Tábor a okolí

Lezecká stěna
Ještě jedno patro a je nahoře. Hotovo. Stoupl si a rozhlédl se kolem dokola, aby zkontroloval, co se děje. Asi by měl k táboráku a ostatním. Poznat nováčky. Pobavit se. Štvát kluky, provokovat holky. Dělat to, co obvykle. Ale on ne. On pořád stál na vrcholku stěny a sledoval tábor skoro z ptačí perspektivy -fajn, tak vysoká stěna nebyla, ale i tak měl docela fajn výhled na... tmu. A poté uslyšel někoho přicházet. Samolibě se ušklíbl a slezl níž. Poté seskočil na zem, přímo před příchozího. K jeho smůle to byl kluk. Ale co, alespoň bude zábava. S úšklebkem si ho prohlédl a založil ruce a hrudi. Narovnal se a povýšeně se na něj podíval. S posměšným výrazem, samozřejmě. "Nováček?" Kývl hlavou k němu a o krok couvl, aby si zachoval prostor.

Táborák
*Tak a teraz len vymyslieť ako ten blbý nožík vytiahnuť zo stromu.* pomyslela si a urobila pár krokov k stromu. Chytila zabodnutý nožík za rúčku a opatrne sa ho pokúsila vytiahnuť. Nič. Vzdychla si a znova sa ho pokúsila vytiahnuť čo sa jej nakoniec podarilo. Prešla po ňom rukou a vzdychla si keď znova nabral podobu prívesku na šnúrke. Opatrne si ho strčila do vrecka a zdvihla hlavu. Postavila sa a pootočila sa za hlasom toho nováčika. ,,Zdravím Kain." oslovila ho menom ktorým sa pred chvíľou predstavil ako stihla postrehnúť. ,,Som Angeline, alebo skôr Angela, Angela Nuit." povedala pokojne. ,,Ja asi pôjdem hentam lebo sa istý Aténčania budú sťažovať že im zmizla sestrička." uškrnula sa a tichým rýchlym krokom sa pobrala smerom za hlasmi.

Táborák
Neříkal nic na to co udělala Angela. Protože mu to vlastně připomnělo, proč se s ní nezná líp. Svoji pozornost věnoval Kainovi. "Určitě se k tobě rodič přihlásí. Většinou se to stává u táboráku, před zraky ostatních." Uchechtl se. Opravdu každý táborník by vám řekl, že tahle zkušenost není nic příjemného.
Ještě před tím než se vydal k táboráku věnoval Kainovi úsměv. "Jsem Mateo, ale stačí Teo." Vždy se představuje jen jménem. Příjmení mu příjde zbytečné a taky ho nemá rád. Protože Lewis je příjmení jeho macechy. Jo rodinné vztahy jsou u něj zamotané a nedůležité.
Pak se otočil směrem k táboráku. "Měj se Angelo." Rozloučil se s dcerou Athény a šel přímo k táboráku.
Jeho místo, kde před tím seděl, bylo už obsazené. To mu nevadilo. Sedl si na okraj, kde bylo volné místo.
Táborový oheň krásně planul. U něho stály otočení čelem k táborníkům, tři děti Apollona. A zpívali opravdu ohranou táborovou píseň. Ale většina táborníků zpívala s nimi, což bylo opravdu zajímavé. Kdyby jste si odmysleli menší rivalitu mezi sruby nebo táborníky, máte tu úžasný letní tábor v zimě. Usmál se.

Lezecká stěna
To všechno bylo pro něj složité, tolik možností. A on by byl nejradši sám Z dálky pozorovat ostatní a být neviděným elementem u všeho možného. Jo to byl jeho normální život. Ale nyní má pocit že to tak již nebude. "Jo jsem nováček a co?" odfrkl si opět tím podivným zvláštním tonem a podíval se na toho..kluka? NE mže spíše. Bylo mu to fuk, zase ho někdo neznámí bude nejspíše i provokovat

Táborák
Mlčela tedy celou dobu a čekala jen, kdy se vydají k táboráku. Ale potom se ten kluk představil. Takže Kain. Pokývlla hlavou, jako že poslouchala. "Perrie Larsson." Představila se tedy i ona. A potom zřejmě nadešel čas jít. "Ahoj Angelo!" Zamávala jí s úsměvem a následovala Matea, který se vydal k táboráku. Sedl si ke kraji. Nevěděla kam inam jít a tak si sedla vedle něj, to snad vadit nebude. Apollonovy děti už zpívaly, všichni se bavili. Tedy vypadalo to tak.

