Tábor a okolí

Lezecká stěna
Koukla jsem na něj velice překvapeně. ,,Bohužel asi mi to budeš muset říci ty." Kouknu na něj a kouknu se tam kam se koukal on. Pouze jsem nad jeho onou lítostivou větou, zatnula ruce v pěsť. Abby uklidni se. Hlavně klid. Teď není čas na to se rozčilovat nad maličkosti. Můj vnitřní hlas se mě asi snažil uklidnit. No..Naštěstí se mu to povedlo, takže jsem pěsti uvolnila a strčila jsem si ruce do kapes mikiny. Koukla jsem se pořádně na něj a poušklíbla jsem se. ,,Proč pak? Po tobě snad šli, když jsi sem poprvé přišel?" Zvedla jsem znova k němu pohled a nadzvedla jsem jedno obočí. Tak co na mě vyplivneš teď krasavče.

Lezecká stěna
Nadechl se a srovnal si v hlavě co jí tak řekne "Nuže tak tě vítám v tomhle vězení ve kterém trávím již svůj sedmý rok a abych ti odpověděl hned na několik otázek co většinou pak přijdou...tento tábor není normální děti bohů se tu učí jak přežít v jejich nově objeveném světe ze kterého mají někteří bobky, protože polovina řeckých dějin rázem ožila přes normální osazenstvo jako polobohy, bohy, Satyry, které bych ti doporučoval neštvat, Kentaury, Pegase či mnohé další kladné bytosti až po Medůzu což asi již nežije, harpyje a všechny takové ty špinavé bytosti co tě chtějí zabít. Jo a dodatek pro blbé nenajdete tu nic jako ultra mega lidi chrlící kyselinu z očí či co to ještě někdo říkal...vlastně co všechno tu dokáže žít sem ani nezkoumal a to sem tak dost velký sebevrah. Nuže co se tu bude dělat? Budeš se tu učit šplhat, bojovat jak z blízka tak i na dálku, jezdit a prostě veškeré další kraviny co bys prý měla využít...nuže je tu několik míst co tu mám prolezlá a ne neukážu ti je...můžeš se pak zeptat nějakého kozla jestli by tě tu neprovedl, ale já o to nemám zájem. Nuže jinak já sem tu jeden z trenérů. Mé jméno je Kuroko Garmadon a otcem je bůh válek a všeho takového násilí Áres...můj milovaný otec, který mi dal i tu tyč. Jo a abych nezapomněl tvůj božský rodič by ti pak také měl dát zbraň jestli se k tobě přihlásí...většinou jí dostaneš až během výcviku takže by bylo dobré zajít za potomkem Héfaistose, kterého bych být tebou neštval...mají prý velkou sílu jelikož pořád zvedají ono kladivo či čím se dělá zbraň a požádal ho mezitím o nějakou...budeš šťastný člověk jestli ti udělá tu laskavost" řekl a nadechl se, tento proslov vždy řekl úplně jinak než většina lidí. "Máš nějaké přihlouplé otázky nebo se to obejde bez nich? Jinak ne, nemusel sem bojovat cestou sem" řekl a znovu se opřel o tyč. Tohle ho nudilo, ale musel to říct jinak by se jistě to týdne něco stalo. Ona dívka vypadala křehce což ho donutilo se ušklíbnout, ta to tu bude mít ještě více těžké než většina dívek jejího věku, který oproti jeho musel být nízký.

Lezecká stěna
Poslouchala jsem ho pozorně. Což pro mě bylo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nom..byla to docela nuda, ale to že to bylo zajímavé musím uznat. ,,Velice zajímavá přednáška. Ale co když bych chtěla od tebe aby jsi mě provedl po táboře? I když promiň. Já zapoměla. Ty jsi asi ten typ kluka, který je na všechny chladný a myslí si jak je ze všeho nejlepší a bla bla bla." Takže..teď jsi asi v háji. Můj vnitřní hlas se ozval zase. Ano moje drzá stránka se ukázala. Byla jsem na něj tak trošku naštvaná. A to popravdě kluky moc nemusím. Po tomhle si zapíšu do svého neviditelného deničku, že ON do mého listu přátel nikdy patřit nebude. Pokývnu si nad svou myšlenkou a sjedu ho ledovým pohledem.

