Tábor a okolí

Prosím, dodržujte pravidla.

Řeč – „Pište do uvozovek, nejlépe vytučněně“
Myšlenky – Je více forem, jak myšlenky psát, nejlepší variantou je asi kurzíva, nebo „Kurzíva a uvozovky“
Děj – Cokoli postava dělá pište normálně, bez kurzívy, či zvýraznění.
nad příspěvek vždy napište, kde se postava nachází.

Lezecká stěna
Po jejím příchodu a tom, co jí to tu Chiron celé ukázal, nakonec stejně skončila u lezecké zdi a sledovala polobohy, své vrstevníky, snažící se dostat na vrcholek a získat... jak se tomu říkalo? Prostě jakési kolečko, které prý značí vítězství. Měla se ještě co učit. A probohy, měla pocit, že by nikdy nemohla dokázat to, co ti na té stěně. Ale zřejmě bude muset. Na druhou stranu to mohla být docela sranda, ne snad? Dobře, jak co. Nejvíce se ale těšila na šerm a lukostřelbu. Jenže pochybovala, že by jí to mohlo jít. Rozhodně ne hned. Vždyť ona v životě neměla v ruce ani pořádně ostrý kuchyňský nůž. Takže hlavou jí momentálně vířily myšlenky především okolo její neschopnosti a strachu, že nikam nezapadne. Ani mezi své. Což jí připomnělo fakt, že měla podezření, že ji zavřeli spíše do nějakého blázince, protože... polobůh? Oni existují? Vážně měla v hlavě docela zmatek. Hlavně po tomhle zjištění. Vždy žila s tím, že měla matku. Ehh, tedy, byla adoptivní, ale i tak. A otce nepoznala. V podstatě ani biologickou matku. Když se to tak vezme... Neznala své rodiče vůbec, asi jako většina dětí, které byly adoptovány. Ale dost už o tom. Teď se musela soustředit na studium všech těch pohybů.

Lezecká stěna
Podivný osud ho potkal, prý syn boha. Ačkoliv ta příšera která ho před vchodem napadla si o tom jistě musela myslet svoje. Pozvedl ruku kde se mu nehezky rýsuje jizva od té potvory. Snad to nemělo vzteklinu kdyžtak chcípnu no pomyslel si a mávl nad tím rukou, Smrt stejně to jednou přijde. Ačkoliv tohle celé mu přišlo na hlavu. On že má otce boha? Ačkoliv aspekt jako již zmíněná příšera má jisté důvody k tomu aby věřil. Povzdechl si, má podivný pocit. Byl schovaný ve stínu (třeba stromu) - A sledoval ostatní. Sice mu to zde Chiron ukázal a provedl ho tu. Ale nemyslí si že si zvykne.. Možná za pár měsíců. Ačkoliv co pak? Je tu prý pro své bezpečí..životní možná. Psychické? Uvidíme. Nechtělo se mu s nikým bavit a tak jenom koukal na ostatní tak jak do dělal do toho osudného dne prostě se nezapojoval.

Lezecká stěna
A dost zírání. Měla by se nějak adaptovat mezi tyhle... pobíhající mimozemšťany. Nebo jak je nazvat? Ona je za mimozemšťany vážně považovala. I když při skutečnosti, že bohové jsou na Olympu se úplně mimozemšťany nazývat nedají. Spíše nadpozemšťany. Ne snad? DObrá, dost polemizování. A už jen vyrazit. Krok vpřed a...ne, ne, ne. Couvačka, Perrie si to rozmyslela. Takže několik kroků vzad a 'ladná' otočka jako velryba na souši. A přitom ještě stihla málem narazit do nějakého kluka u stromu. Super, zatleskej si. Zastavila se naštěstí těsně před ním. To bylo tím jak se otáčela. Určitě. "Emm, pardon." Omluvila se.