Táborák
Rýchlym krokom sa vybrala k táboráku. Nakoniec sa jej podarilo nájsť malé miesto akurátne pre ňu. Posadila sa a sledovala oheň. Pohľadom prešla po tu zhromaždených. Batoh obozretne položila vedľa seba aby sa ho nikto nemohol ani len dotknúť. Po tých dlhých rokoch ktoré tu strávila -patrila k jedným s tých ktorý tu boli najdlhšie, sedem rokov sa predsa len tak často nevidí- poznala teda dosť veľkú väčšinu známych ak sa teda nerátali nováčikovia. Tento rok ich je pomerne veľa... nie ako pred štyrmi keď sme mali ledva troch pomyslela si. Kývla hlavou Mateovi ktorý sedel trocha ďalej od nej. Hoci spoločnosť nemala veľmi rada, zrejme by ju uškrtili ak by sem neprišla, teda minimálne zopár Aténčanov by tak urobilo. Hoci už pri väčšine z nich mala ako-taký rešpekt keďže tu bola dlhšie ako väčšina z nich, nikdy si nemohla byť istá. Pohľadom prešla po "jej" Aténčanoch, zatiaľ ich našla dvoch.

Táborák
Usmál se na ně a pak se vydal i on k táboráku, však pak si řekl, že by mohl poznat dceru Atheny více, "Ahoj snad nevadí, že se s tebou bavím, ale nevím čí sem syn a ani jeden rodič se ke mne nehlásí takže se budu bavit s tebou, protože až to bude na skupiny tak asi budu se svojí" řekl a usmál se na Angelu, zdála se mu milá a snad by z nich mohli být kamarádi. Prohrábl si volnou rukou své hnědé vlasy a nějak si je upravil. Chvilku mu nedávalo nějak na vědomí, že by se k němu měl přihlásil otec a nebo snad by matka byla bohyně? Ne to ne byla to naivní žena co si myslela, že s dětmi to bude lehčí. Nuže pak došel i on k táboráku a sedl si vedle ní. Sledoval oheň a přemýšlel jak se k němu přihlásí otec.

Lezecká stěna

Už při první větě, prvním slovu se zdál kluk docela podrážděn. Nicméně to Holdena vůbec nepřekvapilo, naopak to řekal a tak nebyl zaražen. No a i kdyby byl, nevypadalo by to tak. Vlastně nováčka sledoval povýšeným, pobaveným výrazem, aneb vlastně nic se nezměnilo. "Klid." Zasmál se, jako kdyby mu jeho reakce přišla hrozně směšná. Možná byl příliš egoistický a namyšlený, lehkomyslný? Nic nebral vážně. Vyhovovalo mu to. Nezajímal se tak, co si o něm lidi myslí. "Jen jsem se zeptal." Dodal s tím stále neskutečně posměšným a povýšeným tónem, který měl schovaný pro každého tuny.

Táborák
,,No, tento rok je tu nejak priveľa nováčikov. Najviac za posledných šesť rokov." skonštatovala pokojne. ,,Predpokladám že tento rok Aténčania nebudú." zamračila sa. ,,Za celých sedem rokov som stretla len dvoch. Takže sme dosť podceňovaný vďaka tomu že istá Aténa nerozdáva magické schopnosti." povedala pokojne a odvrátila zrak od ohňa a na chvíľu si premerala Kaina. ,,Mohla by som skúsiť tipovať kto je tvojim rodičom. Za sedem rokov už ovládam zopár rysov." navrhla pokojne.
Hádam to nepokašlem a budem aspoň štipku blízko pravde. Hoci už som to skúšala, nie som v tom úplne dokonalá. pomyslela si a v duchu si vzdychla.

lezecká stěna
Ustoupil do jednoho stínu stromu. Prostě zvyk . "Byl bys tak laskavý a nedíval se tím pobaveným a povýšeným výrazem? Protože mi takhle připadáš jako egoistický a namyšlený blbec" promluvil zcela narovinu. Neviděl ho u táboráku takže asi ani neví čí je Erik syn to je jen dobře. Tvářil se stále , neutrálně podivně. Jako kdyby ho tenhle kluk prostě nezajímal. To další už nekomentoval. Tenhle kluk se mu nelíbil už od pohledu.

