctiletý nádhery a tróšičku zauvažuj. Tak co, napadá tě něco?" Je to asi vteřina, dvě, co vyčkává než samou otráveností pozvedne hlas. "Jsem na holky, chytráku." Úšklebek, který doprovází poslední poznámku, je sotva jízlivej, spíš zahořklý s nádechem smutku. Ne snad, že by se litovala, dokonale jí to vyhovuje. Spíše stesk po jedné osobě, kterou měla za spřízněnou duši. "Dík," ozve se zahuhlání, s nímž převezme od Holdena svoji krabici od džusu, šroubujíce víčko, aby se hned napila. Nerada mluvila o téhle těžké chvíli, snažila se tomu vyhýbat ze všech sil, jen sem tam jí to ujelo. "Co?" Pohled se stočí směrem do míst, kam její bratr ukazuje, oči přimhouřené, jak se mezi stromy v temnotě noci snaží rozeznat jakýkoliv stín. "Něco se ti zdá. Víš co, už nechlastej," rada od té pravé.

Táborák
Víte z Holdena neměl strach nebo něco takového. Připadal mu směšný, ano vskutku , ovšem stejně ho tu a tem nepozorovaně sledoval. Nikdy ho asi nepochopí, ale upřímně asi to je jenom dobře.
Nyní se však nebavil skoro s nikým. Byl tu jen proto že ho to zajímalo. Jestli se zde neobjeví někdo kdo by byl nedej bože jeho nevlastní bratr ale to asi ne. Uchechtl se, opravdu mu to zde přišlo o mnoho lepší nežpředtím. Prostě se potřeboval usadit. A to se stalo, začínalo být všechno v cajku. Ovšem Holdenovu poznámku slyšel. V tu chvíli se vestínu jednoho z táborníku rozplynul a objevil se před Holdenem ."Být tebou bych Háďátko nedráždil bosou nohou." ušklíbne se pobaveně. Ač to bylo mysleno na Erika či na otce, bylo to jedno. Erik se naučil již pár triků.

Hlavní budova-Sruby
Dlouho tam stál a koukal jeho směrem "Tak dobrou" špitl a rozhodl se vydat ke srubům. Cesta bez něj byla dlouhá a to Kain vůbec neměl rád společnost, kdo by řekl, že se z jeho instruktora mohl stát jeho kamarád? Pomalu se loudal ke srubům, aby se mohl natáhnout na postel. Dlouho mu trvalo, než se tam dostal a natáhl se na postel. Sledoval strop a přemítal o svém životě jako takovém a hlavně o tom jaké fóbie by se měl zbavit jako první. Pak se pouze zvedl, aby se mohl obléct do "pyžama" nebo spíše jen tepláků a pak zalezl do postele s knihou co si vytáhl z tašky. Začetl se načež pak usnul spokojeným spánkem.

→ Táborák

Je úplně normální, když je člověk ze začátku trochu nervózní a nejistý. Nechce věřit tomu, že je v táboře polobohů, což jsou vlastně její vrstevníci, ale když ji Cheiron provede, hodí to za hlavu, vykašle se na to a dělá, jako by nic. Teda pokud jste Kayla. Pokud ne, normální to není. U ní ale ano.
Chvíli byla ještě v lese, po tom, co ji Cheiron zanechal samotnou. Chtěla být sama. Ten polojednorožčí muž jí příliš nesedl. Teď se všichni zasmějme rádoby vtipné poznámce.
A potom se už jenom procházela po táboře s tím, že... vlastně neměla nic v plánu. Jen se potom dostavit k táboráku, počkat si na rodiče, proklít ho a pak si jít možná hajnout. To se ještě uvidí. Nikdy zase tolik nepřemýšlela nad tím, co bude.
Nadešel čas, kdy se začali všichni hrnout k táboráku a tak tam vyrazila také. Teď byl plán prostě si počkat, ale ten se změnil v momentě, kdy někoho spatřila -jasně, jasně. Jeho hnědé vlasy zavlály ve větru a ona se do něj na první pohled zamilovala. A podobné kecy. Neříkejte, že vás to napadlo. Ne? To je dobře. Bílé vlasy si nechala napadat do očí a šla naprosto klidnou chůzí. Nesměřovala určitým směrem, nebo to tak alespoň nevypadalo, ale mířila k jedné skupince, mezi kterými byl starý známý. Určitě jí jako první hlavou neproudilo, "co ten tu dělá?" Ale spíše, co tu dělat bude.
Zastavila se před Mattem, kterého za tričko popadla a přitáhla k sobě. Načež mu věnovala dlouhý a táhlý polibek -nebo tak něco. Emoce jako hovado. Pak se odtáhla, trochu ho odstrčila, poplácala po hrudi a usmála se na všechny přítomné.
"Čau Matte." Pozdraví ho a podívá se na něj se zcela nevinným výrazem.
"Posiloval jsi? Zmrde." Ušklíbne se zlomyslně a její ruka na malou chvíli spočine na jeho zadku. -Jo, občas by se dala přirovnat k průměrnému klukovi. Akorát nebyla na holky. Poté založí ruce na prsou a rozhlédne se.
"Jak se bavíte?" Zeptá se pobaveně a každého si postupně změří pohledem.