Lezecká stěna
Bylo tu i pár lidí, ne tedy polobohů jak se nazívají který se s ním asi chtěli skamarádit aby to měl lehčí. Jenže se stalo něco divného, po chvilce totiž se na sebe podivně podívali a odešli od něj. Jakoby se ho snad báli. To opravdu nevěděl proč. A v tu chvíli příliš zamyšlen nad tím vším do něj málem..opravdu málem jelikož měli v osobním prostoru sotva pár centimetrů. Nějaká dívčina. Udělal pár kroků dozadu aby byl od ní dál. To víte osobní prostor bezpeří před tím vším. Podíval se na ni takovým podivným pohledem který byl spíše neutrální ale někdo si mohl domyslet cokoliv že? "Není za co se omlouvat nic se přece nestalo" odpověděl dívce nedůvěřivým hlasem.

Lezecká stěna
Byla tak zaražená, že se úplně zapomněla hýbat. Stále byla trochu vyjukaná. Nebo ji taky nenapadlo ustoupit, jak by to udělal normální člověk. Jenomže ona dle všeho nebyla normální člověk. Tedy, normální by nebyla za žádných okolností, nicméně člověk byla jen z poloviny. Tedy dle těch velmi cenných 'informací,' kterých se jí dostalo. Zřejmě jako každému tady. Že prý se nic nestalo, no jo, jenomže málem. A i to se počítá, ne? Nebo alespoň některým by to mohlo vadit. "I tak je slušnost se omluvit." Pokrčila rameny a sama udělala nenápadný krok vzad. Ne že by chtěla utéct, teď když nabrala odvahu s někým mluvit. Byla dosti nesvá, popravdě. Teda ona vlastně neposbírala odvahu, ona byla donucena svým svědomím. A potom už to nebylo tak těžké. Především tuto příležitost nechtěla ztratit.

Lezecká stěna
Zdá se že z toho všeho nebylo cesty zpět. I ve spánku když tu spal se dalo považovat že měl noční můru. Z poloviny člověk z poloviny bůh. Jo ještě třeba nějaký temný bůh hehe. Ačkoliv ta příšera se chovala docela dost agresivně. Ještě že ho..jak že se ti roháči jmenovali? Satyrové! Jo jednomu je jednomu svůj život vděčný to je vysoká pravda. "Slušnost to vskutku je" odpoví a mírně přikývne. "No jsem tu nový" začne tedy nějak konverzaci jelikož se zdá že dívka nemá v plánu odejít. Z nějakého důvodu se cítil zvláštně jakoby sem nepatřil..Nebo to byl pouze dojem?

Lezecká stěna
A teď se teprve do její paměti začala pomalu prohrabávat jeho tvář. Úplně jako kdyby ji pomalu vyrývala do pomyslného kamene v mysli. Ale nijak na něj okatě nehleděla. Jen tak... zkoumavě, trochu zvědavě možná. "Tak to jsme dva." Přikývla a založila ruce na prsou. Nebavilo ji jen tak nečinně stát na místě. Z nějakého důvodu. A když už to vypadalo, že by vymýšlela další téma hovoru, třebas se představila, někdo došel. A kdopak to byl? Samotný pan D. K službám. On s jeho naprosto nepřekonatelným výrazem, jako kdyby říkal, že je mu vše ukradené. "Pane Chacei, slečno emm...Landonová." Pozdravil poněkud odlišným způsobem. Tedy pokud to vůbec byl pozdrav. "Larssonvá." Opravila jej s trochu dotčeným výrazem.