Lezecká stěna-Sruby
Povzdechl a narovnal se mezitím co směřovala svojí urážku na něj. Vzal si do ruky hůl a jemně jí přetáhl přes nohy "Být tebou bych nepokoušel mojí svatou trpělivost...pokud tak naléháš tak tě provedu no, ale nečekej nic světoborného...nebavilo mne při tomhle poslouchat svého trenéra." řekl a vyhodil hůl do vzduchu. Dopadla do jeho ruky teď v podobě prstýnku a on si jej nasadil na prostředníček. "Jak si mohla postřehnout...nevím tvé jméno takže mi omluv, že ti budu říkat prcku se nacházíme u lezecké stěny...jak sem se zmínil budeš se na ní učit lézt, ze začátku to bude těžší, však pak si zvykneš na tu námahu" řekl a odkašlal si. "Brána kterou si přišla je něco za co podle všeho nestvůry nemohou...brání jí nějaká bariéra čili jedině v kempu si v bezpečí, ale nedoporučoval bych se tu moc pohybovat po večerce nebo nás sežere Harpyje...čili pořád chceš pokračovat?" ušklíbl se na ní a vydal se pomalu k dalšímu místu. "Ale jestli to chceš nechat na ráno tak ti to jako milý muž popíšu u srubů kde...ty vlastně nevíš svého rodiče? Sakra to je špatné...hodně špatné" řekl a přešlápl. "Fajn...rychle musíme zjistit co jsi nebo to risknu a vezmu tě do chatky k sobě...ale jelikož je dětí Áresovo trochu více tak...nebo můžeš vybrat nějakou chatku a já tě tam strčím...nebo počkej...řekni mi něco o sobě a já se podle toho pokusím určit kdo je tvůj rodič" řekl nejistě a koukl okolo sebe.

U lesa

S úsměvem sledovala dění. Vlastně jen mlčela a tupě se usmívala. Nějak jí to přišlo v té chvíli nejlepší, co mohla udělat.
Děvče se zdálo už tak dost vystresované a zřejmě i poněkud nesvá. Tedy, to šlo poznat. Bylo to právě přítomností Alexe? Také možné.
Najáda. Dobře, to by se potřebovala naučit. Co to ksakru ta najáda je? Asi víla,jak říkala. Přikývla.
"Ano, nová." Řekla. Chovala se poněkud podivně. Věnovala zmatený pohled Alexovi a poté se opět podívala na dívku. Ženu? Spíš to.
"Kayla Mendes, dcera ještě netuším koho. Také mě těší." Představila se tedy také a potřásla jí rukou.
"Lidem jde jen o majetek, celý svět jde do-" Zarazila se při svém rozhořčeném povídání a opět vykouzlila milý úsměv.
"Za dobu co jsem se narodila se nic nezměnilo. Akorát máme jiného prezidenta a chvíli to vypadalo, že začne třetí světová." Pokrčila rameny.
"Ale vše je v pořádku. Svět ještě zombie nenapadli, heh." Zasmála se a trochu nejistě se podrbala ve vlasech.
Přišlo jí na ní něco hrozně zvláštního, ale neuměla určit co to bylo.

Lezecká stěna-Sruby
Překvapivě rychle změnil svůj názor a to se mi líbilo. Moment! To mě chce jako nějak znásilnit?! Potom co řekl ať mu něco o sobě povím. Polkla jsem a podívala jsem se na něj. ,,Harpyje? Neříkal jsi náhodou, že sem žádní démoni a něco takového nemůže?" Usměju se a začnu nohou kopat do hlíny, ale ne tak abych si je ušpinila. Moje krásné bílo černé tenisky. Opřela jsem se o jeden ze stromů a sklonila jsem hlavu dolů. ,,Něco o mě jo? Tak jak začít. Miluju přírodu, zvířata, zpěv, také ráda kreslím. Někdy mi neuškodilo běhání. Povahu si budeš muset zjistit sám. Protože jednu část jsi chvilku mohl poznat." Zvednu hlavu od země a rozhlédnu se kolem.