Táborák
 Jejich svár pomalu končí a Lola se do mě zase naváží, ohledně její orientace. Uchechtnu se a zase se na ní kouknu, tentokrát krátce pobaveně, což se vystřídá s vážným výrazem.
 "Myslíš si, že jsem idiot? Na tohle žádný čáry máry nepotřebuju, stačí mi tvoje chování a na pohled tvůj odpor vůči mužům" vážně, na tohle žádné schopnosti nepotřebuju, zase tak blbej nejsem, abych ne neodvodil, že asi nepraktikuje sexuální aktivity s muži, které tu celou dobu haní a shazuje. Vlastně tu haní a shazuje mě a Holdena, který jí poslušně naplní krabici vínem a ona se z plna hrdla napije.
 Je vcelku smutné, že je orientovaná jinak. Je vážně krásná, ty její dlouhé nohy, vlasy a pohled? No kterému klukovi by se to nelíbilo že? Další věc, která je peškem této slečny je její alkoholické prokletí po jejím otci. Tak každý má vlastní mouchy že? Já a Holden tu paseme půlku tábora, taky kotě pije a ten týpek co se tu právě zjevil? Nevím, pravděpodobně je jeho nezvyk vrtat se do cizích hovor, stejně tak s neslušným vyrušením. Ale co tu já mluvím o slušnosti co? Mlčky se otočím na Lolu a koukám na ní. Vlastně bych si s ní i povídal, jenom už mě nebaví únavná dávka sarkastických poznámek.  Tady pro mě asi zábavička uvadá.
 Uvadala do chvíle kdy se nepřiřítilo bílé tornádo a dlouhý nečekaný polibek. Hned jak se ode mě odtáhla, tak jsem na ní vyjeveně koukal dokud mi nedošlo o koho se jedná. Pozornost všech a ještě tohle, o tom se bude ještě chvilku mluvit. Kay prohodí něco o posilování a nečekaně mě chytne za zadek, což mě trošku překvapí a nemůžu říct, že jsem v tváři nenačervenal.
 "Jo, taky tě rád vidím." uchechtnu se a kouknu se na ostatní, ke kterým směřuje její otázka.

Táborák

Povzdechl si s hraně smutným obličejem.
"A to je jeden ze tří důvodů, kvůli kterým ji nemůžu ohnout." Poznamenal směrem k Matthewovi, tentokrát už s tím typickým, sebevědomým úšklebkem, jaký měl vždy. Pokrčí nakonec rameny a zvedne hlavu k sestře, jelikož stále sedí na zemi a nehodlá to nijak měnit. Leda že by to bylo akutní. Ale to asi nic nebude. Takže dál spokojeně seděl a pobaveně sledoval střídavě sestru, Matta a nyní i Erika.
"Nevím jak ty, ale já boty mám." Ušklíbl se a vymrštil nohu do vzduchu, načež ji zase vrátil do předchozí polohy, takže byla pěkně pokrčená a chodidly -tedy podrážkami bot- se dotýkala země, nikoli vzduchu.
A potom došla nějaká holka, které se ze začátku moc nevšímal. Měla bílé, asi odbarvené vlasy a jak potom zjistil, piercing ve rtu. Vypadala zvláštně. Nevadila mu. Ta si čapla Matta, zvedla ho z lavičky, políbila ho a pak plácla po zadku -v tu chvíli jsem se z plna hrdla naprosto nezkrývaně zasmál.
"Tak tu bych píchal." Řekl, zatímco se dusil smíchem z této povedené scénky.