Lezecká stěna
Moc se na ni nedíval . Prostě si myslel že nemá cenu si pamatovat její obličej protože si myslel že s ní kamarádit nebude- s ním totiž nikdo nechtěl. Pak tohle všechno přerušil příchod pana D. "Dobrý den.. pane D..?' řekl poněkud nejistě

Lezecká stěna
Přišel jí takový... nepřítomný a zvláštní. Ale to jí bylo vlastně docela jedno. Rozčilovalo ji, když si někdo pletl písmenka v jejím jméně, nebo příjmení. A celé ho změnit bylo ještě horší. Koho mohlo napadnout Landonová z Larssonové? Pffuj. Chvíli bylo ticho. Hlasitým nádechem na sebe pan D. upozornil a Perrie mu nevěnovala tázavý pohled. "Když už jste se tu tak hezky sešli, co kdyby jste zašli do arény? Trochu potrénovat, co?" V podstatě je trochu popostrčil se skoro vtíravým pohledem.

Lezecká stěna
Přemýšlel jak rychle se zde šíří informace . Aby to tu nebylo jako ve škole. Něco řeknete jedné učitelce do příští přestávky to ví všichni. To je hrozný jak jsou drbny v tomhle ohledu . A jestli to tomu tak je i tady tak Pan D musí vědět že před vstupem sem Erika a jednoho satyra napadla poněkud moc agresivní příšera. Pak se ozval pan D. Erik na něj Koukl jestli to myslí vážně ačkoliv toho jeho pohledu si všiml. "To že mě před vstupem sem napadla nějaká příšera a já to pouze s jizvou přežil neznamená že mám naladu hned se porvat s někým dalším" nepředvedl to jako protiklad prostě že tam nepůjde né nyní.

Lezecká stěna
Podívala se na něj pobaveným pohledem po tom, co řekl. Jo, napadla ho příšeřa, on to přežil a hned je to velkej kluk. Proč ne. Jej a ona měla docela hladký dojezd. Docela. "Heh, bojíš se, že bych ti naprášila kožich?" Povytáhla tázavě obočí. Dobře, možná spíš provokativně. Ale nemyslela to vážně. Jen ho chtěla nějak postrčit, aby se hnuli z místa. "I když o tom teda pochybuju ale..." Pokrčila rameny a podívala se na úsměv pana D. Takový ten vysmátý. Hah, milé, ale jeho výrazy ji neskutečně urážely. I třeba když nebyly mířeny na ni. Zkrátka on ji iritoval. To bude tím pletením jména.

Lezecká stěna
Bolela ho hlava z toho všeho ho z nějakého důvodu začala bolet hlava. "Ne...jenom po tom co se mi včera prohnala kolem hlavy příšera nemám náladu dělat cokoliv tomu podobnému" Tentokrát to však poněkud odsekl. Nemá na takovýhle keci náladu, ale jako nechce si zde dělat hned nepřátelé. Ale zase na druhou stranu kdo by se chtěl přátelit s ním. Stejně to je v budoucnu jenom bolest a nic víc. Pan D ho neštval aspoň né moc. Zhluboka se nadechl a vydechl aby se uklidnil nemá potřebu zde přece vyvádět to by bylo neslušné jo neslušné heh.

Lezecká stěna
Pokrčila tedy rameny. Brala to prostě jako buď a nebo. S tím i tím je schopná se smířit a kdyby tu měla stát na jednom místě a vymýšlet témata, až by se jí z hlavy kouřilo jen, aby se trochu zapojil, musela by to přežít, jelikož při jeho uzavřenosti dostala chuť tuto podivnout obálku otevřít. Divněji to snad ani znít nemůže, to jsem zase něco vymyslela. "Jak myslíš." Řekla tiše a dál se tím nezaobývala. Pan D něco řekl, to už ho ale Perrie moc neposlouchala a jen přikyvovala. Asi něco o tom, že by měli trénovat. A blablabla. Jasně.