Lezecká stěna-Sruby
Zasmál se "Ty sem můžou protože děti prostě v posteli po večerce neudržíš takže to jediné je dokáže ve srubu udržet" řekl a otočil se na ní. To co říkala mu pasovalo na dvě bohyně takže další otázka bude rozhodující "Nuže po tomhle co si mi řekla prcku sem se rozhodl, že ti musím položit ještě jednu důležitou otázku...jak se cítíš v zimě? Jelikož to náhodně pasuje na Deméter čili by bylo hodně blbé tě brát do mého srubu...stejně tam mám bordel u sebe na posteli jelikož sem líné prase a nechce se mi to uklízet...nuže jinak řekneš mi konečně prosím tvé jméno, protože oslovovat tě prcku je asi velice vůči tobě neslušné a ne nezměnil sem najednou záhadně chování jen mne přestalo bavit chovat se jako mrcha bez citů tak snad tě to nějak nemrzí, protože stačí říct a budu zase mrcha bez citů a klidně tě vezmu tyčí po hlavě...ale to bych nedoporučoval jelikož sem asi o čtyřicet centimetrů větší a ta hůl je z imperiálního zlata..." poznamenal a zazubil se na ní. Úsměvů od něj si bude muset holka vážit jelikož on je tak často nerozdává lidem co nezná.

Lezecká stěna-Sruby
,,Jo promiň. Jsem Abernathy. Abby Abernathy." Usměju se a odtáhnu se od stromu. ,,V zimě? Dá se říci, že jsem taková nesvá. Nevím jak to přesně popsat, ale jako kdyby mi bylo smutno..něčeho líto." Až moc jsem se do toho vžila. Zavrtěla jsem hlavou a zaklonila jsem hlavu. ,,A kdo by k tobě vůbec chtěl? Stejně si tam zveš všechny holky co jsi tu potkal, takže tak no." Uculím se a poupravím si kapuci na své hlavě. Naštěstí ještě držela bez toho aniž by spadla. ,,Popravdě..chtěla bych tu tvou milou část poznat více. Myslím si že tu chladnou si užiju až až. Mrknu na něj i když byla tma takže nic vidět nemohl. Ale náhoda je svina.

Lezecká stěna-Sruby
Zamyslel se "Jo to na Deméter sedí...takže vítej v klubu polobohů co vědí kdo je jejich rodič ve tvém případě matka...jinak važ si Deméter je to rázná žena, ale myslím že sem i někde slyšel o její milosti...nuže do své chatky sem si žádnou holku nezval jelikož se o ně moc nezajímám...chci se vytrénovat a ne ztrácet čas s nějakou dívkou..vedu milostný vztah sám se sebou, ale neboj občas si dám košem, aby to nebyla taková nuda" řekl pobaveným tónem hlasu. "Typická slova panny Abby...ale nevěš hlavu pokud budeš chtít budu ti moc půjčit svojí hůl a popřát ti, ať je to s ní příjemné" řekl jí na oplátku nějakou urážku a znovu se vydal na cestu ke srubům. "Pokud mne budeš provokovat urážkama tak se může stát, že si nezachovám chladnou hlavu sem totiž v některých chvílích po tatinkovi a ještě když sem úplně unavený...to víš pro svojí krásu musím něco dělat a ne jen sedět na posteli a nebo provázet táborníky a dělat jim chůvu čímž neříkám, že by mne to nebavilo...jsi první kdo ze mne nemá moc respekt" řekl a ušklíbl se. Toho mrknutí si čirou náhodou všiml, ale nereagoval na něj.

Lezecká stěna-Sruby
,,Takže má matka..je Deméter." Pousměji se sama pro sebe. Poté k němu zvednu znova pohled a teď jsem se tvářila ne moc příjemně. ,,Utahuješ si ze mě?" Odseknu a přejdu k němu. Zvednu k němu ruku a ukážu na něj prstem. ,,Tak hele mladíku! To že jsem milá je pravda. To že jsem malá je taky pravda, ale pokud mě na****š ještě jednou zlámu ti kosti v těle, svleču ti kůži a udělám si z ni kabát." Vraždila jsem ho pohledem. A to doslova.