Táborák
"My-..., už už chce vypustit to jedno protivné slovíčko, jímž by celou tuhle konverzaci poslala do kytek stejně dobře, jako Matta samotného. Ale je to ten protivný a zároveň milovaný hlas v hlavě, co její pokus přeruší elegantním mávnutím drobné packy. "Nemyslíš, Lolo. Nesváděj své pocity na něj, nemůže za to a ty to moc dobře víš." Ví. O to horší jsou však výčitky, které přijdou spolu s rudnutím ve tvářích - pocit hanby a studu, co se na ní navalil ve formě vlny. Povzdech unikne ze rtů, prsty prohrábnou dlouhé zrzavé vlasy, jimiž se mohla pyšnit jako jedna z mála v táboře, nerozhodnost pohrává na tváři. "No tak promiň, no. Ale kdyby ses nechoval jako úplnej...," chvilku hledá to správné slůvko než očima zalétne k Holdenovi. Ten jí ho milerád poskytne. "... Holden, tak proti tobě nic nemám. Jenže stačí, abyste zmerčili sukni, a jsou z vás vylízaní pitomci, co nemají v hlavě nic jinýho než plán, jak se pod tu sukni dostat," brouknutí je otrávené, možná i z části nespravedlivé vůči těmto dvěma, ačkoliv u Holdena si tím je víceméně jistá. "Ne, ale myslel sis, že jsem feministka. Nejsem." Odseknutí přijde v další chvíli, ramena se nahrbí samou nespokojeností. Zase se cítila zranitelná a tohle byla její jediná obrana - kopat kolem sebe, odhánět všechny ty, kteří se zajímají, kteří se starají. Nikdo nemá dost trpělivosti na tuhle Dionýsovu dceru. Nikdo.
Nebýt toho, že se v jejich blízkosti zčistajasna objeví ten nejnovější objev roku, Hádův synáček, pak by ještě stihla uraženě cosi zamumlat. Jenže takhle jí akorát ze rtů unikne hlasité zaklení, za které by se nemusel stydět ani pravý dlaždič. "Do Tartaru, sakra, nemůžeš aspoň chrastit řetězy nebo... Nevim, mít víc dramatičtější přístup. To se od Hádova potomka přece čeká," kousavost jí dnešního dne sedla jak se patří. Avšak ani o krok nepopojde, jak by učinili jiní, spíš si ho prohlíží s neskrývaným zájmem - nikoliv však o jeho fyzický vzhled jako spíš to, že by mohl... Mohl by jí pomoct s Audrey. "A ty," prstem poukáže na Matta dřív než jim to celé začne bortit jakási plavovlasá nádhera. "Jestli se mi budeš zkoušet míchat do citů, nějak si s nima pohrávat nebo tak, tak tě za trenky pověsím na střechu hlavní budovy," další z těch výhružek, které se svými fyzickými proporcemi nemůže učinit. "Nebo to nechám udělat někoho jinýho, zájemců tu jistě bude dost," rty se stisknou do úzké linky v neblahé předtuše, že si s tímhle bude zkoušet pohrávat. Však i některé z Afroditiných dcer jí říkaly, že s muži je o tolik více zábavy. Málem jim za to vyškubala všechny vlasy.
Dlaně přejedou po hubených pažích, snaží se zahřát, k čemuž pomáhá i víno v krabici, čerstvé a mnohem lepší než jaké se prodává v těch předražených flaštičkách na pultech supermarketů a vináren. Pohyb ustane ve chvíli, kdy se v zorném poli objeví holka, co sem nezapadá ani vzhledem. Nejistě hodí pohledem po všech přítomných, vzápětí si neodpustí vlastní poznámku. "Fuj." Ne, že by měla něco proti polibku. Jen neprovozovala takovéhle líbačky. Ani s Audrey. "Nemůžete si najít pokoj nebo tak něco? Jsou tu lidi. A jedno prase.""

Táborák
Děvkař, tohle stvoření jinak nazvat nemůže. Potřebuje aby mu někdo to jeho neuvěřitelné ego srazil dolů na tu nejnížší přímku jenom trošičku. "Jo? tak to seš velkej kluk" odpoví mu, panebože jaká neskutečná ironie v tom byla slyšet. Nemá ho rád prostě ne. Musel se pobaveně uchechtnout když ta dívka od Dionýse zaklela jak dlaždič. "Oh, Slečno, mohu vás ujistit že od Hádova potomka se rozhodně nečeká dramatický přístup..Sám to vím otec se mnou již mluvil" ušklíbl se, ačkoliv s ní musel v jednom souhlasit "Tak v tomhle musím souhlasit..tady Holden totiž skutečně prase je" jeho pohled se změnil, nebyl to takový dětský pohled . Nýbrž poněkud temný pohled jenž se podobal pohledu Hádovy

