Tábor a okolí

Táborák
Ceiron to už nemohl vydržet a znovu zadupal. Všichni ztichli. A pak se Cheiron snažil elegantně změnit téma. Pan D. se k tomu všemu ani nevyjadřoval. Mateo si pak všiml, že ti dva nový odcházejí. Taky kdo by neodešel, že? Nenápadně se i on vypařil. Nevěděl proč. Normálně by si toho nevšímal. Samozřejmě zase tak nenápadný nebyl. Jeho sestra si ho všimla. "Kam jdeš?" Zeptala se ho. "Za chvíli jsem zpět." Odpověděl ji a odešel. Šel úplně jinou stranou než ti dva. Takže se dostal před ně a když je zahlédl, pousmál se. "Ahoj. Vy dva jste vyvolali poprask." Uchechtl se a koukl na Erika. "Hlavně ty Eriku, synu Háda." Pak se na chvíli přestal usmívat, když uviděl ustaraný pohled té holky a né zrovna přátelský pohled toho kluka. "Neberte to osobně. Takový poprask dokáže vyvolat každé děcko od velké trojky."

Táborák
Co na to říct nebral si to osobně nic z toho prostě to přijmul Nakonec ho tedy ta holka dohnala. "Jsem v poho...Nemusíš se starat" pousměje se na pár sekund ale úsměv hned zmizí. Myslel to však dobře. Pak je však dohnal někdo další, ježiš...Jestli i on bude mít k tomu nějaké keci. "Tak jsem syn Háda ...no" ZABRUČEL poněkud rozmrzele. "Neberu si to osobně, bylo tam na mě prostě moc lidí. Brát si tohle osobně by bylo jako se bát smrti a té já se nebojím smrti" pokrčil rameny

Táborák
Vzhlédla k dalšímu klukovi. Na něj jen tupě zírala a prozatím nic neříkala. Byl jednou z těch tváří, co zahlédla v tom davu. Ano, zatím ho zkrátka dokázala zařadit jen do "nějaká povědomá tvář." Ale to je zřemě asi častější. Zřejmě. Podívala se naprosto vážným pohledem na Erika a mlčela. Potom pohled opět přemístila na kluka.
"No nazdar." Zazubila se a mávla na něj. On ho oslovil, tedy, řekl jeho jméno. Takže teď už zná jméno i příjmení. Pan D. a tenhle neznámý kluk jí napověděli a tady milý Erik Chace nemusel říkat nic. "Perrie." Poklepala si ukazováčkem na dekolt. "To taky víš?" Povytáhla zvědavě obočí.

Táborák
"Klid, co tak nepřátelsky. Při představování jsem nepostřehl tvoje jméno, ale dík za upozornění." Páni ta holka se nějak rozjela. Jasná dcera Niké. No tohle nebyl zrovna dobrej začátek. Pomyslel si. No co by taky měl čekat po takovém výstupu u táboráku. On sám se před třemi roky necítil taky zrovna přátelsky. Ale jelikož je Mateo kamarádský člověk...teda polobůh. "Já jsem Mateo. Stačí Teo." Představil se jim. "Opravdu jsme nezačali dobře." Poznamená.

Táborák
Ten kluk u táboráku ho viděl ale jen letmo, tehdy se radši věnoval trávě na zemi. Nyní by byl radši někde o samotě kde by neslyšel nadávky a neslušné poznámky na svoji osobu. Na to totiž nemá náladu ani trochu. "Nepřátelsky ne..pouze nedůvěřivě" odpověděl poněkud odměřeně Mateovi. Možná že se opravdu choval hnusně, ale to se se startem od táboráku dalo čekat ne? Otočil se s tím že odejde..třeba lézt na horolezeckou stěnu.