Lezecká stěna-Sruby
Koukl na ní takovým pobaveným pohledem a popadl jí do náruče "No tak...prcku já tě nechtěl urazit, ale prostě se mi to sem hodilo...takže budeš pořád naštvaná nebo mi to odpustíš?" zeptal se a držel jí jen jednou rukou. Tou druhou jí scvrnkl do nosu, aby se trochu uklidnila, nikdy neměl moc rád takové mrzuté dívky co se naštvou kvůli jedné srandičce, však u ní mu to stálo ta snahu si jí znovu uklidnit. "Nuže mladá dámo, co kdybych si to u tebe vyžehlil tím, že bych se stal tvým osobním trenérem?" zeptal se s milým úsměvem na tváři a snažil se, aby se trochu více uklidnila jelikož jak to vypadalo tak se pořád na něj zlobí chudinka malá. Tohle asi fakt přehnal to si musel připustit.

Lezecká stěna-Sruby
Když mě zvedl do náruče dost jsem vyjekla až jsem se bála, že jsem vzbudila všechny okolo. ,,Řekneš mi tak ještě někdy a zakopu tě do díry, kterou sama vykopu." Zazubím se když se mi začal omlouvat. ,,Mým trenérem jo? Asi mě chceš zabít jak tak vidím, ale nuže dobrá. Beru tvou nabídku. už se nemůžu dočkat až ti nakopu zadek."/b] Ušklíbnu se. [b],,A teď chci dolů. Jsem moc vysoko."

Lezecká stěna-Sruby
Koukl se na ní nechápavě, však nepouštěl jí na zem. Došel, až ke srubu Deméter a až tam jí položil na zem "Já tě nějak nechtěl naštvat, ale pokud mne pořád budeš urážet tak já budu urážet tebe...nuže nakopat zadek mi nemůžeš jelikož sem silnější než ty...jsem tu sedm let prcku" řekl a usmál se na ní. Pak vzal její ruku a políbil jí na ní "Nuže...tak ráno princezno pro tebe přijdu...teda, až se vyspím což bude někdy až odpoledne" řekl a usmál se na ní ještě jednou. Poté se vydal ke svému srubu kde se začal nějak převlékat do něčeho na spaní...nakonec tedy zalezl do postele a zavřel oči. Chvilku se převaloval však pak usnul sladkým spánkem.

Lezecká stěna-Sruby
Když mě pustil u mého srbu jen jsem se pousmála a sledovala jsem ho. Když udělal ono gesto, kdy mi políbil ruku, trošku jsem zčervenala, ale naštěstí byla tma takže to nemohl vidět. --Já snad ani spát nepůjdu." Řeknu si už spíše pro sebe a pomalu vejdu do chatky. Nikoho jsem tu neviděla, i když je větší možnost, že tady někdo je a už spí. Proto jsem si našla volnou postel, položila jsem si batoh vedle ni a lehla jsem si do ni s tím že jsem si vzula boty a až potom jsem si do ni lehla na záda. ,,Dobrou noc, Kuro." Pousměji se pro sebe a lehnu si na bok. Překvapivě jsem hned usnula.

U lesa

Niece se soustředila na jeho výslovnost, aby zachytila všechny slova správně. I on na to občas zapomínal a pak si v duchu nadával za bezohlednost. Poslouchá jí když začne mluvit.
"Aha, to je mi líto, ale my jsme ani nešli přes tvá jahodová pole." odpoví jí popravdě a podívá se jí do očí, která byla stále ještě trochu červená od slz. Poté stočí pohled ke Kayle, do země a zase na Niece. Věděl že jahodová pole spravovala ona a opečovávaná je, ale neviděl důvod proč by je někdo záměrně ničil.
Pak začne mluvit o najádách, že je nová a tak. Kayla možná byla pěkná a možná by mohla být i víla, ale ne s takovou povahou jakou má. Ne, že by ji nějak znal a chtěl shazovat, to vůbec ne, ale na vílu by se nehodila. Kayla odpoví.
Poté se zvedne a představí se, to však Alex sledoval jen na půl očka, dokud nespatřil pohled Niece "Jmenuje se Kayla" zopakuje to zřetelně a pomalu pro jistotu po Kay, aby Niece stačila zachytit jméno, přeci jen to mohlo být obtížnější než zbytek.
Jakmile se začaly bavit o světě, rozhodl se to pro jistotu po Kayle neopakovat, jelikož to byla pravda a bál se reakce Niece. Raději byl jen tichým posluchačem s pohledem upřeným do země. Avsak při její poslední poznámce o zombících se i on musí usmát. Po chvilce si zapne mikinu, jelikož mu nebylo dvakrát teplo a vstane. Na obě pohlédne.