Lezecká stěna
Zavrčel si něco pro sebe. Měl takového chování. Nakonec tedy slyšel Pana D a povzdechl si tedy, prý že když už nechtějí jít trénovat že by bylo dobré jít k táboráku kde proběhne určení neurčených polobohů a zdůraznil to především Erikovi. Zajímalo by ho kruci proč. "Fájn..." odpověděl zcela rezignovaně Panu D. Teoreticky se tu s ním bavil bůh..bůh kterej provokoval No to je naprosto úžasný. POMALU se tedy rozešel tím směrem kde by měl být táborák

Lezecká stěna
A potom, když už se vzpamatovala zjistila, že je pan D. vyzval k táboráku. A co že tam? Asi má zjistit, kdo je její rodič. To by bylo fajn, no. Alespoň jednoho z nich vědět. Taková docela dobře deep nálada tady. "Tak... jdeme?" Zeptala se a rozešla se vpřed. Poté se však zarazila a otočila se. Podívala se prve na kluka a věnovala mu takový ten poloviční úsměv a poté na Dionýsa."Ehh, kudy?" Zazubila se a rozhlédla se kolem sebe.

Táborák
Moc se mu nikam nechtělo. Seděl si tak v chatce a užíval si chvilkové nic nedělání, když ho jeho nevlastní sestra začala otravovat tím ať jde taky k táboráku. Prý nějací nový táborníci. Chvíli se mu nechtělo, ale přece nemůže odmítnout štěněcí oči třináctileté holčičky, co ho prosí. Šel s ní k táboráku, kde se mezitím shromáždilo už hodně táborníků. Sedl si na místo, kde obvykle seděl. Místo na okraji a jedenáctá řada. Od tam vyděl všechno. Koukal kolem a zkoušel najít nové táborníky. Jo nechtělo se mu, ale teď ho to zajímá. Kdo to je a kdo je jejich božský rodič.
I když byl docela daleko od ohně, cítil tu zář a teplo. Hold všichni okolo byli asi dost napjatí a natěšení, když ten oheň tak sálal.

Táborák
Na jednu stranu, mu bylo na chvíli i jedno kdo je jeho otec. Přeci jenom nikde se s ním nepotkal. Nechal ho na krku matce a podobně měl by se zlobit? Možná..on sám měl ale nějaké smíšené ocity bůh ví kdo je jeho otec. Nebo to může být i matka no to je úžasné celý život e mu obrací na ruby no to je ideální. Nakonec tedy došel k táboráku a sedl si někam kde kolem něj nebylo moc lidí. Předtím samozřejmě viděl jak Pan D ukazuje Trinitee směr

Táborák
Přikývla panu D. No jistě, to bylo tak očividné. Asi byla slepá. Ehh, stane se. Asi. Nakonec tedy pohledem vyhledala toho... kluka. Někdo by si řekl "Bože, co ta blbka furt dolejzá." Ale jí to bylo jedno a nebrala to jako dolézání, spíše jako snahu o komunikaci. "Jsi tichý." Podotkla, jako kdyby to sám nevěděl. Jo, toho si určitě nevšiml. Zatím se rozhlížela a pohledem vyhledávala... začátek? Snad.

Táborák
Už si začínal myslet, že je slepí a nikde nikoho nového nevití. Když v tom do něj drcla sestra a ukázala směrem k příchozímu klukovi. Za ním pak přišla ještě holka. Oba dva ještě Mateo neviděl v táboře. Takže konstatoval, že to budou ti nový táborníci. Pak se jeho zrak zaměřil na Cheirona, který zadupal kopyty na kamennou zem. Ten zvuk se rozlehl po celém táboráku a zajistil si hrobové ticho. Šlo slyšet jen praskání ohně. Cheiron se pak koukl směrem na ty dva a usmál se. Pak se koukl na všechny táborníky a začal svoji řeč. Přičemž nakonec představil dva nové táborníky. V tom okamžiku se na ty dva upřeli všechny oči co tam byly. Ale popravdě se nikdo nedíval přímo na ty dva, spíše o pár centimetrů nad jejich hlavy a čekali až se tam objeví nějaké znamení. Jo už si na to všichni zvykli, že po představení táborníků se ozvou jejich rodiče. Jedině Pan D. se na ty dva nedíval a hleděl si svého. Teo se musel na chvíli uchechtnout. Přišlo mu to vtipné, jak se pokaždé všichni kouknou na jednu nebo dvě osoby najednou. Většinu lidí, tohle dokáže znervóznit. Jo i Mateo byl v téhle situaci a byl nervózni z tolika pohledů.