Táborák
Jistě, ještě aby ji někdo nepřehlédl. To se stávalo pořád, nebylo to žádnou novinkou. Věnovala tedy Mateovi po tom, co se představil milý úsměv a přikývla. Dobrá, tak tedy Teo. Necítila vůbec žádnou vinu proto, že se představila přezdívkou. Ale Trinitee nepoužívá. V kempu je 'zaregistrovaná' jako Perrie. Na Trinitee se zapomene. Už v lidském světě jí tak nikdo neříkal. Tedy tohle byl také lidský svět ale... jiný. Brala ho tak. Jenomže jako kdyby se jí celý svět obrátil naruby. Ohlédla se za Erikem. "Eriku, počkej. Neizoluj se."

Táborák
Pousmál se. Nějak tušil, jak se oni dva cítí. Každý nový táborník si tímhle vždy prošel. A většina co znal se chovala stejně. Ještě nepotkal táborníka, který by tohle bral s úsměvem. Když se Erik otočil k odchodu, nevěděl jestli ty dva dál následovat a nebo je nechat to všechno tady vstřebat. Ale chtěl se o těch dvou něco dozvědět, takže je nenechá osamotě. "Kam máš namířeno?" Zeptal se ho. "Už vás tu někdo provedl?" Zeptal se ještě. No když jsou tu nový, tak ho to zajímá. Přeci jen on tu už je tři roky, tak by jim to tu mohl ukázat ne?

Táborák - Horolezecká stěnA
Podivný pocit v sobě dusil to byla pravda. Otočil se, "Já jen potřebuju být sám" řekl Periee. Celý svět se pro něj otočil vzhůru nohama a takovéto neslušné poznámky a podobně u táboráku k tomu vážně pomohlo. "Mě už ano" odpověděl suše a pokračoval pomalu ve své cestě. Protože si potřeboval urovnat své myšlenky v hlavě které mu tam lítali sem tam sem tam. Mířil k horolezecké stěne. Tam si snad urovná myšlenky..no jo jde trénovat

Táborák
Tiše přikývla a nechala Erika odejít, co už měla dělat. Ač nerada. Chvíli mlčela a dívala se za směrem, kudy odcházel. A potom už se otočila zpět na Matea. Tedy, na Tea. "Jo, víceméně to tu znám, jen si to zapamatovat." Pousmála se trochu nesměle a rozhlédla se. "Takže... povídej mi o táboře, Teo." Vybídla jej, aby se v konverzaci někam posunuli.

Táborák
Nechal Erika odejít. Není potřeba si tu dělat nepřátele, už jich tu má docela dost. Teda podle něj. Pak koukl na Perrie. Pousmál se, když ho oslovila Teo. "No...Hlavě nedávej na první dojem u táboráku. Jsou tu i kamarádštější táborníci. Stačí je najít." Uchechtl se. První den po táboráku se chtěl rozhodnout, že si tu raději nebude dělat žádné přátelé. Sám dal na první dojem a dopadlo to tak, že si pár lidí znepřátelil. Ale pak ho jeden z jeho bratrů dost pokáral. "Tady je to více méně jako obyčejný letní tábor. Jenom to není jen přes léto. Budeš se tu učit, jak přežít tam venku." Koukl směrem k hlavní bráně tábora. Občas jdou od tam zvuky naštvaných nestvůr. Pak se zase koukl na Perrie. "Když tohle to všechno přímeš, může to být i zábava. Přeci jen dcera Niké. Hádám, že nerada prohráváš." Usmál se. Měl hodně zkušeností se srubem Niké. Jeho srub a srub Niké se zrovna nemusí. Přeci jen při hrách děti Nemesis mívaj štěstí a děti Niké chtěli za každou cenu vyhrát. No jo když jsou ty dva sruby proti sobě. Stane se mela.