Jezero

A přece jenom se vydala k jezeru, protože si to prostě slíbila a když ona něco slíbí, tak to dodrží. I když třeba jenom sobě. A tak jako hopskulka s duhovým potiskem a ksichtem Perrie vepředu, doskákala až ke kraji jezera, kde se naklonila, aby obhlédla svůj odraz a jak moc špatně vypadá. Ale ne, kruhy pod očima jí jakž takž zmizely. Nicméně vlasy jí pořád padaly do obličeje. Raději si je sepnula do culíku, aby ji tedy neotravovaly. Zase se stáhla zpět. Ruce spojila za zády a rozhlédla se po okolí. Jenomže to ji příliš nebavilo a tak se rozhodla, že půjde raději ke srubům. Otočila se, že tedy půjde.

Jezero
Procházení kolem a jako vždy hledání oběti, která by s ním mohla strávit nějakou tu minutku, hodinu nebo taky celý den, že jo? Nakonec se připojím ke skupince svých sester, které jako vždy číhají u jezera, jelikož se tu zdržuje hodně táborníků, hodně chlapců a právě tady je největší možnost nějakého ‚ulovit‘.
Líně ležím na zádech, hlavou opřenou o sestřinu stehno, přičemž mě hladí ve vlasech a ne, nedělá to dobrovolně. Dneska jsem jí pomohl s účesem a za to si vždycky vyžaduju drahou cenu. Když si však všimnu přicházející Perrie, tak se zvednu a mlčky odejdu.
Pozoruju jí, jak se dívá do vody a jak se potom otáčí, což už za ní těsně blízko stojím já a chytím jí za ramena, aby nespadla do vody. Tedy pokud by se mě třeba lekla.
„Mám tě.“ Pronesu se širokým úsměvem na rtech.

U lesa
Bylo to těžké jméno, ne tolik jako jiná ale pro Niece neznámé, v životě se ho neučila. Bouřkovým pohledem těkne po Alexovi, aby jí postupně pomohl s jednotlivými slabikami a Deméteřina dcera se tak naučila vyslovovat ho správně. "Kay... la. Kayla. To je tak krásné jméno." Konečně se jí povede i ono slůvko opatrně, prve hezky po slabikách, vyslovit a rozzáří se na celé kolo. Pohledem vyhledá Alexe, aby mu tiše poděkovala za jeho snahu. "Díky." Její zašeptání není skoro vůbec slyšitelné.
"To se určitě brzo dozvíš. K tobě se rodič určitě přihlásí, i když k některým ne. Nikdo neví proč." Náhle posmutní nad vzpomínkou všech těch kluků a holek, kteří se nikdy nedozví, kdo je jejich rodič a budou do konce namačkaní v Hermově srubu, kam všichni bezejmení patří. Rychle zavrtí hlavinkou, aby smetla takové představy a zářivě se usměje na Kaylu. "A víš už, jestli je to matka nebo otec? Alexander se to dozvěděl brzy, myslím..." Při posledních slovech přelétne očima z dívky na chlapce, už si nepamatuje, jak to tehdy probíhalo, ale pamatuje si tu radost a štěstí i úlevu, když se rodiče ozvou.
Zmateně zamrká, když sleduje náhlý útlum dívčiných slov, je to jako by měla vyzradit nějaké šeredné tajemství a proto radši zmlkla. Niece se zamračí, až se nad nosem vytvoří drobná vráska od starostí ale nakonec jen pokývá hlavou. "Myslela jsem hudební skupiny a přehrávače cédéček. Někdo mi říkal, že se rozpadli Backstreet boys, je to pravda?" Ve své neopatrnosti začne žmoulat lem Kaylina svršku, nějaké mikiny nebo co to je. "Měla jsem je tak ráda. A existují i telefony s barevnou obrazovkou, do kterých ťukáš prstem. Prý už nejsou vůbec žádná tlačítka a nemají anténu. To je pravda?"
Připomínala malé dítě pokaždé, když vyrukovala s nějakou otázkou. Venku nebyla dobrých patnáct let, bála se, že se nezačlení do společnosti tak jako předtím. Nechápavě se odtáhne po vyrukování s neznámým slovem, očima znovu skončí na Alexovi s nechápavosti zírající z jejích šedomodrých hlubin. "Kdo nenapadl svět?" Tiše šeptá směrem k Alexovi, ale sotva to unikne Kayliným uším. Na to je dívka příliš blízko Nie samotné. "Alexandře? Je ti něco? Ne-nevyrušila jsem vás?" I to se mohlo stát. Třeba měli tajnou schůzku a ona jim do toho vpadla jako to největší nemehlo. "Jejda, to se omlouvám."