Tábor
Koukl na ní "Ne bohužel pro tvé zklamání to bude asi muž jelikož moje matka byla mrcha co nás hodila na ulici, ale dost o mne nejsem chudáček a ani nechci, aby mne bylo litováno takže co ty? Jak si se sem dostala? Jinak bylo by super, kdyby jsi mého otce dokázala poznat, ale co jsem tak četl k knihách tak se nikomu povahou nepodobám" řekl a pokrčil rameny. Tašku hodil na zem a sledoval dál plápolající oheň. Vždy byl raději ve svém světe dále od ostatních, ale tak když je tu první den tak se s někým může začít bavit. Je docela příjemná tak proč se s ní dál nebavit...hlavně s holkami se nikdy člověk nenudí poznamenal se své hlavě a usmál se.

Tábor
,,To nevadí. Hm... takže to vylučuje Afroditu, Aténu, Deméter, Iris, Nemesis, Niké a Persephonu. Fajn... Zeus to nebude, tým som si istá. Hádes? Hmm, možné. Poseidon asi tiež nie, to si nemyslím. Apollón stopercentne nie. Áres tiež nie. Dionýs tiež nie. Hefaistos asi tiež nie. Hermés tiež nie, alebo... nie. Hypnos asi tiež nie. Morpheus... neviem. Mohol by to byť on, nie som si istá. Ale asi skôr nie. Takže tu máme Hádesa a Morpheusa. Myslím. No a ja? Vyše polovicu svojho života som žila v detskom domove ako sirota. Otec zomrel krátko po mojom narodení. Takže som žila v decáku v Paríži. Potom ma adoptovali. Hľadali takých ako my. Niečo podobné je aj v Anglicku. Bola som tam pár mesiacov no neurčili ma. To sa im podarilo až tu. A odvtedy... žijem tu. O pár dní tomu bude sedem rokov. Dostala som sa sem na moje narodeniny." ukončí svoje dlhé rozhodovanie aj krátky príbeh svojho života a odmlčí sa. Pohľad uprie na pukotajúci oheň.

Lezecká stěna

Sám ustoupil, což Holdenovi ještě přidalo na sebevědomí. Ne že by to nějak moc šlo, protože ego měl už tak velké jako mrakodrap. Ne-li větší. "Omlouvat se nebudu, to je prostě můj pohled, mám na to patent." Křivě se usmál. A samozřejmě naprosto nepřehlédnutelné záblesky naznačující jeho pobavení nechyběly. "No, zřejmě už budu." Pokrčil rameny na náznak, že je mu to docela jedno. Vlastně, že je mu to úplně volný.

Lezecká stěna
Rozhodně se mu ten chlap nelíbil NADECHL se cítil z toho chlapa víno. Takže to bylo prakticky jasné kdo je otec tohodle výrostka. "Jo takže někdy suď poloboha podle obalu" řekl a odrkl si neutrálně. "Tvůj otec je Dionýsos že ano?" řekl zcela upřímně a podíval se klukovi do očí. Nebál se ho, z nějakého důvodu. Připadal mu ten kluk směšný nevěěl proč. Asi tuhle povahu má od otce

Tábor
Koukl na ní s povytaženým obočím "Hádese rovnou dej někam do pryč jelikož se mu vůbec nepodobám a Morpheus by šel jen jak se pozná, že je to opravdu můj otec? Matka mi to neřekla a ani neřekla, že sem nějaký polobůh na to musel přijít až můj bratr co se o mne staral. Jinak jak jak tu je to s tím obřadem určení? Je to nějaké speciální nebo klasické jako třeba na táboře rozdělení do skupin?"
zeptal se jí a naklonil hlavu na stranu.

Tábor
,,Ale ako hovorím, zrejme sa mýlim. No... je to tak trocha iné. O tom vie každý kto si tým prešiel. Predsa len, toto nie je len taký bežný tábor. Je to skôr taký mix, ale netreba sa toho báť. Ide iba o skupiny. A štipku mágie, Aténa odpusť že ťa tak nenávidím za to že som nezdedila žiadnu mágiu." pri poslednej vete prevráti očami a uprie ich na oblohu. ,,Počkať... ako sa volal tvoj brat? Nemám pocit že by som tu nejakého Marcia stretla." zamračila sa a po prvýkrát za dlhšiu dobu sa u nej zreteľne prejavil prízvuk jej rodnej francúzskej reči. Pohľad však znova preniesla na oheň.

Lezecká stěna

Hrozně ho bavilo takhle štvát a provokovat nováčky. Ale ani být nemuseli. Klidně i táborníky, co tu už byli. I on byl sice nováček, ale to tu ještě byli ti, kteří budou někde venku, nebo jsou z nich instruktoři. On instruktorem nechtěl být i když mohl. Jelikož je to spíše flákač, nic nebere vážně a je docela dost nespolehlivý. "Jo, to se hodí." Potvrdil s naprosto ignorantským výrazem. Ale stále byl jako předtím. "Jistě že." Odpověděl a posměšně si jej prohlédl. "A co ty jsi zač?"