Táborák

Věnovala sladký úsměv Matthewovi s dlaněmi na místě, kde má srdce.
"S tím jsem počítala." Řekla, jako kdyby byla naprostá samozřejmost, že ji rád vidí. No ještě aby ne. Vždyť -ne, raději teď nebudeme probírat strasti a tak podobně, které ty dva potkaly. Mimochodem, není to ani tak dlouhá doma. Nicméně Matta neviděla dost na to, aby na chvíli pmyslela na scénář, co by se stalo, kdyby to Matt nebyl. Božínkové. To by bylo.
Na poznámku kluka, který se očividně jmenoval Holden, jak zaslechla ze strany jak dívky, tak i kluka, jež byl zřejmě Hádův syn., nic na tom neviděla, prostě jí bylo jedno kdo je čí syn a kdo je čí dcera, sladce se usmála.
"Jasně, zlato, ale teď ne." Zamrkala dlouhýma řasama. Samozřejmě, že v jejím hlase šla slyšet ironie -velká dávka ironie.
Poté stočila pohled k dívce se zrzavými vlasy a přikývla. "Proč ne, ale teď se mi nechce." Řekla a pobaveně se podívala na Matthewa. Čekala nějakou živější reakci. Jako kdyby se z něj všechno rázem vytratila.
"Mimochodem, jsem Kayla." Představila se nehledě na to, že jim takhle pěkně vešla do rozhovoru. Pohledem si změří Hádovic kluka a mile se usměje -teda ona to mile neumí, ale tak snaha byla.

Tábor -> Srub
Lola prohodí větu o pohrávání s city a další tyhle věci. Ano, většina potomků Afrodity to dělají ale já v žádným případě, ani by mi to nepřišlo vtipný. Můj výraz zvážní natolik, že kdybych se podíval do zrcadla, zasmál bych se tomu, na co si teď sakra hraju. Nějak ignoruju hlasy ostatním a přestoupím blíž k Lole, která si tentokrát zase stěžuje na polibek, který mi věnovala Kay.
"To vypadám fakt jako idiot?" kleknu si před ní a balanc vyrovnám tím, že se rukou přidržím země. V hlase nehraje samotná vážnost ale také rozčílení. Málo věcí mě rozčílí ale tohle je pro mě prostě kravina. Nesnáším, když mě někdo odsuzuje na základě prvního dojmu, toho jak se chovám a ještě to přirovná k mojí moci poloboha.
"Jsem člověk, který má taky city a rozum. Myslíš si, že by mě bavilo si hrát s pocity ostatních? Každý lásku bere jinak, pro mě je to silná záležitost, což se nedá říct o zbytku mých sester." podotknu závěr věty rychleji a s menším úšklebkem, nakloním hlavu na stranu.
"Nedělám tyhle věci. Je to hnus."pronesu nakonec a s hlasitým povzdechnutím se zase narovnám a dlaň, kterou jsem se přidržoval opráším o tu druhou.
"I když někdy je lepší zapomenout na zapovězený chtíč a bolest zlomeného srdce." pronesu jako bych mluvil z vlastní zkušenosti, což vlastně mluvím. Většinou pro mě platí 'kamarádi s výhodama', protože je to méně bolestivé než se zamilovat a potom litovat své srdíčko a zatracenou lásku, ale neznamená to, že se neumím zamilovat. Samozřejmě se umím zamilovat jako každý jiný a pro mě je to stejný jako pro každého druhého.
Myšlenky se mi zase rychle zpět urovnají a rusovlásce věnuji jeden maličký úsměv než se rozloučím se zbytkem lidí. Zábava byla a pěkně rychle mě přešla.
"Jdu se trošku načančat aby se neřeklo pusiny." řeknu ironicky a s mávnutím odejdu od táboráku pryč.

Táborák

Nejraději by Mattovi odpověděl na otázku, zda vypadá jako idiot, ale raději to ignoruje, jelikož ta otázka stejně nebyla mířena na něj. Navíc ho teď mnohem více urazilo -tedy spíše poškodilo jeho křehké... ego, jak o něm mluvila sestřička. Vylízaní pitomci?
"Nejsem si jistej, jestli jsme zrovna my ti vylí-" Raději už větu ani nedořekl a opět se rozesmál -ve skutečnosti se mu spíše nechtěla dokončovat věta, moc líný. Takže se zkrátka začal opět tlemit.
Jejich rozhovor dál ignoroval a nepokládal mu žádný důraz. Sledoval tu holku -Kaylu, jako ostříž v hlavě, jako kdyby přemýšlel, co si na ni vymyslet. Po tom, co mu odpověděla na jeho poznámku, povytáhl obočí a pobaveně ji sledoval s nevěřícně pootevřenou pusou. Nečekal, že by s ním hned hupsla někde za keřík. Ale fakt, že mu ještě nevlepila, navíc její pohled, ho donutil zmlknout a v duchu se smíchem za břicho popadat.
"Sakra, Matte, kde jsi to sbalil." Zeptal se pobaveně a podíval se na Matta, který se zrovna 'loučil.' Takže mu zamával a popřál pěkné popovídáníčko a podrbáníčko se sestřičkami. Jemu bohatě stačila ta jeho. Lola dala za deset. Nezapomněl dodat jeho oslovení. Takže to celé zakončil jednoduchým "pusino." Se sarkastickým a posměšným tónem.