Táborák
Přikyvovala a na tváři nechala hrát milý úsměv tak, jako kdyby ji u táboráku šepot 'obecenstva' nezneklidnil. Ale s tím měla počítat. Ale nečekala, že bude dcera Niké. Moc o ní nevěděla, spíše o těch známějších, Hádes, Zeus, Poseidon, Afrodite, Athéna a tak podobně. O Niké věděla málo. "Ty zřejmě kamarádštější táborník budeš, nemýlím se?" Povytáhla tázavě obočí zhoupla se v kolenou. "Musím přiznat, že se toho trochu bojím." Řekla a nakrčila obočí. "Prohru snést dokážu. Ale nadšená z ní nejsem, raději vyhrávám." Poznamenala a pokrčila rameny. "Čí jsi ty syn?" Zeptala se poté Tea, jelikož to ještě nevěděla.

Táborák
Teo se usmál. Teď se chval opravdu kamarádsky. On je kamarádský člověk, i když by určitě jiní táborníci mohli protestovat, je to pravda. "Není čeho se bát. Pokud jsi tady a bariéra je v pořádku." Uchechtl se. "Jediné co se ti tu může stát jsou zranění z tréninků nebo z her." Poznamenal letmo. Vzpomněl si zrovna na dobu, kdy strávil skoro měsíc na ošetřovně a to jen kvůli tomu, že rýpal do nesprávného člověka. No jo, ani štěstí, které mívá mu nepomohlo.
Pousmál se. "V srubu Niké je pár jejich dětí, tvých sourozenců, co by kvůli výhře mohli udělat cokoliv. Ale určitě si na ně zvykneš." Uchechtl se.
"Já jsem syn Nemésis." Odpověděl ji na otázku. A samozřejmě jako skoro každý táborník se svým božským rodičem ještě nikdy nemluvil a ani ho nikdy neviděl.

Táborák

Prudce se nadechla a přikývla. "A když se s bariérou něco stane?" Zeptala se Matea trochu nejistě. Také aby ne. V podstatě by ji teď rádo zabilo mnoho příšerek. Malých. Velkých. Všelijakých. Tady jde hlavně o to, že by mohla být v minutě mrtvá. Což ji děsilo. Ona se smrti bála. Nebo ji spíše děsila představa, že najednou nebude. "Nejsem zvyklá na sourozence." Poznamenala a prohrábla si vlasy. A potom se dozvěděla, že je synem Nemesis. To bude ta, jejíž děti mají štěstí, nebo tak nějak. Příliš toho o ní nevěděla. Takže jen přikývla.

Táborák
Páni, moc nových táborníků, co se ho vyptávali za ty tři roky, se nikdy nezeptalo na to, co kdyby se s bariérou něco stalo. Mateo nikdy nemyslí na věci co kdyby. "No... Popravdě je to pravděpodobné, že se někdy s ní může něco stát. Samozřejmě by toho nestvůry určitě využili." Uchechtl se. Měl by se už krotit. Nechce ji tímhle vystrašit. "Proto se tu naučíš, jak přežít setkání s něčím co tě bude chtít zabít. Ale o té doby, což nebude určitě moc dlouho, se stačí spolehnout na ostatní táborníky. I když na to někteří vypadat nebudou, pomůžou v nouzi." Dodá ještě. Pak se od táboráku začal ozývat smích, zpěv a hlasy táborníků. "Cheiron už musel skončit a statní se už začínají bavit." Poznamená tak do větru. Pak koukne na Perrie a usměje se.
Jo má dnes dobrou náladu, takže je opravdu kamarádský.

Táborák

Zřejmě ho ta otázka překvapila. Ale to nevadí, jelikož i tak odpověděl. Nicméně to ji trochu znepokojilo. Koho by také ne. Protože ve chvíli, kdy by bariéra selhala, mohla ve chvilce umřít. Mezi prsty žmoulala látku tričku a dívala se do země. No a potom se stejně zase podívala na Matea s lehkým úsměvem, aby ukázala, že je v pohodě -no pořád se bála. "Snad." Zareagovala na jeho větu ohledně případné pomoci v nouzi od jiných táborníků a ohlédla se za sebe. A poté mohli slyšet ostatní táborníky. Zřejmě se docela bavili. Ozývali se od táboráku zpěvné hlasy. A tak se podívala na Matea, který zrovna říkal, že Cheiron asi už skončil a ostatní se baví. "Tak pojďme za nimi." Pokrčila rameny a s úsměvem se podívala tím směrem.