Táborák
Teď když seděl na úplně jiném místě, viděl vše jinak. Koukl na Perrie, která si sedla vedle něj. "Doufám, že jsem tě nevystrašil tím, co by se stalo, kdyby padla bariéra?" Chtěl se ujistit. Opravdu, nešlo mu mluvit o věcech co kdyby a rozhodně né na téma ochranné bariéry.
Chvíli se tak díval do ohně. Jo celé tři roky ho pořád udivuje to , že ten oheň nikdy nezhasne. Pořád plane.
Cukl sebou, když se něco pohnulo jeho zorném poli. Otočil se tím směrem k jednomu stromu a všiml si, že tam je Vitya. Nejspíš jedinej Apollonovec, který se nehodlá zúčastňovat zpěvů.
Teo se usmál a mávl k němu. "Ahoj. Co tak nenápadně?"

Lezecká stěna
Bylo to jasné na tohodle si musí dát pozor, akorát ho tenhle muž přesvědčil že tohle místo není pro Erika. Jo asi vážně půjde k otci tam nebude nikdo takový, "Je to totiž z tebe cítit..možná by ses měl někdy i umít" odpověděl a trochu se ušklíbl. "Erik Chace syn Háda to jsem zač" odpověděl mu zcela narovinu nebál se ho tenhle kluk mu připadal skoro jako ztracená existence..Páni..asi vážně myslí jako otec to je děsivý,

Táborák
Kain se zasmál "To víš, můj bratr nikde nebyl...on má normálního otce z dob, kdy ještě žil pak zemřel na rakovinu a matka se o nás kvůli smutku přestala starat moje sestra je v podobném táboře, ale ta je dcerou myslím že Afrodity či jak se jmenuje bohyně krásy...já sem byl pak poslán sem kvůli tomu, že bratr usoudil o tom, že sem musím. Asi jsem taky nezdědil moc magickou schopnost zatím co sem tak viděl tak nedokážu nic" řekl a koukl také na oheň. Bylo mu divné bavit se o někom kdo se jej defakto vzdal. Marcia je jméno, které moc nemá rád  jelikož připomíná jeho pitomou matku. Jeho pocity uvnitř byli smíšené však ani jeden nedal najevo kvůli tomu jak byl trénován od svého bratra co se pokoušel již o nějaký ten výcvik ohledně pocitů a tak.

Táborák
,,Takže nevlastný. Hej, Afrodita... teda ak ma pamäť veľactenej Atény neklame. Počkať... prižmúrila oči tuho premýšľajúc. Morpeheus... čo to len bolo. Sny či predpoveď budúcnosti, dokelu! pomyslela si mierne nahnevaná sama na seba. ,,Sny a spánok, myslím. Nestalo sa ti niekedy že si dokázal ovládnuť svoje sny? Myslím že tak nejak to bolo. Začínam nedôverovať Aténe, nech mi drahá mamička odpustí." pri posledných slovách sa mierne pouškrnula. ,,Pretože už by mi niečo zrejme spravila vzhľadom na moje správanie k nej. Alebo je jej to ukradnuté pretože som zrejme jej najhoršie dieťa alebo sa rozhodla že ma bude ignorovať. Neviem čo by bolo lepšie. Ozaj, zajtra zrejme bude menšia oslava narodenín. Možno usporiadam súťaž vo vrhu nožom." pri týchto slovách sa potľapkala po vrecku v ktorom mala odložený prívesok. Predsa len, osemnásť nemá človek každý deň... hoci oslavy nie sú moje a nemienim sa na mol spiť, bude to zábava. Dúfam. Aténčania, možno Mateo? A asi tá nová, Perrie. pomyslela si a v duchu počítala.

Táborák
Ušklíbl se a pak naklonil hlavu na stranu "Existuje forma spánku, které se říká Lucidní snění u kterého můžeš ovládat co se ve spánku děje a ten děj měnit. Nuže jinak tohle snění mám tak jednou do týdne a proto dokážu ovládat svůj sen" řekl a protáhl se. Tohle bylo něco co on dobře chápal jelikož se o takové fáze spánku zajímal a přišlo mu to hodně zajímavé. "Já kdybych měl matku jako ty tak bych byl rád, že aspoň jsem nějak více inteligentní, ale to by bylo asi všechno...jinak kolik ti bude?" zeptal se a koukl co by se tu ještě před určením rodiče mohlo stát. Tohle bylo něco co on asi nikdy nepochopí a bude si tu muset zvykat hodně dlouho v tomto táboře. Pak se koukl směrem k ostatním. Bylo tu lidí, ale netroufl si říct kdo z nich je nováček nebo nějaký stálý člen tohoto blázince. "Jinak co se tu pak bude dít? Budou tu nějaké oslavy a nebo to tu bude celou dobu jako na nějakém táboře?" zeptal se a koukl na onu černovlásku.