Táborák
"Věř mi, že čeká. Od potomka někoho z trojky se toho čeká nejspíš až moc. Ale jak tak na tebe koukám, budeš úhlavní kazič zábavy," tiché brblání se ozývá spolu s pohledem, který mu věnuje, přejížděje ho od hlavy až k patě jako by hodnotila psa a ne člověka. Pardon, poloboha. Přeci jen se tu našlo dost lidí, kteří si mysleli, že synové a dcery těchto tří jsou důležití a jejich příchod má být podobný nějaké televizní show - samý dým, samá dramatická hudba. Lole to bylo fuk, hlavně ať to nedělají před ní. "Wow, tak jsi mluvil s otcem. To já taky. Dnes a denně. Jiní se svými božskými rodiči nepromluví po celý svůj život. Blahopřeju, jsi jeden z těch vyvolených." Dívka protočí oči vsloup, znala příliš mnoho dětí z tábora, s nimiž rodiče neprohodili slova od jejich nástupu. Mnoho se jich ani ke svým potomkům nehlásilo a tak býval jeden ze srubů přecpanej k prasknutí, děti ležely jedno na druhém a nikdo se nestaral o jejich pohodlí nebo touhu dozvědět se pravdu. Lola mohla mluvit o štěstí, ačkoliv se s panem D. o své matce nikdy nebavila. Už jen proto, že netoužila znát žádné podrobnosti jejich vztahu.
"Lola. Jsem Lola. Ne slečna, ne paní, ne kočička nebo chudinka," poslední slova prohodí směrem k Mattovi, který se evidentně rozhodl, že jí tak navzdory veškerému znechucení bude říkat. "Lo-la, kdyby jsi to potřeboval naučit. Ne Leona, ne Laura, ne Lala. Lo-la," pro jistotu dodá svou oblíbenou poučku, kterou otřískala o hlavu snad každému, kdo alespoň jednou zkomolil její jméno. Někteří si z toho dělali srandu, ale když chtěla, tak z ní šla vážně hrůza. Vysoké zrzavé trdlo s vražedným pohledem, taková byla. Sama se ke klukovi od Háda nakloní, váha těla spočívá na jedné noze, o níž se zapírá. "Zkus občas zamrkat a netvářit se jako vrah. Víme, že jsi potomkem Háda, ale zkus nepřipomínat psychopata," z něžně vykrojených rtů se ozve zabrblání na účet Erika. Ne, že by ji děsil, tady už si stihla zvyknout na ledajaké podivínství, ale dvakrát radostně by mu do tváře nehleděla.
Ke všemu jí však chyběla tahle namyšlená holka, co si sem nakráčí, jako by jí to tu patřilo. Co na tom, jestli Matta zná, tady to evidentě - až na Holdena - nikoho nezajímá. I proto se Lola otočí zády k té skupince, úšklebek na tváří doprovází tiché mrmlavé parodování jejích slov. "Mimochodem, jsem Kayla a jsem hrozně drsná, protože je mi všechno u zadních partií, ó," nedokáže si odpustit rýpavé zesměšnění jejích slov v tichém pronesení pro její vlastní maličkost, neboť nikdy nebyla ten typ, co snese podobně přechytralé nádhery. "Tady je zase někdo chytrej jak rádio," protočí oči s mrmlavou poznámkou určenou pro sebe jako byla ta předešlá, otrávenost z ní jen sálá. Proč nemůže být tady jedna milá holka, co se bude usmívat a tak. Oh, dobrá, byla tu Holly - aspoň někdo. Se Skye se dalo taky vydržet, pokud jí nechytl rapl a netoužila všem rozmlátit palici o svou palici.
Zpětně se otočí ke skupince ve chvíli, kdy si Matt kleká na koleno. V očích Loly? Děs. Hrůza. Šok, který zatrne v jejím těle a přinutí ho zůstat stát, nehýbat se po dobu několika vteřin. Protože takhle podobně vypadá žádost o ruku. A první, co z ní vylítne? "Proč u všech bohů klečíš?" Tohle ji vystrašilo. Žádná harpyje, žádná drakéna nebo něco podobného. Jen kluk klečící před ní s výrazem, z něhož mrazí. Rty stisknuté, v očích pohrává nehratelná nejistota. Fajn, teď jí smích přejde a nejen proto, jak se Matt tváří. Všechna ta slova, všechny ty pocity vyplují napovrch a Lole se znatelně zalesknou oči počínajícími slzami. Nesnášela to. Nesnášela a zároveň se nemohla nabažit lásky a citů, pro teď je však proklínala do morku kostí - svých i cizích. I proto uhýbá pohledem, tak zranitelná, tak slabá - žádná dračice jako před chvílí. Jen malá zlomená holka, kterou někdo připravil o její svět. "Jdi... prosím, už jdi." Neprosila. Nikdy. Od té doby už nikdy nevyšlo z jejích rtů podobné slůvko. Až teď. "Sklapni, Holdene. Ty jsi vylízanej pitomec. Máš v mozku víc vzduchu než je kolem nás," se zavrčením nachází ztracenou půdu pod nohama, avšak stále pociťuje zvláštní nejistotu. Prsty drtí v sevření krabici od džusu, zrzavé vlasy jsou prohrábnuty letmým gestem. Chtěla zůstat, ale s tou bílou nádherou tu nebude ani vteřinu. Už by učinila krok pryč, když tu si vzpomene na svůj prvotní plán s Erikem. "Hej, ty..." prsty lusknou ve vzduchu na znamení toho, že si jeho jméno nepamatuje. "Potřebuju s tebou mluvit. A ty," otočí se na Holdena. "Tohle," ukáže pro změnu na Kaylu, "Netahej k nám."