Brána Tábora-Horolezecká stěna
Kain nikdy nebyl mladík co by hojně vyhledával nějaké ty větší skupinky a proto, když ho sem bratr poslal tak se mu to nějak moc nelíbilo, ale čas se nedal vrátit. Stál tedy před bránou a váhal jestli jít dovnitř, abych pravdu řekla vypadal jako kdyby se mu tam vůbec nechtělo a taky, že to byla pravda již ta brána na něj působila dojmem, že se brzy rozklepe a uteče někam na poklidné místo. Nadechl se a sebral všechno odhodlání do hrsti. Jeden krok stačil k tomu, aby se dostal branou do tábora a před ním se rozlehl celý areál. Dobře tak tohle je na mne moc, ale když už sem tady tak to jdeme prubnout...zkusím jít k té velké věci třeba tam bude někdo kdo by mi řekl co tady všechno je a kam mám jít pomyslel si v mysli a rozešel se k oné velké věci. Onou velkou věcí myslel horozeleckou stěnu, protože někam do budovy se mu moc nechtělo, když ho táhla k zemi ta taška co měl přes rameno...jako by mu tam bratr naházel cihly. Konečně ho od té věci dělilo jen pár kroků a hele co v tom poznal...stěnu na lezení, no není on šikovný? Ne není, bohužel. Došel tedy k ní a začal se rozhlížet s tím jestli to byl vůbec dobrý nápad tam lézt. Dříve to byl docela dobrý nápad, ale teď ten nápad ztrácel na logice. Povzdechl a prohrábl si své hnědé vlasy. Tohle bude na dlouho.

Okolie brány do tábora-Táborák
Opatrne a ticho kráčala smerom od brány, snažiac sa spomenúť si na nejaké miesto v okolí kde by mala pokoj a mohla by si čítať. Tento tábor poznala takmer ako svoju dlaň vzhľadom na to že tu trávila takmer sedem rokov. Sedem rokov ktoré žila mimo svojej adoptívnej rodiny a adoptívnych súrodencov. Sedem rokov čistého pokoja. Oblečené mala ňou tak obľúbené oblečenie tmavých farieb, na krku mala náhrdelník pozostávajúci z jednoduchej čiernej šnúrky a strieborného prívesku v tvare mesiaca. Na chrbte mala pre ňu tak typický pomerne väčší čierny batoh v ktorom mala trochu viac než len veľa kníh, bola však zvyknutá všade ich vláčiť zo sebou. S povzdychom kráčala ďalej až kým nezačula mierne tlmené hlasy iných osôb. Urobila ešte zopár krokov kým nezbadala obidve osoby, hoci ešte stále ich delila trocha väčšia vzdialenosť. ,,Ehm, zdravím." pozdravila ticho.

Táborák
Usmál se. "Jo to je dobrý nápad. Aspoň uslyšíš zpěvy Apollonovců." Uchechtl se. Na to že je jejich otec bůh hudby, tak většina vůbec nedokáže složit chytlavou píseň. Nezpívaj falešně. Všichni mají hezký hlas, ale občas opravdu ty jejich písně nebo básně nedávaj smysl. Ale to jen u některých. A i tak je to jenom Mateův názor.
Pak ho upoutal zvuk plížících se kroků. Koukl se tím směrem. Zahlídl obrys postavy, co se k nim blížila. Nejdříve nepoznal, kdo to je, ale po chvíli už té osobě viděl do tváře.
"Ahoj Angelo." Pozdravil ji. Jo tuhle dívku znal. V táboře je mnohem déle než Mateo. Proto ji znal.
Usmál se. "Ty ještě nejsi u táboráku? Přišla si o představení nových táborníků." Poznamenal. Pak koukl na Perrie. "Jdeme?"