Jezero

Myslela si, že u jezera bude méně lidí. Nezvyklé. Pro ni docela nezvyk. U ní jedna z podivných věcí. Nikdy neplavala příliš daleko. Neměla ráda hluboké vody. Její sestřenici ukousl nohu žralok. Nepřežila to. Nedostala se ani z vody, umřela na vlnách, ale tak by si to zřejmě přála. No a tak co řešíme. Zavrtěla hlavou a zase se pokusila soustředit na svůj cíl a to v klidu dorazit ke srubům. Jenomže jen co se otočila, už u ní stál Matthew. Trhla sebou, div nespadla, či z kůže nevyletěla. Ale on ji naštěstí držel, jinak by se tak asi stalo. Dlaň přemístila k místu, kde se nachází srdce a oddechla si.
"Poslední dobou mě všichni lekají, mám zaděláno na infarkt." Zhluboka se nadechla a vydechla. Tohle ji vážně jednou zabije. Chvíli jí trvalo, než si vzpomněla o koho jde. Ale samozřejmě jí to po chvíli došlo.

Jezero
Zasměju se její poznámce o infarktu a přemístím jí stranou, dál od vody. S Perrie se znám trošku víc jak třeba s Holdenem nebo třeba s Lolou, Vityou. Vlastně jsme spolu byli párkrát trénovat a věřte, že její božský rodič se nezapře.
"Hlavně neumírej, byla by tě velká škoda." Přejezdu pohledem po její osobě a uculím se. Nikdy jsem si nemyslel, že spolu máme špatný vztah nebo třeba, že by mě neměla ráda. Jenže kdo umí číst myšlenky? Nikdo. Kdo umí manipulovat se vztahy? Ano, já ale s milostnými, což rozhodně náš vztah není. Ale jako holčina je to pěkná, o tom žádná ale zrovna teď bych si chtěl spíše popovídat. Přeci jenom jsem s posledního aktivního dnu skončil s naraženými bedry ale masáž byla vážně dobrá. Takže ne, dneska se na žádné skotačení necítím.

Jezero
Přivřela víčka, ale stále tak, aby na něj viděla. S úsměvem založila ruce na prsou a pokrčila rameny.
"Jo, to už mi někdo řekl." Pohodila hlavou a kdyby měla rozpuštěné vlasy, třeba by jí teď i zavlály.
"Bylo mi čtvrnáct a bylo to v rámci divadla, málem jsem spadla z pódia uprostřed scény." Zazubila se.
Zkoumavě si jej prohlédla a povytáhla jedno obočí. "Pročpak jsi mi sem přišel přivodit srdeční příhodu?" Zeptala se podezíravě.
"Měla jsem zrovna namířeno do srubu, bude večerka." Poznamenala a významně vztyčila ukazováček.