Táborák
"Od potomků Velké trojky se čeká že budou mocný.. a že se jich bude týkat nějaké podivné proroctví" odpoví okamžitě Lole. No co? To další však ignoruje pak však tu na tu zábavu odpoví."Kazič zábavy budu tak pro Holdena" Jednoduše to z něj vylétlo poněkud neplánovaně. A omlouvat se za vskutku nebude proč by měl že? Jeho výraz se však změnil když se k němu Lola nakloní. "Lolo nehodlám se kvůli pár lidem měnit Lolo jestli ti připomínám psychopata tak ti budu připomínat psychopata" odpoví jí vážně. Byla první jenž mu to řekla takže si z toho moc nedělal. Ale upřímně tohle bude naposled co takhle vpadl do rozhovoru tedy v to doufám bůh ví co se stane v budoucnu. Avšak upřímně souhlasil s Lolou aspoň trochu ohledně Holdena. Ovšem po tom co ho Lola označila jako hej ty představil se no. "Erik Chace" představil se. A šel tedy k ní blíž když s ním potřebovala mluvit. (Nějak jsem totiž nepochopila jestli udělala už kroky nebo ne)

Táborák

Poslouchala Mattova slova. "Jsem člověk, který má taky city a rozum. Myslíš si, že by mě bavilo si hrát s pocity ostatních? Každý lásku bere jinak, pro mě je to silná záležitost..." A tak dále. Nicméně jak sladké. A pak tu byli lidi jako Kayla, kteří brali lásku jako nějakou banalitu a kravinu, kterou si vymyslel nějaký chudáček, co už neměl co dát manželce. Měl v jednom pravdu -každý to vidí jinak.
K Holdenovi je škoda plýtvat slovy, ale což. "Ono, totiž Matt, mě nikde nesbali." Ušklíbla se a mávla na odcházejícího Matta jako pozdrav. "Ahoj-" Ještě by na něj něco zakřičela, protože si právě uvědomila, že ji docela zajímá, co že tu dělá, jak se tu objevil, čí je syn a co že sakra on je polobůh?!
Stočila pohled k děvčeti, jež poučilo -no nevím, zřejmě Matta o svém jméno a tak ji budeme s klidem nazývat Lola. A ne ani Lala, nebo Lenka, nebo co že to všechno říkala. "Skvěle, to se teď díváš do zrcadla?" Ušklíbla se. Nicméně fakt, že to neřekla nahlas ji zarážel. Místo toho se však zasmála a uznala sama sobě, že je vtipná -i když dle jejího výrazu se o to nesnaží. A zřejmě ji asi moc ráda mít nebude. Což jí bylo upřímně naprosto jedno.
Dále už se jen... no, nevím jak to nazvat. Nebyl to typický úsměv, ani úšklebek... Spíše takový pobavený úsměv, jo. Takový ten přiblblý, do kterého by Lola měla určitě pár pěkných poznámek.
"No nic, jdu svou přítomností otravovat zase někoho jiného." Mohli by jste alespoň ocenit, že si dělá srandu ze sebe, když už ne z nikoho jiného.
K jejímu varování Holdena se v duchu zasmála a otočila se. "Kéž bych mohla říct, že mě těšilo." Řekla si v duchu a odešla stranou. Byla by šla do srubu, ale ještě tak nějak nevěděla svého rodiče, takže si prostě sedla a čekala.