Táborák
Po uchechtl se když uslyšel tu holku "Na to by jsem bez tebe nechtěl" ačkoliv zněl docela přátelsky. Nevěnoval Chironovy úsměv, zvlášt né po tom co je představil a všichni na ně upřeli své pohledy to bylo prostě hodně nepříjemné. Povzdechl si nevěděl na co čekali, ale nakonec se to však stalo. Nad Erikovou hlavou se rozzářilo znamení Háda a nad Triniteeiovou hlavou se rozzářil znak Niké.

Táborák
Zazubila se jeho poznámce a přikývla. "Jasně, toho jsem si vědoma." Řekla s naprosto ironickým tónem a potom už jen sledovala plápolající oheň, který čel v tichu dokonale slyšet. Praskání ohně a pálení polínek, které do něj přiložili. A potom se to stalo. Rozlil se jí tělem takový divný pocit. Pohled mnohých k ní směřoval. Uviděla to. Znamení měla nastudované. Dcera Niké. Ale co to? Až když se podívala na toho vedle ní, uvědomila si, na koho se to všichni v tu chvíli dívali. To na něj. A když jejich pohledy zkoumala více, rozhodla se. "Hej, to máš dobrý." Uculila se naprosto nevinně, hodila nohu přes nohu a opřela se mu rukou o rameno, čímž naprosto odrovnala pohledy ostatních a to stále s úsměvem. Tedy ne úplně odrovnala. Ale určitě potlačila ty zděšené záblesky. Teď se spíš divili. Asi. Co já vím, tak dobrá na odhad lidí nejsem.

Táborák
Usmál se, když si všiml, že ta holka je dcera Niké. Další dítě co bude mít tendenci pokaždé vyhrát. Ale jeho úsměv se změnil v překvapení, když uviděl znamení nad hlavou toho kluka. Byl stejně překvapený jako ostatní. Nikdo z nich nemohl spustit oči. Ani Mateo. "Syn Háda." Ozval se odněkud z davu. A hned po tom začalo všude šeptání. Všichni se bavili o těch dvou, ale nejvíce šly slyšet nadávky a různé znepokojivé poznámky mířené k tomu klukovi. Dokonce i Mateova sestra si začala šeptat s jinými táborníky. Mateo toho moc nezaslechl, ale i tak měl dežaví. Takový poprask pokaždé vytvoří jen děcka od velké trojky. Dokonce i ta holka vyvolala svým chováním pár nezvyklých poznámek.

Táborák
A bylo to tu, bylo to zde. Byl synem Háda. Co si pamatuje je to bůh podsvětí a podobně. A amozřejmě to vyvolalo rozruch slyšel dokonce i nadávky a znepokojivé poznámky. Zvedl se, prostě odejde. Stejně tu na něj bylo opravdu moc lidí..tedy polokrevných a on tohle prostě neměl rád. Měl pocit že se na něj ty děti dívali podivně ...nějak divně

Táborák
Pohledem propálila ostatní táborníky. To si vážně nemůžou hledět svých problémků a řešit, čí děcko je ten a ten člověk? Zřemě to řešili jen u Háda, možná POseidona a Dia...eh? Neumím skloňovat. Ukamenujte mě. A pak se zvedl, super. Ani jí na to nic neřekl. "Bohové, tak sklapněte už." Protočila očima a rozhodila teatrálně rukama, načež se sama otočila a vyrazila za ním. Měla nějakou potřebu zkontrolovat, jestli mu něco není.
"Seš v pohodě?" Zeptala se ustaraně, když ho došla a zastavila se.