Les ~ Hl. brána
Loudal se. Tentokrát nikam nepospíchal, tedy... alespoň prozatím. Procítěně si povzdechl, přičemž se mu zdálo, že se mu žaludek houpe ze strany na stranu, či to byl okolní svět, co se tak divně pohyboval? O tom prozatím nijak nepřemýšlel. Prasklo za ním pár větviček, takže strnul na místě, na pár chvil si stoupl na špičky. Ne, nehrál si na surikatu, jen chtěl vědět, co by to mohlo být. Nakonec jen pokrčil rameny a pomalu se vydal dál. Znovu, což u něj bylo velice "neobvyklé" měl špatnou náladu. Překvapivě dnes po docela dlouhé době. Možná to způsobila tato dost nečekaná procházka, ke které byl jaksi donucen svým nevlastním otcem. Neměli se mezi sebou zrovna dvakrát rádi a oba to dávali hodně najevo, takže se nakonec sbalil a prchl. Opět za ním prasklo několik větví, takže ho to konečně dokopalo k tomu, aby přidal do kroku. Nesnížil se však k tomu, aby se rozběhl. Přece nebude utíkat před něčím, co může být jen a pouze obyčejný zajíc. Cítil by se pak ještě hůř, než ti ufňukanci, které tolik nesnáší. Nakonec narazil na to, co hledal... či spíše to, co najít musel. Ne, že by se mu nelíbilo tady venku, ale zde jej alespoň teoreticky nic sežrat nemohlo. Oklepal se a zastavil hned kousek za bránou, přičemž se na patě otočil a zůstal zírat tam, odkud přišel.

Jezero

Její historce je zasměju, stejně tak i její otázce, proč jsem jí přišel přivodit srdeční příhodu.
„Zcela z nevinných důvodů.“ Založím si ruce na hrudi a hlavu nakloním lehce do strany.
„Jenom jsem se nudil. Sestry mě nebavily, čekal jsem na někoho, kdo by mě dokázal zabavit.“ Široce a sladce se usměju, však úsměv mě přejde při poznámce o večerce. No jo, večerka.
„Nerad bych chtěl být rozcupovaný těmi zrůdy, co tu lítají, takže pokud by ti to nevadilo a nemáš jiný nápad, co kdybych tě doprovodil?“ Nahodím otázku, která je na můj vkus trošku nevyhovující na trávení času ale tak co se dá dělat.

U lesa

Přikyvovala s úsměvem a občas se nejistě podívala na Alexe v naději, že jí dá nějakou nápovědu. Okolnosti ji vědly k jejímu sluchu. Zřejmě nebude tak úplně nejlepší. A nebo žádný. Také to, že jí sledovala rty, když mluvila. Odezírala ? Zřejmě. Do těch polí se nijak nemotala, navíc Alex to vyřešil. Vícemíně.
Odkašlala si a opět nahodila milý úsměv. "No jo, ehh. Cédéčka už skoro nejsou. O to se starají mobily a mp3, což přehrává hudbu, která se do toho stáhne a... tak." Snažila se vše trochu vysvětlit. "Jo, dotykové mobily, ty teď mají všichni. Bohužel ti ho nemůžu ukázat. Nemám ho tu. Ani nesmím. A co se Backstreet boys, tahle sféra hudby mě nějak minula, ani pomalu nevím, co jou zač, to ti boužel nepotvrdím." Posmutněle na ni pohlédla, načež se zase povzbudivě usmála.
Prudce zavrtěla hlavou a zamáchala rukama. "Ne, ne, ne, nenenenene!" Vypískla. "My tu nejsme na...no, jako... takhle." Snažila se ji vyvést z omylu s všemožnými gesty.

Jezero

S úšklebkem si ho přeměřila pohledem a pokrčila rameny.
"Jo, tvý vlasy vypadají zneužitě, co ti udělaly?" Zeptala se s poněkud pobaveným tónem.
Jeho pohled jí připomínal štěně, nevěděla čím. Možná tou zakloněnou hlavou na stranu.
Když jí nabídl, že ji doprovodí, vesele přikývla a usmála se. "Jistě."
Rozešla se tedy na svou původní cestu. K srubům. Ohlédla se za sebe, aby zkontrolovala, zda ji Matt následuje.