-> Táborák
 Prohlídka byla v podstatě lepší než jsem očekával a s Cheironem jsem si celkem rozuměl. Prošli jsme všechny místa, které jsem prošel i s Holly a víc mi je popsal. Nakonec se mě zeptal, jestli nemám nějaké otázky na které bych se chtěl zeptat a já zpustím hromadu slov, vět a otázek, které mě tlačily v hlavě. Všechny bez problému odpoví, ani u jediné nezaváhá v odpovědi, což mě přesvědčí, že je tohle místo doopravdy to, které je pro mou bezpečnost nejlepší.
 Na konci exkurze a zodpovězení otázek mi řekne, že můžu jít k táboráku ale já s odmítnutím a rozloučením nasměruju svou chůzi ke srubům, které patří polobohům, ke kterým se ještě božský rodič nepřihlásil. Podaří se mi najít vcelku dobrý místo, kde zalehnu a rychle upadnu do tvrdého spánku.
 Ráno mě probudí nějaký hlasitý smích, který se mihl kolem srubu a dál už jsem usnout nemohl, tak jsem se zvedl, převlékl si oblečení, protože to co jsme měl zrovna na sobě nebylo nejčistší. Oblékl jsem si normálně černé tričko a černé džíny se starýma keckama, které byli shodou okolností taky černé, takže tak trošku emo no. Obličej si opláchnu vodou, osuším a vlasy jako vždy jenom prohrábnu, což jim dodá učesaný dojem. Vylezu ven ze srubu a podle svých vzpomínek ze včerejšího procházení dorazím k táboráku, kde je vcelku rušno, ale pohledem si vyhledám bělovlasou holčinu, která tam sama sedí. Chvilku se rozmýšlím jestli si k ní sednu a nakonec dospěju toho názoru, že si radši sednu sám.

Táborák

Tak nějak většinou ignoroval 99,9 procent slov, která byla v jeho přítomnosti vyřčena, jelikož většinou stejně nebyla na něj. Nakonec se tedy zvedl a posadil se s tím, že už ze sebe nebude dělat takového blbce. Neslušelo mu to.
"Hej!" Křikl a zamračil se na Lolu, po její poznámce, že 'to' nemá tahat k nim.
"Já si k nám budu tahat co chci a kdy chci." Řekl naprosto rozhodně a obranně si založil ruce na hrudi. Nesouhlasil s jejími slovy, ani jejími praktikami. Ona by si přece taky mohla dovést nějakou holku! On by jí to dovolil! Tak ona by mohla taky. Nikdy se nějak nezajímal o její minulost, takže nevěděl, že by to asi nevyšlo a že je příliš zraněná. Ač fyzicky se zdála až příliš v pohodě, minimálně měla stále energii trousit urážlivé poznámky.
"Zlato, vylízanej pitomec je možná tak..." Zarazil se a rozhlédl se. "V tomto momentě tu nikdo není. A ne, nemýlím se. Já nejsem. Rozumíš? N.E.J.S.E.M." Zamračil se. Nicméně jak rychle se na jeho tváři objevila vráska, tak rychle i zmizela a rozzářil se v obvyklý úsměv.

Táborák
Rty semknuté k sobě působí strohým dojmem, někomu by se mohlo zdát, že se dokonce snaží uklidnit počítáním v duchu, co vydrží maximálně do čísla pět - dál to už zjevně nemá cenu. Předem je Lole jasné, že tahle bílá nádhera bude otravovat každého kluka a každý kluk se tu nechá. Tupci, vážně dokonalí tupci. A ona taky. Myšlenka prolítne hlavou rychle a střetne se s protáčejícím se pohledem modrých očí a ohrnutým rtem nad poslední poznámkou, s níž už snad ta divná holka odejde. Bohové, nesnášela nováčky a věděla proč. Když by ale byla nucena se ohlédnout zpátky, pak byl každý oproti ní zlatíčko.
"Wow, toho sis už stihl zjistit hodně za tu chvilku. Takže už jsi nejspíš i ready na výpravu, ne? Tak co tu ještě děláš," grrr ta holka jí ale nakrkla natolik, že je zase protivná jak deset čertů. Dobrá, možná ne každý nováček je zlatíčko, tenhle dark maník ji taky pěkně pije krev, ale za to může především to jeho chytrolínství. Většina z dětí se k Orákulu nedostala jak je jejich život dlouhý, ale tenhle si už nejspíš stačil usmyslet nějaké hrozně drsné proroctví, které se ho bude týkat, super. Ruce založené na hrudníku, ve tváři jasný výraz odtažitosti. Už už by otevřela pusu a něco na jeho jméno řekla, ale duch Audrey strašící v její hlavě jí zarazí s jemným pobídnutím. "Lolo, co jsme si řekly. Takhle si kamarády neuděláš." Jako by je ona zrovna potřebovala. Inu ano, potřebovala, jen si to nikdy nepřizná nahlas. "Fajn, Eriku. Můžu... Mohla bych... To je jedno, prostě pojď sem," v rozčilení ho chňapne za ruku a začne odtahovat od těch pak dál.