Táborák

Krátce se zasmála a přikývla. "Ale určitě se nepřipojím, asi by všichni ohluchli." Uculila se a zakroutila hlavou. Synové a dcery Apollona prý mají pěkný hlas, což se o ní říct nedá, alespoň jí se tak zdá.
Někdo přicházel, to slyšela i ona, ale příliš tomu pozornost nevěnovala. Až když zpozorněl i Mateo, to se podívala k blížící siluetě ženské postavy. Tu dívku neznala, byla tu nová. I tak se ale mile usmála a po tom, co něco pověděl Mateo, ji pozdravila: "Ahoj." Mile se usmála. "Perrie Larsson." Představila se stále s úsměvem a poté se podívala na Matea. "Jistě." Přikývla. "Jdeš také?" Zeptala se dívky, jež se podle oslovení jmenovala Angela.

Táborák
Kývla hlavou na pozdrav Mateovi, nepoznala ho síce úplne dobre ale už sa viac než len párkrát stretli. ,,Mala som tak trocha menší problém s knihami. Asi budem mať polovicu zničenú." mierne smutne si vzdychla a rukou prešla po mierne mokrom batohu ktorý jej spadol do mláky s blatom. Kývla na pozdrav aj dievčaťu. ,,Asi pôjdem vyriešiť batoh a prídem. Teší ma, Perrie. Som Angeline Nuit, stačí Angela." povedala pokojne a ešte raz rukou prešla po mokrom batohu. ,,Asi som mala byť dcérou Deméter alebo Iris. Žiadne problémy s vecami celými od bla-" nestihla dokončiť vetu keďže batoh jej znova spadol a v lete sa otvoril čím na celé okolie popadali už aj tak dosť mokré knihy. Iba si vzdychla. ,,Nemusíte ma čakať, poriadim túto spúšť." vzdychla si. A potom potichu, tak aby ju nikto nepočul dodala: ,,Prekliata Aténa!"

Stěna-Táborák
Fajn tak u horolezecké stěny neuspěl, takže se vydal někam úplně jinam asi spíše k táboráku. Jeho mysl si vybavovala některé situace co se mohla stát ani netušil kdo je jeho otec. Sice ho rameno bolelo z váhy oné tašky, ale tak co by se nějak mohlo stát více než bolest jeho ramena. Vlastně ani jsem nenapsala co tvořilo jeho oblečení teď, no byl to černý kabát s černými riflemi a oněma botami s barevnými tkaničkami. Kain už byl blízko táboráku však taška ho tak bolela, že jí chytl do ruky a odhodil jí někam před sebe "Zku*vená taška" ozval se a došel ke své tašce, chvilku jí zkoumal a pak došel k tomu, že je asi bez nějaké újmy čili si jí znovu nandal na rameno. Pak se vydal blíže k táboráku kde sedělo již pár lidí. Povzdechl "Zdravím" řekl neutrálním hlasem který neobsahoval nějak moc emocí čili takový běžný hlas teenagera co nějak moc nechtěl komunikovat se světem. Jeho pohled byl trochu bolestivý jelikož ona taška se již znovu zařezávala do ramena, jako by nic nevydržel, ale on vydržel více než ostatní lidé co si furt stěžovali. Cizinci na něj působili dojmem takového mírného srazu, který obsahoval takové to kecání na které on opravdu nebyl. Byla tu černovláska co vyzařovala dojmem, že asi bude chytrá, pak tu byla další dívka co se zdála být v pohodě a pak mladík se kterým asi problém mít nebude.