Táborák

Zeptal se jí, zda ji nevystrašilo to, co řekl na její otázku ohledně bariéry. "Ne ne, alespoň vím, na co se připravit." Zavrtěla hlavou a usmála se na náznak, že je vše v pořádku a nebojí se. Což byla sice lež, ale nešlo to poslat. Navíc to nebylo podstatné. Poté pozdravil nějakého kluka, kterému jen zamávala a mile se usmála. Co jiného také? I když měla ráda přítomnost lidí, teď jich bylo až dost. Ale nemohla si stěžovat. Chvíli se dívala na Matea, jindy na toho kluka a nebo do plamenů ohně.

Srub Dionýsa v blízkosti táboráku
Škyt! Prsty sevřou papírovou krabici, jejíž nápis do světa - nebo alespoň těm, co mají oči - hlásá stoprocentní nefalšovanost v podobě džusu, avšak obsah skrývá něco více založeného na bobulích vinné révy a jejích schopnostech. Že část z litru už koluje její krví, to je takový drobný detail, na který si už tady všichni zvykli. Budiž - všichni ti, co tu nejsou pět minut a už ze sebe dělají největší tragédy pod sluncem a měsícem. Stačilo vidět znaky božských rodičů nad jejich hlavami, aby se Lole zhoupl žaludek nevolností a zlou předtuchou, že si tihle dva budou brzy podmaňovat celý tábor. Takhle to poslední dobou fungovalo - žádný respekt ze starších, ač v jejím případě zcela určitě slabších, ale touha dokázat svému olympského rodiči, že je jejich hrdým potomkem. Jako by snad na tom někomu záleželo. Ji pan D. tak akorát poplácal po rameni a tím to haslo. Stačí si vzpomenout a ramena ihned poklesnou o pár čísel níž. Jako jeho dítě tady v táboře sice mohla mít protekci spolu s těmi pár zatoulanci, následky jeho radostných kratochvíl, které by se daly přisuzovat nezřízenému množství alkoholu v krvi pouze u matek, ale nikdo Dionýsovy děti nebral vážně. Byli slabí, nic neuměli, skoro jako potomci Deméter. Spodní žebříček v téhle pyramidě polobožských dravců.
Ramena sebou cuknou, jak se vysoká dívka touží zbavit nepříjemných myšlenek, mnouce si zápěstí levé ruky, na němž má vytetovanou drobnou sovu s ještě drobnějším písmenem A v místě srdce. "Pfffff," ze rtů unikne citoslovce opovržení, jakýsi zvuk, jímž dává najevo svůj nezájem o rozšiřující se tým polobožských dětí. Jednu si budou tahat do týmů v bojích o vlajku, druhého se budou bát, protože je to kluk a navíc má za papínka týpka vládoucího podsvětí. A jen proto, že dokáže komunikovat s mrtvými, tak... Myšlenka zůstane viset ve vzduchu do chvíle než se pohled modrooké dívky zvedne a zabodne se do míst, kudy nováček se schopností samotného pekla odcházel. S mrtvými... Mohla by ho přinutit, aby jí vrátil Audrey. Musí ho přinutit, aby jí vrátil Audrey. Aby s ní mohla alespoň mluvit, dotknout se jí, vidět ji! Krok vpřed zhatí noha ovinutá šlahounem révy, co se kolem ní obtočila v touze se pomazlit. Nenáviděla, že tyhle věci přitahuje, není žádná hippiesačka, žádné květinové dítě. Pravda, ač toho využívala ve chvíli, kdy jí někdo naštval a nechala mu šlahouny zamotat kolem kotníků, jenže teď se spikly proti ní. Skoro jako by nechtěly, aby tam šla. Aby se dál trápila. "Do háje ale už!" Volná ruka chňapne po dřevěném trámu srubu, nohy v odrbaných legínách její milované barvy - jak jinak než černé - se pokouší vymanit z deprimujícího sevření. Aby vzápětí hodila super držkopád a krabice s vínem odlétla o pěkných pár čísel k táboráku. "Super... vážně... super..."