Táborák
Tak ji štval, no a. Takový je, jako prcek se mu hold hodně četli ty fantastické knížky, nikdy jim nevěřil. Ale tak do dnešního dne si pamatuje co mu maminka četla aby usnul. To byl prostě prcek no. Pousměje , a protáhl si ruce, ne vskutku bylo mu to fuk. Protože on věděl. ANO on VĚDĚL že se něco děje, vyptával se rodiče se jen tak neobjeví. Pouze z nějakého důvodu vážného. A co si pamatoval matně z učebnic, Hádes nebyl s podsvětím spokojen takže on je v klidu. Je mu jedno co si o něm ostatní myslí a tak to zůstane. Protože on vskutku není chytrolín. Zamračil se na Lolu když ho chňapla a táhla pryč. "Osobní prostor..." oznámí varovně a prudce se jí vytrhne, je mu vážně jedno jestli ji to bolelo. Neměla na něj sahat.

Táborák -> Okolí lesa
"Těším se, až ti s tím osobním prostorem někdo nakope zadek," nespokojené zamručení se dere ze rtů ale nakonec vše akorát tak podpoří silným výdechem plným trpkosti, co ji ovládá poslední měsíce. "Nevylévej si na něj vztek, Lolo, není to jeho chy-..." Něžný hlásek v hlavě je rázem umlčen máchnutím ruky, co nepřipouští žádné připomínky. Bylo jedno, jak to pro Erika může vypadat, na tom nesešlo. Ne teď, ne tady.
Celá její vysoká postava se otočí, čelíc pohledu kluka, ze kterého by možná měla mít respekt, ale jako ostatně z každého, kdo tady na ní z ohně nedělal budliky budliky, si z něj nic nedělala. Na ni byla páka tak akorát Cheirón a pan D., nikdo víc - zatím. "Fajn. Ještě by ses mohl nakazit obyčejností." Protože ostatně co proti velké trojce jsou ostatní? Nic. Pouštět hrůzu možná umí, v boji jsou dobří, ale pořád nejsou tak důležití. "Jseš jeho syn a umíš mluvit s mrtvými," bez okolků na něj vytáhne jednu z jeho budoucích, možná i součastných schopností. "Potřebuju s někým mluvit. S někým... Kdo je mrtvý." Nejisté přešlápnutí dává najevo, že se jí moc nelíbí tento fakt rozebírat a celá se cítí zranitelná, avšak před Erikem se stále drží. "Uděláš to?" Modrýma očima loupne pohledem po Erikovi, skousávaje si spodní ret. "Prosím."

Táborák -> Okolí lesa
"Do Tartaru udělal jsem ti něco že se chováš tak hnusně?" zeptá se jí, a tady vidíte proč je radši sám. Má kolem sebe ticho a nikdo na něj není naštvanej... Má rád samotu, vyrůstal sám, žádné kamarády tak co se divíte. Nadechl se a vydechl. Víte jak by ji mohl lehce zmizet? Lehce jeho žaludek by to ale asi nezvládl, takže bylo rozhodnuto zůstane zde. Bohužel, napadlo ho,
Kouká Lole do očí, bez pohnutí a nějakou dobu i bez mrknutí. To je prostě jeho styl, podivný pohled a bez mrknutí, jak tady řekla již Lola jako psychopat. Tak se podobá otci no. hm....jestlipak ho otec slyšel no snad ne. "Obyčejností? Co to meleš? Nejsem výjimečný" odpověděl ji. Jeho hlas zněl že mluví skutečně podle svého přesvědčení. Nepovažoval se za nic víc. Za prvé skoro nic neumí, a za druhé. Neměl to v povaze aby se povyšoval . To co řekla ho však trochu překvapilo. "Ehm, mluvit s mrtvými jsem teda nezkoušel, ale minimálně se o to mohu pokusit. Ovšem úspěch nezaručuji" mluví zcela upřímně,