Táborák
Mateo přikývl. Angela vypadala, že pomoc nejspíš nepotřebuje.
Teo se otočil směrem k táboráku. Hlasy smíchu už utichli a šel slyšet zpěv táborové písně. "Apollonovci už začali." Poznamenal a usmál se. Jo svoje myšlenky občas, často, říká nahlas.
Už se chtěl rozejít zpět k táboráku, když zaslechl dost hlasitou nadávku. Otočil se a zahlédl neznámého kluka. Nejspíš další nováček. Jakmile se přiblížil blíž, Teo si ho prohlédl. Jo musel to být nováček, protože ho tu určitě ještě neviděl.
"Ahoj." Oplatil mu pozdrav.
Pak koukl na Angelu a pousmál se. Ta holka očividně neměla v lásce svoji mámu. "Dobře." Odpověděl ji a pak znovu koukl na toho kluka. "Ty jsi tu nový, že? Jdeš k táboráku?" Zeptal se ho.

Táborák
Stále se usmívala, jako kdyby dostala křeč do koutků, což by mohla být za chvíli i pravda. Dívka se jí představila jako Angela. Přikývla na náznak, že ji také těší a pohlédla letmo na Matea, který se otáčel, že půjde k táboráku. Avšak zarazil se, když byla vyřčená nadávka, dosti nahlas a poblíž. Sama zpozorněla. Nicméně raději pomohla Angele sesbírat knihy. "Můžu pomoct." Řekla tiše. Už se to tu kupilo. Ne že by byla nějaký asociál, ale příliš lidí, kteří se s ní bavili, tedy... v jednu chvíli.
"Ahoj." Pozdravila kluka. Nevěděla, zda je nový, nebo je tu déle, jak by mohla, sama tu byla pár hodin.

Táborák
,,Nie, netreba." povedala rýchlo.,,A je mi úplne fuk že ma zabije prekliata Aténa." dodala tlmene a potichu keď sa zohla aby pozbierala a zachránila aspoň väčšiu časť kníh. Väčšina iba mierne zvlhla hoci sa našlo zopár kúskov ktoré boli od blata. S povzdychom pozbierala svoje drahocenné knihy -teda minimálne z jej strany- a rýchlo ich ledabolo nahádzala do batohu. V diaľke začula smiech a spev. *Potomkovia Apollóna, čo?* pomyslela si a v duchu sa uškrnula, navonok však nedala nič vidieť. Zatvorila batoh a oprášila sa. Postavila sa a batoh si prehodila cez chrbát. Potom očami prešla po okolí až sa jej pohľad zastavil na pomerne veľkom strome. Jemne sa pouškrnula a chytila šnúrku na krku. Mierne ňou trhla a povolila ju. Chytila ju do dlane tak že prívesok ostal visieť vo vzduchu. Zakrútila šnúrkou s príveskom vo vzduchu ako s lasom a hodila ho smerom na strom. Prívesok sa v lete premenil na ligotavý meč a zapichol sa do stromu.

Táborák
Koukl na dívku co měla za matku Aténu "Vy se tak máte, že víte kdo je váš rodič, ale tak buďme veselí a jdeme k táboráku, když už tu tak je" řekl a pokrčil ramenem. Nevadilo mu, že nemá matku prostě se na něj vykašlala a on to chápal. "Jo jsem nováček...ani netuším proč mne nemohli nechat u ostatních, taky to tu tak mají nováčci?" zeptal se jen tak pro informaci, aby si získal nějaké ty pro začátek. Slyšel zpěv ke kterému se asi nějak moc hlásit nebude Dívka dcera Athény hodila něco co on nechápal, tohle na něj bylo moc. Nedával to na sobě nějak zdát a koukal prostě na tu partu, která pro něj byla jako nějaká parta mimozemšťanů. Začal přemýšlet co by se mu tu mohlo stát jelikož vlastně nic moc neuměl a jak sem se zmínila tak ani netušil kdo je jeho otec, protože matku věděl byla to Christiana Marcia s jeho příjmením měli lidé problém jelikož jej vyslovovali tak jak to viděli napsané čili Marcia, ale tak až jim to řekne tak bude doufat, že to budou umět vyslovit. "Jinak jsem Kain Marcia a vy jste?" zeptal se a u svého příjmení dal pozor na správnou výslovnost čili Mersía, ano tohle příjmení bylo hybridem mezi hybridy.